Články

Další zkouška…v zajetí

2010-10-03 Přečteno: 6 660x

Cestou jsem vnímal, jak se vůz pohupuje, a já uvězněn v latexovém pytli nebyl schopen pohybu. Tělo mi naprosto ztuhlo a vnímal jsem jen bolest od pout, která se mi už zakusovala do kloubů rukou a nohou. V kufru nebylo nic slyšet, jen monotónní zvuk motoru. Jeli jsme dlouho a pak vůz sjel na nějakou horší cestu. Začal se více kymácet, i když tlumiče zachytily dost nerovností, změna terénu byla patrná. Pak vůz začal zpomalovat, asi jsme se blížili k cíli. Najednou jsme zastavili. Uslyšel jsem klapnutí dveří, obě dámy zřejmě vystoupily, bylo slyšet, jak si povídají, ale hlasy se vzdalovaly.

Netuším, jak dlouho jsem ležel v pytli v kufru, když jsem zase zaslechl, jak se někdo blíží k autu. Víko kufru se otevřelo. Otočil jsem hlavu a nade mnou stála paní Petra. Celá oblečená v krátkých latexových šatech s latexovými rukavicemi na rukou. Bez řečí sáhla do kufru, nahmátla jezdce zipu od pytle a pomalu ho rozepnula. Pak rozepnula přezku řemene u krku. Když se pytel rozevřel, rozpojila má pouta a já se konečně mohl začít trochu hýbat.

 

„Pomalu se protáhni a vystup z vozu.“ Sledovala pozorně každý můj pohyb. Trochu jsem vrávoral, ale za chvíli jsem se zcela vyrovnal se změnou pozice.

 

Paní mi nasadila na obojek vodítko a jemným cuknutím naznačila, že jí mám následovat. Zvedl jsem hlavu, abych viděl, kam to vlastně jdeme a kde jsme. Byli jsme uprostřed lesa, mezi stromy a skálami stála velká roubená chalupa. Vypadala, že je nedávno opravená, protože evidentně některé části domu byly čerstvě dostavěny v původním stylu. Včetně dvojgaráže a dalšího přístavku. Vedle domu stál několik desítek metrů vzdálený menší domek. Taky podle vzhledu nová stavba. Zatím jsem netušil, na co je určený. Po několika schodech jsme vstoupily do haly chalupy. Z venku sice dům vypadal jako prostá chalupa, ale vevnitř byl poměrně luxusně a prakticky zařízen. Zde na kožené sedačce seděla Paní Lucie a upíjela ze své sklenice víno. Když mě viděla, přeměřila si mě pohledem a usmála se. Pak se podívala na mou Paní a řekla: „Nech ho chvilku postát, ať se z té jízdy trochu vzpamatuje, válel se už dost dlouho.“ Má Paní jen kývla hlavou a posadila se na své místo ke druhé skleničce vína. „Anebo víš co…necháme ho pro změnu posadit.“ Otočila se na k mé Paní a ukázala do rohu, kde stálo kolečkové křeslo. Zvláštní kolečkové křeslo. Na kovové konstrukci bylo vidět spoustu oček a úchytů a sedák a opěradlo byly z tlusté kůže. Sedák měl uprostřed díru, tak akorát, aby se prostrčil zadek ven a posed nebyl moc pohodlný. Jinak určený na přímý přístup k ocasu a análu.

 

Paní Lucie zazvonila na zvoneček a za chvíli před námi stála služka. Doslova jsem zíral. Byla podobná té latexové služce, kterou jsem potkal u Paní Jany. Rovněž oblečená do latexové soupravičky, s čepcem a zástěrou. Na nohou a rukou měla pouta spojená řetízky, na krku obojek s kovovou cedulkou „Majetek Paní Lucie“, pečivě uzamčený na malý zámek. Z pout na stehnech a řetízku mezi nimi se dalo vytušit, že má na sobě i pás cudnosti, jistě dobře uzamčený a pod dohledem Paní. Na hlavě měla latexovou masku s otvorem nahoře, přes který měla protažený cop dlouhých blonďatých vlasů, spletených do copu, aby nepřekážel. .

