Články

Dva gumoví zmetkové

11 komentářů 2014-07-09 Přečteno: 1 701x

Občas se stane, že míváte po roce stejně špatnou zkušenost. To se stalo i mě a tak jsem se rozhodla ji znegovat a vytěžit pro sebe něco kladného.  Domluvila jsem si dvě po sobě následující schůzky, zamluvila prázdný statek a nasedla do auta.

Ten první přišel na minutu přesně a  tak jsme vyrazili. Na opuštěném parkovišti jsem mu namluvila, že potřebuji aby mi pomohl upevnit náklad. Když už stál u upevňovacích ok, tak jsem vytáhla pouta a upoutala ho k nim. Náklad přece musí být upevněn :-) . Začal mi nadávat, roubík a páska na oči vykonali  své a pak už jsem si s ním lehce pohrávala. Zbavila ho civilního oblečení a pěkně roztaženého upevnila k bočnicím dodávky. Do další schůzky zbývala nějaká chvilka tak jsem si zašla na kafe, co se děje uvnitř dodávky mě nezajímalo. I můj druhý "úlovek" se povedl, opět až do poslední chvíle si myslel, že vážně budeme stěhovat nábytek. Srdce se mi tetelilo, když jsem je viděla stát proti sobě a oba neškodné a nehybné. Ještě než odjedu, tak jim vypínám mobily. Už je nebudou potřebovat. Když po hodince vypínám motor na statku, který mám na týden pronajatý, začíná mi ta radostnější část ,,,, budu si hrát,,  k dispozici mám dva předměty se kterými si budu dělat co chci.

Po jednom je vytahuji z auta a odvádím spoutané do stodoly, tu upravil můj nynější přítel jako mučírnu. Každého přivazuji k okům na zdi a postupně oba předměty dovybavuji pouty pro pozdější snadnější manipulaci. 

Do té doby jsem mlčela a tak slyšeli jen chrastění řetízků a cvakání zámečků. Teď jsem jim sundala pásky přes oči a konečně začla mluvit. Jste tu oba proto , že jste se ke mě zachovali jako prasata. Oba jste mě podvedli a ani neměli tolik slušnosti mi říct, že je konec... a právě proto jsem se rozhodla vás převychovat. Budeme tu týden, možná že bude  váš poslední....

Pak odcházím a oni  budou mít tak čas si chvíli popovídat, já toho využiji na to abych se jim předvedla v celé své kráse... Když tam vcházím mám kožené kalhoty, koženou vestičku, rukavičky  a vysoké botky. Nevěřícně se na mě dívají, ale stále nechápou co se bude dít. Prvně se dotýkám Lukáše a drtím mu bradavky.  Začíná skučet, přitáhla jsem mu hlavu k zemi a zajistila řetízkem. Pak si beru do parády Roberta. I jemu drtím bradavky.  I on skučí pod náporem mých nehtů, i on klečí s hlavou u země.

Když už je mám v této pozici, nenechám si ujít tu radost a sešvihávám jim prdele do ruda.

Pak si je oba stavím do pozoru a  postupně jim nasazuji ohlávky a další propriety, aby vypadali jako tažní koně.  Za ohlávky je vyvádím ze stodoly na dvůr, zde už mám připraveno kolo, kolem kterého se budou učit chodit v kopýtkách, botkách s podkovou. Chodí tak po špičkách a je třeba aby se to naučili než je zapojím do sulky a vyrazím s nimi na první vyjížďku. Robert se cuká a nechce si nechat nasadit boty, ale několik chmatů v oblasti penisu jej uklidňuje.  Pak je oba připínám ke kolu a spouštím jeho otáčení.  Čeká je několik hodin trvající monotónní chození do kruhu. Sedím si na terásce a sleduji je jak si  počínají, občas zrychlím otáčení a sleduji jak pěkně klušou. Když je v poledne odepínám a vedu ke žlabu, tak se po mě výzorem v klapkách dívají jestli to myslím vážně. Ale já to opravdu myslím vážně a tak jim ohlávky připínám k okům a čekám dokud vše nesežerou. Lukáš se po chvíli poblil, ale je jeho problém, že namačkané jablka s bramborama nesežral, bude mu chybět energie.  Postupně je odvádím k sulce a zacvakávám karabiny. Otevírám vrata a vyrážíme na lesní cestu. Nebojím se že by později poznali kde jsme byli, všude okolo jsou lesy a tak můžeme jezdit celé hodiny a nic jiného neuvidí. Postupně je ženu do co největšího trysku až se jim za kopýtky práší, několikrát projíždíme prudké svahy, kde musí zabrat a kde jim pomáhám bičíkem. Už se pomalu smráká, když vjíždíme do dvora. Mezi nohama jim nevisí jen penis, ale i v prdeli zastrčené kopřivy. Ty během dne vykonaly své . Vypřahuju je a opět odvádím ke žlabu.  Když se po chvíli vracím, nesu dva kýble, opět dostávají dobrotu.  Vysypala jsem dobroty do žlabu, ale nejdřív je ještě vyhřebelcuju bičem.  Pak konečně odcházím, teplá vana a dobré jídlo. To mi zvedlo náladu po dnešním dni. Ještě mě čeká jedno večerní setkání. Převlékám se do gumy a vyrážím.   Po jednom si je odvádím do stodoly a postupně odstrojuji.  Zůstal jen obojek a pouta. Ty jsem postupně vyměnila za plastové. Pak si beru Roberta a mačkám mu koule, kroutí se ale drží, když ho vedu k sudu zapuštěném v zemi, cuká se ale stále jde. Když jsem ho kopla do prdele, tak poslušně zalezl do sudu a pak mu nad hlavou zacvakla mříž.. Totéž dělám s Lukášem.  Pak nad nimi stojím a rozepínám si zips v rozkroku kombinézy.  Láhev minerálky vykonala své a tak oba dostávají zlatý déšť. Snaží se mu vyhnout, ale sudy jsou úzké.  Pak beru hadici a oba sudy plním až po okraj vodou. samozřejmě, že ledovou. Mříž je na úrovni  hladiny a tak aby mohli dýchat, tak musí mít zakloněnou hlavu. V momentě, když se snaží nadechnout, tak je švihám přes obličej.   Pak zhasínám ve stodole a odcházím si užít pohodlí a tepla. O tom se jim bude jen zdát.

