Články

Jedna reálná lekce a zamyšlení

6 komentářů 2016-12-06 Přečteno: 573x

Nastal čas na další lekci. Pro změnu přijíždí za mnou vlakem. Říkám si chudák, ta sportovní taška musí být těžká. Ale on je silný, zvládne jí dotáhnout do restaurace, kde si zajdeme na kávu a trochu pokecat o ničem-))) , i o všem.

Následuje procházka k bytečku a opět káva. Vůbec nejde poznat, že jsem milovník kávy. Usedám s kávou v pokoji, kde je veliká postel a gauč. on si chystá své věci, jako obvykle. No a překvapím Vás, když se přiznám, že já mezitím se strachem sleduji co dělá? Asi ne,že? Tak sleduji, klepou se mi ruce, kolena, sleduji nenápadně, ukrytá jakoby polštářem. Pomalu končí a já tuším, co bude následovat.

On- Postavit a svléknout. Já nic. Opakuje svá slova, ale já nic. Tu mrazivě řekne- postav se ke mě a svlékat,ihned. To už vím, že poslechnu. Opatrně jdu k němu a postavím se před něj se strachem v očích. Kývne, a tak sundávám jeden kousek oblečení po druhém. Legíny, sukně,tričko. Ukáže na kalhotky a já, že ne. Ukáže na podprsenku, já zakroutím hlavou. Dobrá,  jdeme na splnění Tvého úkolu a potom doděláš tady to- povídá On.

Ukol spočívá v tom, že můj pán si chce na chvíli vyměnit role a být ten submisivní. Musím jej uzavřít do latexového vaku, nasadit mu latex kuklu bez očí. To vše splním, dále pokračuji v plnění úkolu. Musím mu nasednout mým rozkrokem na jeho obličej a přimáčknout,aby nemohl dýchat. Po chvíli se nazvednu, nechám jej nadechnout a opět si sednu. Z počátku to dělám s velkou nechutí a odporem, ale zjišťuji, že když jej nechávám nadechnout, fouká mi příjemně do mé mušličky a já jsem vzrušená. Následně se otáčím k němu zády, opět usedám na jeho obličej a začínám se svými ústy věnovat jeho nástroji. Při tom jej dusím a nechávám dýchat, jak si zrovna vzpomenu. Jsem vzrušenější a vzrušenější, když tu najednou něco cítím.. Něco, co nikdy nebylo v pravidlech zahrnuto, ani ve scénáři. Jeho jazyk..Co to vyvádí?, jak dlouho to trvá, než jsem si všimnula? Jsem zaskočena, ale i vzrušena. O to dýl jej přidušuji, aby to trvalo déle. No po určitém čase, dojde k uspokojení. Nechám jej spočinout, sama potřebuji vydechnout. Poté jej propouštím do srchy a já mám čas se vzpamatovat. Vrací se, se slovy uznání. Je už oblečen.

Opět se postaví a já musím k němu. Rozepne mi podprsenku a sundá kalhotky. Nesmím se ani hnout, při tom bych tak moc chtěla aspoň něco ukrýt. Mám smůlu, je neoblomný. Začne mě hladit svými rukami a kouká se mi do očí. Po chvíli mi nasazuje masku bez očí. Svazuje mi ruce před sebe, pokládá na postel a hladí. Nohy roztáhne a připoutá, že se nemohu pohnout....

Dále pokračovat nebudu, jen proto, že je vše moc podobné předchozím lekcím. Já si to užila jako obvykle a on asi také. Tady jen menší zamyšlení, kdy se vše i po této lekci vyvíjelo jako obvykle. 

Já spokojená, psala jsem mu, slíbili jsme si, že si to za delší čas zopakujeme. Domlouvali jsme se na společném článku, pohled i z jeho strany. K tomu se přidružili nějaké problémy a já nestihla vypozorovat, že se něco děje. Dělo, či ne? Článek nikde, schůzka bez omluvy odložena- prý práce ( mimochodem jsem si našla z toho dne zprávu, jak si užívá pohody, kterou psal mě ).Vzhledem k tomu, že jsem prý chytrá, jsem se cítila, jako hlupačka. Je známo, že jsem přecitlivělá, procházela jsem složitým obdobím a procházím, ale nesnesu lhaní. To byla druhá věc, kdy zalhal. To přece páni nedělají. Snažili jsme se to vyjasnit a on si myslel, že mě uchlácholí, když začne hrát na strunu, jak mu na mě záleží? Milý kamaráde- tak ses nazýval, i když jsi to bral, že Ti neoprávněně něco vyčítám a chovám se hnusně... Nekoukám na to, jak mi bylo, ale to cos psal, jakým tonem, když jsi věděl, čím procházím... Nedošlo Ti, že mě tím jen dorazíš? Rovnou jsi mohl přijet, zmlátit mě, klidně do krve a nebolelo by to tak, jak Tvé ,, hezké " psaní. Ty jsi to ten den skončil se slovy, že se v tom dále nebudeme šťourat, že jsme si kvit a zítra nanapsanou.