 

„Má Paní má nějaké přání?“ zeptala se„No jistě, že má přání, jinak bych tě nevolala, čubko.“ Odvětila Paní Lucie. „Dovez sem to kolečkové křeslo a pak nám dolij víno do sklenic.“ Služka se otočila a dovezla křeslo, které postavila vedle sedačky, pak vzala láhev a dolila dámám víno. „Sednout!“ Přikázala mi má Paní.

 

Usadil jsem se do křesla. Má Paní vstala a potupně mi připoutala řemínky ruce za zápěstí a předloktí k opěradlům, pak nohy pod koleny a u kotníků ke konstrukci židle. Vzadu na opěradle byl schován vysouvací držák s obručí na fixaci krku. Ten vysunula a nasadila obruč kolem krku, zamkla připraveným zámkem a tyč zafixovala dotažením šroubu. Seděl jsem v křeslo, totálně opět znehybněn, tentokrát v sedě. „No to vypadá dobře.“ Řekla má Paní a usmála se. „A co teď s ním budeme dělat? Přece tu na nás nebude jen tak civět?“ Řekla paní Lucie. „No samozřejmě, ale necháme ho taky trochu vydusit a trochu ho i potěšíme.“ Paní Lucie mrkla na mou Paní, pak se obrátila na svou služku. „Vezmi ho do domečku. Tady máš v obálce napsané další instrukce. Až vejdete do domečku, zavřeš za sebou dveře, přemístíš subíka ke sloupu a rozlepíš obálku. Pak instrukce přečteš pěkně nahlas, aby je tady subík taky pěkně slyšel, co ho vlastně čeká. Některé pasáže jsou vyznačeny červenou barvou, ty si přečteš pouze sama pro sebe a budeš podle nich postupovat.“ „A až skončíš, zazvoníš na zvonek, abychom zde věděly, že jsi hotová.“ Podívala se na služku. „Rozuměla jsi všemu?“ „Ano má Paní.“ „Tak můžete odjet.“ Zasmály se obě.

 

Služka uchopila madla vozíku a vytlačila mě i s vozíkem ven před dům. Zavřela za sebou dveře a po úzkém chodníčku zamířila k domku několik metrů vedle hlavního domu. Když jsme dorazili až ke dveřím, bylo vidět, že domek je bytelný. Vstupní dubové dveře, dobře okované a jištěné několika zámky. Okna byla zrcadlová, takže do domu nebylo vidět. Služka postupně odemkla všechny zámky a vtlačila vozík dovnitř. Vevnitř bylo kupodivu světlo, sice jen omezené přítmí, ale i tak bylo vidět, jak je domek zařízen. Vzpomněl jsem si na sklepní prostory u mé Paní.

 

Různá zařízení kolem dokola, od obyčejného kříže, lavice až po další důmyslná a vypracovaná zařízení, o kterých jsem neměl ani tušení, k čemu se mohou používat. To jsem zřejmě mohl okusit v budoucnu. Služka mě nenechala dlouho rozkoukávat. Přivezla mě ke dřevěnému kůlu, který stál v jednom rohu místnosti. Pak přistoupila ke sloupu a vzala do ruky konec ocelového lanka s okem, na kterém byl zámek. Pomalu přes ovladač povolila lanko a upravila ho tak, aby dosáhlo očkem až k mému obojku. Vzala zámek a spojila očko lanka a oko na mém obojku v jeden celek.

 

„To abys mi neutekl, až tě budu rozvazovat.“ Usmála se na mě. Povolila všechny řemeny a obruč kolem krku a poručila mi vstát. „Běž ke sloupu a tam na mě počkej.“

 

Viděl jsem, že nemám šanci se nikam daleko vzdálit, tak jsem poslechl a šel ke sloupu. Naviják byl konstruován tak, že když jsem přicházel ke sloupu, sám zkracoval lanko. Ale při opačném pohybu, směrem od sloupu, už nepovolil lanko zpět. Takže jsem skutečně skončil u sloupu.

 

Pak služka rozlepila obálku a z ní vyjmula dopis. Bylo vidět, že stránka je celkem hustě popsána. Podívala se na něj, přejela ho rychle očima, aby se v něm orientovala a začala pomalu číst. Tak abych rozuměl každému slovu.