Když je ráno budím, jsou celí zkřehlí a rozlámaní, oči podlité krví a to ještě neví co je čeká dnes. Opět dostávají žrádlo do žlabu a řádně je sprchuju, pak dostávají černé latexové kombinézy a plynové masky. Dnes si budeme "hrát" na vzduch. Odvádím je k sulce a zapojuji do ni.  Pak jim beru jejich "choboty" a připojuji je na jednu hadici vedoucí dozadu. Tady sedím pohodlně v křesílku a po levé ruce mám kohout. Asi už tušíte co se bude.   Ano bude a moc se na to těším.

Vyrážíme ze statku s přívodem ještě otevřeným. Po prvním oběhnutém  kolečku přivírám  kohout a ženu je znova do kopce. Nehodlám je šetřit a tak  je popoháním bičem. Při druhé jsme na půlce množství. Zastavuji spřežení a poslouchám jak jim bije srdce, pak je ženu znovu do stoupání.   Najednou přichází kořeny stromů a Robert zakopává a strhává sebou i Lukáše.

Otevírám přívod a čekám co se bude dít, je jasné, že bičík nezahálí.  Když se po několika minutách Robert snaží zvednout, povoluji mu jednu ruku aby se mohl vzepřít. Oba jsou konečně na nohách a tak se pomalu rozjíždíme do kopce.  Je škoda že kombinézy jsou neprůhledné, protože jinak bych viděla jak krásně jim zrudly záda a prdele.  Když jsme konečně na začátku okruhu, sundávám jim masky a mluvím jim do očí:   Jste prasata a zachovali jste se ke mě hrubě, oba dva jste mě podvedli a proto si jiné zacházení nezasloužíte. Takže to co tu zažíváte je jen proto aby jste pochopili kdo jsem a kdo jste vy, že si jiné zacházení nezasloužíte.  Opět nasazuji masky a začínáme znovu běhat na okruhu. Při tom třetím jsme na třetině otevřeného ventilu, oba zpomalili a je cítit, že se snaží šetřit silami v kopci, o to více ale dostávají ran.  Vracíme se zpět na statek. Vypojuji je ze sulky a přivazuju ke žlabu, na jejich maskách nastavuju minimum vzduchu,  Jsem spokojená.  Konečně jim na očích vidím že začínají mít dost.  Jak málo stačí, aby se z nich stali poslušní panáci.  Stačí přivřít vzduch.

Pak jim na postroje připřahávám podlouhlé bedny  a jako karavana je táhnu k zadní straně pozemku, tady pod stromy mají nachystány krompáče a lopaty, stále ale neví co táhli....  Povoluji jim ruce a dávám do nich nářadí,  připřáhlé bedny jim při výkopových pracech vadit nebudou,,,   Velikost mají vyznačenou. Když jsem spokojená , táhnou je přes díru  a každý si musí rakev do díry vtáhnout. Teprve pak vidí co si vykopali. Vlastní hrob. Opět se cukají, ale na to už mám lék. Opět snížím přísun vzduchu a je klid. Když tam Robert vstupuje, Lukáš se hroutí a je pod maskou slyšet jak prosí.