Já Ti neodepsala na ten poslední. A víš proč? Nemluvím o těch probrečených dnech, proto ne ( to byl jeden důvod ), chtěla jsem vědět, zda jsi opravdový kamarád, či si na něj jen hraješ. Opravdový kamarád by se ozval a zapomenul by na to, že je pán a mohlo by to ublížit  jeho egu. Čím déle ses neozýval, tím více mi docházelo, ty sis jen hrál. Také jsem pokukovala, že rozhodně nezahálíš na webu a jsi zde víc, než když jsi měl mě. Došly mi i Ty dvě lži- možná nedůležité, ale pro mě dost. Překvapím slovy, drazí čtenáři, že jsem se z toho složila? No ano. Prý mi chtěl pomáhat,mohla jsem se o něj opřít apod. Ale pravda byla, hrál si na to, poutal mě k sobě, já k němu cítila neskutečně moc. Ale teď už vím, jak vypadá opravdové kamarádství, kdy člověk nezaváhá, odloží všechno a přijede. Zavolá, jakmile najde minutku, napíše- aniž bych se o to prosila. Kamarád se zajímá, i když se neozvu. Kamarád mě nutí dělat věci, které jsou v můj prospěch, i když se mi nelíbí. Kamarád mi do telefonu třeba i vynadá, když je to zapotřebí, ale hlavně kamarád mě podrží, když zjistí, že dál nemohu. Kamarád je trpělivý, i rázný. Vím to, protože já své kamarádce takhle pomohla.

Někdo mi blízký mi řekl, zdravě se na něj naštvi, hlavně se rozhodni, co chceš. Dolézat, nebo mít hrdost a uzavřít to. Subinka ve mě mi říkala, napiš mu. Myslíte, že vyhrála? Pletete se. Já nikdy neproplakala tolik slz, kvůli nikomu. Proto jsem se rozhodla, že dolézat nebudu a nechci. Možná první týden, kdyby napsal i jen ahoj, byla bych tak naivní a dělala, že se nic nestalo. Jenže týden uběhl...  A nic. Znám pár lidí, kteří jsou přezaměstnání a přesto písnou smsku, teď nemohu. Myslím, že z Tvé stránky to byla jen úleva, kterou jsem schopná poskytovat nadále. Klidně se koukni na profil, jak jsem zhubla- já Ti za to děkuji, mimochodem ještě nějaké to kilo by se hodilo dát dolů-))  Klidně si čti články. Já neříkám, že mě netrápí, vidět tě online, koukat na tvou fotku a tak. Trápí a moc, a dlouho trápit bude, ale jedním jsem si jistá. Už nikdy mi nikdo nevleze tak blízko srdíčku a nezničí mě, tak jako ty.

Bylo by jednodušší odsuď odejít, ale to ne.Tu radost ti neudělám. Nevím kolik kapesníku ještě vypotřebuji, ale vím, že to přebolí. A toto neber jakou svou výhru, že píšu. Opravdu ne. Prohrál jsi- přišels o mě. Ale to tobě nedojde.

Já vyhrála nad sebou a tímto se rozloučila- nejsem typ co bude čekat další roky. A nejsem typ, co ti neřekne důvody. Bez toho bych nemohla jít dál. Nejsem tak zlá, jako jiní-koukni se do zrcadla a uvidíš, kteří ( to jsem musela říct ) . A pokud jsi to chtěl skončit, stačilo říct. I když jsem měla problémy, jednání na rovinu ocením a do zadku nikomu nelozím, ani se nemstím. Bolelo by to míň. 

K té radě na zdravé naštvání se vyjádřím Čechacci- promiň, musím - jsem naštvaná, konečně, sice pořád utrápená, ale pracuje se na tom. Ve dnech, kdy je nejhůře, víš, že nejsem sama. Mám několik opor, které nebudu jmenovat, a díky nim to zvládnu. Vše se časem zahojí a nejen jizvy v srdci.

A vy, kterých se to týká, mám to za sebou, přiznání je první krok, že? A proč takto veřejně? Abych to měla na očích a nevzdala se a bojovala v lepší zítřky i bez toho člověka.

Ale jediné : já se nezměním a proto i dodržím zásadu, nikdy nezveřejnit jméno, toho, který mi tak pomohl, že léčit se z toho budu ještě moc dlouho. A on bude pořád stejný, tak se přiznat nemůže.

A chtěla bych poděkovat pár lidičkám zde, kteří mě utvrdili v tom, že opravdové kamarádství existuje a že i když to chci vzdát, tak je pár lidí (nebo jeden minimálně ), kteří mě přesvědčily, že jím za tu námahu stojím. Proto ještě jednou moc

                                                                                                                  

DĚKUJI

Ps: kdyby cokoliv- tohle po mě zůstane na památku-))))  ne vážně , ze srdce děkuji. Takže v lepším zítřku na viděnou....

Vaše Hannelore  autorka, která si to zažila a dodatečně se s tím potřebovala vypořádat

Možná byla chyba nasat tento článek, zjistila jsem, že hodně věcí šlo vyjasnit. Ne, že by mi to pomohlo, ale aspoň to vím. Rada pro všechny- nikdy nebuďte jako já, ušetříte tím trápení sobě i ostatním.

Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
Jedna reálná lekce a zamyšlení 6 cechacci Hannelore
5 měsíců, 23 dnů Jedna reálná lekce a zamyšlení

Foto galerie


Články