 

„Otrok upoutaný u sloupu bude postupně zbaven kukly a kuličkového roubíku. Pak si sundá volný catsuit. Pak bude u sloupu osprchován studenou vodou. Celkem po dobu 5 minut několika proudy. Zaměřeno i do rozkroku. Místo tohoto oblečení bude použit transparentní těsný catsuit s návleky na nohy a rukavicemi s přístupem do rozkroku. Ruce spoutány za zády pomocí pout. Nasazeno a uzamčeno cb. Nasazena speciální trestná nafukovací kukla. Pak bude odveden k truhle, kam bude uložen do latexového vaku a uzavřen v něm tak, aby mohl dýchat. Pak z vaku odsán vzduch a vytvořen pomocí vakua nehybný balík. Truhla bude uzavřena. Další instrukce jsou jen pro tebe a nebudeš je číst nahlas. (to co bylo napsáno červeně jsem samozřejmě neslyšel…)

 

Podívala se na mě. Já byl v pohodě, protože to nebylo nic hrozného. Protože jsem neznal to, co mi nebylo přečteno. Služka si dočetla dopis a odložila do kapsičky oděvu. Pak ke mně přistoupila a pomalu mi rozepnula zip na masce, kterou pak přes upocený obličej sundala. Trochu mi tak ulevila. Pak vzadu na temeni hlavy nahmátla přezku roubíku a vyndala mi z pusy kuličku. To se mi teprve ulevilo. Vypadalo to z mého pohledu, že mi bude uleveno, ó jak jsem se mýlil.

 

Na závěr rozepnula zip catsuitu až pod zadek.

 

„Otoč se,“ řekla. Když jsem se otočil, plácla mě přes zadek a řekla: „Teď se můžeš odstrojit úplně.“ Byl jsem rád, že konečně ze sebe mohu sundat ten latex, byl jsem celý upocený. Ještě by bylo dobré, kdyby mě pustila někam do sprchy, pomyslel jsem si. Nato služka přistoupila k ovladači navijáku a popotáhla lanko výše. Stále jsem skoro na špičkách. Velmi nepohodlná poloha, ale co se dalo dělat.

 

Uviděl jsem, jak odchází do rohu místnosti a bere hadici s tryskou. Z počátku jsem netušil, co se bude dít. Když na mě dopadly první kapky ledové kapky. Tedy proud z hadice, kde ten bičoval neúprosně celé tělo. Od paty až k hlavě. Samozřejmě se hlavně zaměřila na citlivé partie. Řval jsem a ona nepřestávala. Cukal jsem se na laně, ale to mi nedovolovalo moc úniku.

 

„Jen si to užij, určitě ses chtěl pěkně osprchovat. Musíme z tebe dostat tu špínu a pot.“ Smála se nahlas a pokračovala ve svém díle. Ani nevím, jak dlouho to vše trvalo, zdálo se mi to nekonečné. Když skončila, třásl jsem se jako osika. Hodila po mě osušku. „Otři se a dostaneš něco na sebe.“

 

Rychle jsem se otřel a hlavně dokonale třel tělo, aby se zahřálo. Když jsem odložil osušku, podívala se na mě a k nohám mi hodila latexový transparentní catsuit. Měl připojené ponožky a rukavice. Pak povolila lanko navijáku, abych na něj dosáhl. Shýbl jsem se, rozepnul zip catsuitu a pomalu se do něj začal soukat. Byl dobře prosypán klouzkem, takže mi to nedělalo žádnou potíž.

 

„Oblékni se a ocas ven.“ Poručila mi.

 

Dooblékal jsem se, otočil se k ní zády, abych naznačil, že může zapnout catsuit na zádech. Což pochopila a uchopila jezdce zipu a ladným pohybem dojela až ke krku. Catsuit seděl dokonale. Pak jsem se otočil a rozepnul zip v rozkroku a vytáhl ven svou chloubu. Služka se otočila a přinesla pouta, která mi nasadila na ruce a nohy a ruce vzadu sepnula zámkem k sobě. Nohy spojila jen řetízkem. Pak mě chytla za ocas a v její ruce se objevilo CBčko. Cukl jsem sebou. Jako by to čekala, její práce byla rychlá a dokonalá. Během chvíle měla nasazený kroužek kolem kořene ocasu, pak pár kapek lubrikantu do klece a na ocas, tvrdé zmáčknutí ocasu, až se mi zatmělo před očima a ocas lehce povadl. Pak už jen stačilo jej zasunout do klece – tělesa CB, a kolíčky zastrčit do správných dírek. Nasazení a uzamčení zámku bylo dílem okamžiku. Jen jsem zaslechl zacvaknutí zámku. Byl jsem uvězněn v CB.