Jo to jste si měli rozmyslet dřív, teď vás mám v moci já a tak držte hubu!! Zaklapávám víko a zahazuji je hlínou.  To že do rožku je udělaná díra jako průduch nad trávník o tom neví.  Se slovy sladké sny odcházím.

Jsem tu už třetí den a tak si odjíždím do města vyřídit drobnosti, nakoupit si a strávit príma večer.

Nevím jak vy, ale strávit 36 hodin v rakvi pod zemí, by na mě zanechalo po zbytek života nějaké stopy,  Ti dva zmetci toho měli víc než dost . To, že se podělali a pochcali beru jako fyzickou potřebu, ale Lukáš se i poblil do masky. Když jsem odkryla víka, vyndala jsem dvě trosky, ale týden pokračoval a já pro ně měla připravenou další lekci.

Odvedla jsem je ke žlabu s další porcí chutné a vydatné stravy. To jak rychle to do nich vjelo jsem ještě neviděla, pak jsem je osprchovala a nechala chvíli chodit na kole.  "Aby si protáhli nohy" . Když jsem je pak vedla do stodoly, a prohlížela je, zahlédla jsem na Robertovi  šedivé vlasy. Takže i ten měl strachu více než dost,  je fakt, že jsem na nich začla sledovat jakousi odevzdanost. To se mě těší, nemám ráda fyzické stopy ale psychické.  Takže jsem jim namazala prdele a vsunula tam kolík s elektrodou, druhou jsem jim vsunula do pensu, pak je usadila na kolo a přikurtovala.  Milí zlatí začla jsem zvesela,  teď jen pro mě pojedete Tour de France, ale trošku jsem ji vylepšila. o elektrody. Kdo se bude opožďovat ten dostane elektrickou ránu a věřte mi nebude příjemná.  Pak nastavuju počítač a snímače.  Kdo se opozdí, tak dostane pecku přímo do penisu, takže musíte šlapat oba stejně.

Zapínám program a odcházím do obýváku, děsně miluji  jeden zamilovaný film a na "závodníky“ se přijdu podívat až o přestávce na reklamu.   Penisy jsou pěkně načervenalé,  je vidět že rány byly do obou. Šlapou až se z nich začíná valit pot a tak beru hadici a oba stříkám. Dostávají několik šlehů přes záda a zapínám rychlejší tempo. Pak kolíčky na bradavky a opět se jdu dívat na můj oblíbený film. Po večeři jsem zpět a oba dosud šlapou. Robertovi kolíček se závažíčkem z bradavky spadl a tak dostává silnější verzi.  Na chvíli jsem závod přerušila, ale to jen proto abych je na pedálech postavila a sundala jim sedla. Takhle to bude jistě zajímavější a pro mě i příjemnější, chystám se jim totiž zbičovat prdele.

Závod opět počítá ulejváky a já si přidávám svoje.  Mám radost. Když po půl hodině kolabuje Lukáš nedivím se.

Odvazuji je a odvádím ke kruhům v podlaze. Zde budou připoutáni až do rána.

Dnešní noc mám na to abych se rozhodla co s nimi. Mám je pustit nebo zlikvidovat?  Doufám že takhle jim to bude stačit.

Asi jo asi je pustím, ale prvně si s něma ještě pohraju :-)  ,

Když je ráno ráno prohlížím nic neříkají.  Nasazuji jim jen obojky a po čtyřech je vedu na procházku, neprotestují a ani se mi nesnaží ublížit. To je to, čeho jsem chtěla dosáhnout. Pořádně je očistím a dávám jim misky se žrádlem na zem. Jí a po očku se na mě dívají. Pak si je volám k sobě a nechávám je aportovat,  pak si je beru do domu a oblékám do šatů služek.

Nic jiného jsem tu nenašla a jejich civilní šaty jsou zničený.

Teď mě poslouchejte, vy jste se ke mě zachovali hrubě ,  já vám dala lekci a dávám vám i šanci, pokud se ještě někdy dozvím, že jste někomu ublížili,  tak si vás znovu podám a nebude to jen na týden,  To co se tu dělo nikomu vykládat nebudete. Je to tak?   Slyším jen jakési tiché zvuky a tak jim rozkazuji, aby si vlezli do beden, které jsou připraveny na dvoře. Když tam jsou, ty je jen nakládám do auta a odjíždím do města. Je už večer a tak stačí zastavit na anonymním parkovišti a vyšoupnout bedny ven. Co se bude dít dál mě nezajímá...                                                          neznámá autorka, rok neznámý

Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
Dva gumoví zmetkové 11 arturramirez  aquarubb
3 let, 3 měsíců Dva gumoví zmetkové

Foto galerie


Články