 

Služka pak poodstoupila a vzala ze stolu nějaký větší latexový předmět. Přinesla ho až ke mně a ukázala mi ho. Byla to černá trestná latexová maska s nafukovacím roubíkem. Skládala se ze dvou kusů. První část byla ze silnějšího latexu, pouze dírky na dýchání nosem, hadičkou a malým ventilkem v místě úst. Očnice byla zakryta průhlednými průzory. Vevnitř byl skryt balonek nafukovacího roubíku s dutinou uprostřed, kterou se dalo dýchat. Vzadu byl kovový zip. Druhá část byla z plného latexu a nasazovala se přes přední díl masky. Byly tak dokonale omezeny smysly… zrak, čuch, sluch. Samozřejmě chuť byla povzbuzena latexovým roubíkem v puse. Když byla kukla na svém místě, byl jsem zcela uzavřen v latexu. Naštěstí mi nenasadila přední těsnou část, takže jsem viděl přes průzory. Chytla mě za paži a pomalu odváděla k jakési dřevěné černé truhle. Na délku měřila asi dva metry, ale byla poměrně úzká. Postavila mě před ní.

 

„Čekej.“

 

Pak truhlu otevřela a já viděl, že vevnitř je položen další latex. Byl to vak, tedy latexová postel a rám tvořila vlastní truhla, kde byl uchycen. Byl zde i otvor na prostrčení hlavy. Služka rozepnula zip vaku. „Tak vlez si dovnitř.“ Pomalu jsem vstoupil do truhly, lehl si a vsoukal se bokem do rozepnutého vaku. Hlavu jsem prostrčil otvorem a čekal, co bude dál. Služka zapnula zip, zkontrolovala, zda je vše na svém místě. Pak se otočila a zapnula na boku truhly vypínač. V tom okamžiku začal hučet někde opodál vysavač, který z vaku začal odsávat vzduch. Za chvíli jsem byl uvězněn a znehybněn v latexovém vaku. Služka se na mě usmála. „Tak ti přeji příjemný odpočinek. Vydrž tu, než přijde tvá Paní.“ Víko truhly se zavřelo a já zůstal ležet v naprosté tmě.

 

Netuším, jak dlouho jsem ležel ve tmě a naprosto nehybný. V dálce jsem zaslechl klapot podpatků. Domyslel jsem si, že asi na mě přišla řada. Ale mýlil jsem se, v pozadí bylo slyšet několik hlasů, různé příkazy a rozkazy. Pak kňučení a tlumený ženský nářek. Chvílemi nářek přecházel do slastných vzdechů a výkřiků v extázi. Takže jsem nemohl nijak rozlišit, co se vedle děje. Pak bylo slyšet další ruchy, šoupání předmětů po zemi, šustění latexu, švihání biče, tlumený zvuk dopadající plácačky. Moje představivost pracovala na plné obrátky. Pak vše najednou utichlo. Poslední hlučný zvuk bylo zaklapnutí těžkého předmětu. Opět klapot podpatků, které se vzdalovaly. Nastalo opět ticho. Opět jsem pomalu upadal do spánku. Jako bych tušil, že mě čeká dlouhý výcvik a musím tak využít každou volnou chvilku k odpočinku a nabrání sil.

 

Po nějaké době mě zase vytrhlo ze snění klapání podpatků. Zvuk se zastavil u mé truhly, víko truhly se najednou otevřelo a světlo proniklo dovnitř. Chvilku mi trvalo, než jsem přivykl světlu. Nade mnou stála Má Paní. Usmála se, shýbla se a povolila na boku truhly ventil, který umožnil vniknutí vzduch a tak osvobodila mé tělo z podtlaku. Pak rozepnula vak vevnitř truhly.

 

„Tak vylez ven, už ses válel dost dlouho.“

 

Pomalu jsem se převalil na skrčená kolena a postavil se pomocí bočnic truhly, protože mé spoutané ruce za zády mi moc pohybu neumožňovaly. Pomalu jsem se postavil a vystoupil z truhly. Rozhlédl jsem se okolo. Pak jsem zahlédl něco nového v místnosti. Kousek ode mne visela na řetězech zavěšená kulatá truhla. Na vrcholu trčela z truhly hlava v latexové kukle s otevřenými ústy, zajištěnými rozporkou proti zavření. Dole z truhly vedly kabely k zařízení na řízení impulzů a zároveň na regulaci vibrací. Ovladače na vibrace byly dva. Dalo se tušit, že vevnitř sudu je otrokyně se zavedenými vibračními pomůckami ve svých tělesných otvorech. Kukla měla uzavřené oči a otrokyně jen tiše a pravidelně vzdychala.

 

Když jsem vystoupil z truhly ven, Paní mě popotáhla blíže k visící otrokyni. „Tady máš svou odměnu…ale i trochu trápení.“ Zasmála se. „Přistup blíž!“ Poslechl jsem Paní a postavil se před visící otrokyni. Ta ji pomocí kladky spustila a naklonila do horizontální pozice před můj ocas. Protože jsem nasazené CB, očekával jsem, že mi ho Paní sundá a dopřeje mi trochu zábavy. Bohužel k tomu nedošlo. „Zasuň jí ocas do pusy!“ Pak plácla latexovou hlavu. „A ty kuř, děvko, a pěkně se snaž.“ Děvka se snažila, ale přes plastový obal Cb se nedostala pořádně k ocasu. Zato u mě začalo to pravé trápení. Ocas se začal bouřit ve své kleci. Měl snahu se ztopořit, ale klec bránila plnému ztopoření. Hrůza. Musel jsem držet. Děvka se snažila, co mohla, samozřejmě nemohla docílit mého vyvrcholení. Když Paní viděla, že toho mám tak akorát, odtáhla mě od latexové hlavy.

 

„Stačilo.“ Vzala nafukovací roubík a vrazila ho děvce do huby. Několika pohyby stlačením balónku dofoukla, až děvka začala naříkat, tedy spíš huhlat do roubíku. „Tak teď si můžeš užít…“ Zasmála se. Pak ještě vzala do ruky ovladače od vibračních pomůcek a zvýšila intenzitu na obou. To se hned projevilo zvýšením intenzity huhlání latexové hlavy.

 

Pak mě Paní odtáhla ke kříži. „Otoč se a přitiskni se ke kříži!“ „Ruce nahoru a rozkročit!“ Několika pohyby mě připoutala ruce do pout nahoře a nohy připoutala ke kříži dole. Pak vzala pevné lano a pomocí oček na boku kříže mé tělo pevně přitáhla ke kříži. Byl jsem dokonale znehybněn. Nafoukla roubík v mých ústech. Podívala se na své dílo. „Ještě to není ono.“ Odkráčela ode mě a vrátila se zpět. V ruce držela druhou část bondážní masky. Nasadila ji na můj obličej a zapnula zip. Zůstal jsem ve tmě a tichu. Pak jsem v rozkroku ucítil její prsty. Jeden mi zajel do análního otvoru a studený lubrikant zvlhčil mé útroby. Za chvíli jsem ucítil, jak do mě zajíždí něco tuhého. Když byl anální vetřelec na svém místě, ucítil jsem, jak se rozpíná. Nafukovací kolík. Pak mi sundala konečně CBčko. Jaká úleva. Jen na chvíli.

 

Opět její ruka s lubrikantem projela po mém ocasu a pomohla mu ke ztopoření. Pak jsem cítil, jak je můj ocas zaváděn do jakési pomůcky. Asi se jednalo o umělou vagínu, kterou jsem registroval při příchodu do domečku. Zvláštní zařízení, vagína v pouzdře na tyči, kterou jsem znal do té doby jen z obrázků. Věděl jsem, že se dá použít jako masturbační nástroj pro muže. Pokud se samozřejmě vsadila do šukacího stroje místo latexového ocasu. Nemýlil jsem se, za chvíli jsem cítil pomalý pohyb na mém ocase. Začala se pomalu pohybovat dopředu a dozadu. Má Paní se ke mně přitiskla. Registroval jsem její slova u mých uší.

 

„Tak si to užívej a ne abys stříkal, to by bylo zle!!“

 

Na povzbuzení, že to myslí vážně, mě plácačkou klepla do odhalených koulí. Pochopil jsem vážnost jejího příkazu. Osaměl jsem…tedy osaměli jsme já a otrokyně. Ona visící v poutech u stropu a já připoután u kříže.

 

Stroj pomalu pracoval na mém ocase a já se bál, že brzy přijde můj neodvratitelný výstřik, za který budu samozřejmě potrestán, protože jsem nesplnil příkaz mé Paní. Myslel jsem na jiné věci, ale pracující vagínu se nedalo prostě opomenout. Pomalu se přibližovalo mé vyvrcholení. Už už jsem přemýšlel, jak to dopadne. Když najednou stroj přestal pracovat. Zhluboka jsem si oddechl. Uslyšel jsem tlumený smích. Pak se někdo opět ke mně přiblížil a já zaslechl hlas mé Paní. „Měl jsi namále, co?“ „Máš štěstí, že jsi vydržel.“ Její ruka uchopila můj ztopořený ocas a pomalu po něm přejížděla nahoru a dolů. Cíleně. Za chvíli jsem začal vzdychat do roubíku. Pak jsem začal křičet, aby toho nechala, že budu stříkat, ale nebylo to nic platné. Roubík dokonale utlumil můj křik. Nakonec mě Paní dokonale podojila. Stříkal jsem…podlehl jsem a věděl, že mě trest nemine. Na obličeji jsem ucítil ruce, které sundaly krycí masku.

 

Přede mnou se objevil rozzlobený obličej mé Paní. „Nesplnil jsi můj příkaz. Víš sám, že trest tě nemine. Aby tě zase na nějakou dobu ani nenapadlo jen tak se uspokojovat bez mého povolení.“ Sáhla na stolek vedle kříže a v její ruce se opět objevilo CBčko. Zkušeným pohybem ho za pár vteřin nasadila a zamkla na zámek. Pak provokativně ukázala klíček od CB, který si přidělala na řetízek a pověsila na krk. Pak klíček zmizel v dekoltu latexových šatů.

 

„Rozhodla jsem se, že si svůj trest odpracuješ jako latexová služka, místo té tady zavěšené.“ Odpoutala mě od kříže a nasadila vodítko. Pak mi spoutala ruce za zády a mé nohy spojila krátkým řetízkem, který dovoloval jen drobné krůčky. Kolem pasu zavázala bílým latexem ozdobenou zástěru služky a na hlavu dala čelenku rovněž z latexu.

 

„Tak si pohni.“

 

Cukla vodítkem a my pomalu opustili domeček a vraceli se opět do domu. Tam mě odpojila od vodítka a od stropu spustila uzamykací karabinu na tenkém, ale pevném ocelovém lanku. K tomu mě připoutala za očko obojku. Pak od očka kovový drátek s oček na konci připojila ještě k mým koulím. Dálkovým ovladačem zapnula čidla v domě.

 

„Jen abys věděl, je ti tímto dovoleno pohybovat se po domě, ale jen pokud ti to lanko dovolí. Pokud by ses snažil dostat někam násilím, jsou zde zavedeny čidla, která toto vyhodnotí jako možný únik a systém reaguje elektrickým impulzem, který vyhlásí poplach v domě. K tomu ještě vyšle elektrický impulz do obojku a odtud přes drátek do tvých koulí. Tak si to rozmysli.“

 

Ukázala pak na uklízecí propriety a po místnosti. Naznačila, kde se mám pohybovat. „Tak začni, nejdříve prach pak podlahy. A nechci o tobě slyšet.“

 

Poklonil jsem se na srozuměnou a začal s prací. Mé zajetí pokračovalo. Nevěděl jsem na jak dlouho a ani co mě dále čeká. Byl jsem jen hračkou a služkou v rukou mé Paní….

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články