Články

Kobka

1 komentářů 2012-12-06 Přečteno: 3 778x

Stál jsem připoutaný ve tmě s roubíkem v puse, ocasem v CB a až po krk ve studené vodě. Sám v tichu jen při pohybu jsem vnímal zvuky šplouchání vody, která mě obklopovala. Celé tělo ztuhlé. Cítil jsem, jak mám husí kůži po celém těle. Chladná voda dokázala to, co by nedokázala dokonalá bondáž provazy…celé tělo bylo v trvalém napětí a nešlo ztuhlostí uvolnit svaly. Ačkoliv mě obklopovala voda, roubík v puse a pocit osamění mi stahoval hrdlo. Sliny mi tekly po bradě a naopak v krku mi vyschlo. Měl jsem dost času přemýšlet o tom, co tomuto všemu vlastně předcházelo…

Pravidelný termín mého výcviku se blížil, očekával jsem instrukce od své Paní. Brzy jsem se dočkal. Zpráva v mobilu mi jednoznačně ukázala můj další osud. 

„Zítra se dostavíš v 11:25 hodin na autobusové nádraží, kde vyzvedneš své překvapení. Vystoupí z autobusu a bude mít černou kabelu přes rameno a červenou bundu. Napiš mi barvu a značku svého auta. Tvá Paní a Vládkyně.“

To bude asi zajímavé, usoudil jsem a hned odepsal na sms. K tomu jsem pro jistotu ještě přidal, že raději vystoupím z auta a budu čekat před kapotou, abychom se neminuli. 

Večer jsem přemýšlel, o čem to tentokrát bude…a nato mi přišla další zpráva s instrukcemi na zítřejší den.

„Ráno si nasadíš CB a tenký latexový catsuit, takto upravený přijedeš. Vejdeš do mučírny a ošetříš připravené věci. Vedle budou věci pro tebe. Už jsem tě dlouho neviděla v protichemickém obleku…smích.“

Trochu mi zatrnulo, oblek, ve kterém se člověk velmi dobře zapotí při malém pohybu. A nemusí ho být mnoho. Představa, že na sobě budu mít ještě latex, mi celkem udělala i dobře. No můj výcvik byl naplánován a já šel spát.

Druhý den, hned co jsem vstal, následovalo oblečení do latexu a nasazení CB. Po klapnutí zámku na CB jsem už měl pocit, že vše je v už rukou mé Paní. Ten pocit, když někdo svírá vaše koule pevně v dlani a nedovolí cuknout…pokud ano, tak jen za podmínky, že to bude bolet, dlouho bolet. V určený čas jsem vyrazil na místo, abych očekával to své překvapení. 

Autobus dorazil včas, hned po mém příjezdu na určené místo. Jen jsem vystoupil z auta a postavil jsem se před kapotu, k autu přicházela pohledná, na krátko ostříhaná, štíhlá blondýnka. Šla na jisto. Usmála se na mě a já na ní (to jsem ještě netušil, co mě od ní čeká…). Posadila se do vozu a vyrazili směrem k Paní. Cesta netrvala dlouho a tak jsem za pár minut zaparkoval před domem Paní a vešli jsme dovnitř. Každý z nás měl určené místo, kam má jít. Jen jsem na ní kývnul a se slovy, že se snad uvidíme, jsme se rozloučili.

Já vstoupil postranním vchodem do mučírny, ona hlavním vchodem do domu Paní. Už tady bylo vidět naše rozdílné postavení. Když jsem došel do mučírny, kolem všech těch nástrojů a pomůcek, došel jsem až ke stolu, kde byly nachystány věci pro mě a pro mou Paní k naleštění a ošetření. Pro mě celotělový červený latexový catsuit se šlapkami a trojcestným zipem a

černý kukla s otvory pro oči, pusu a nos. K tomu transparentní rukavice. Postupně jsem se oblékl do připraveného oblečení. Pomalu jsem na sebe oblékal catsuit, který klouzal po mém těle a svíral ho, jako by chtěl dát najevo, že teď jsem už skutečně gumovou hračkou v rukách mé Paní. Pak jsem se teprve dal i do údržby věcí Paní. Postava celá oblečená v latexu, která dělala svou práci pro Paní. Za chvíli byly slyšet zvuk přicházejících kroků. Když jsem se otočil, stála za mnou Paní. Vím, co se patří, jako slušně vychovaný a vycvičený subík. Hned jsem před ní poklekl a začal líbat na pozdrav špičky jejích vysokých kožených kozaček. 

„Vstaň a otoč se“, řekla a vzala do ruky obojek.

Když jsem se postavil a otočil, zapnula mi catsuit až ke krku, zastrčila do něj konce masky a vše spojila obojkem. Pak mi vložila do úst kuličkový gumový roubík. Na závěr zkontrolovala mé CB, chytla mě za koule a potáhla směrem ven. Aby byly pěkně venku z catsuitu a ocas, který byl uvězněn v kleci CB byl taky vidět. Syknul jsem bolestí, když mi zmáčkla koule a vzpomněl si na pocity, když jsem si CB nasazoval. Teď to bylo reálné.

„Můžeš pokračovat v údržbě, za chvíli si pro tebe přijdu.“ Řekla a odkráčela pryč z mučírny.

Akorát jsem dokončoval leštění posledního kousku latexového oblečení, když se opět vrátila do místnosti. Opět jsem poklekl k jejím nohám a čekal, co bude dál. Pozorně si prohlédla ošetřené oblečení a pak mě opět vyzvala, abych vstal. Díval jsem se na svou Paní, oblečenou v latexu. Vůně jejího parfému, která ji obklopovala a byla přímo omamná, dodávala této chvíli vzrušující napětí. Paní se na mě podívala přísným pohledem, beze slova sundala z háku na stěně protichemickou kombinézu a hodila mi ji k nohám.

„Obleč si to.“

Pak se zájmem sledovala, jak se soukám do obleku. Po několika minutách jsem stál před ní oděn a uzavřen v kombinéze. Paní mi spojila nohy pouty a ruce spoutala za zády. Nasadila mi vodítko na obojek, který přemístila navrch kombinézy a cukla vodítkem. Pokyn, abych ji následoval. Netušil jsem, co mě čeká. Za vodítko mě odtáhla k hlavnímu vchodu do domu. V duchu jsem byl potěšen, že poznám dům Paní i zevnitř, ale to jsem netušil, že hned v chodbě domu je v podlaze skryt otvor, uzavřený dělenými dveřmi, pro vstup do sklepních prostor domu. Po točitých kamenných schodech jsme sestoupali dolů. V šeru jsem rozeznával obrysy kamenné kobky. Za poslední zatáčkou se objevila místnost s klenutým stropem, malým stropním okénkem a na podlaze oko na připevnění řetězů a ve stropě několik háků na vyvěšení vzdorujících otroků. Doslova jsem se vzpříčil na kraji schodů, přesto mě Paní tahem za obojek dotáhla doprostřed této studené, spoře osvětlené kobky. Na ušlapané hlíně ležela černá gumová rohož. Pouze několik svíček osvětlovalo prostor tlumeným světlem.

„Na kolena a zaujmi svou pozici“, řekla Paní a cukla vodítkem směrem dolů. Pomalu jsem kleknul na rohož a obličej zabořil do ní. Paní mi pak rozvázala ruce a odpojila vodítko.

„Teď tu počkáš,“ s těmi slovy vzala dlouhý řetěz a připojila ho k obojku a k oku na zemi zámky. Vnímal jsem, jak z místnosti odchází a vzdalující klapot jejích bot stoupajících po schodech nahoru a nakonec bouchnutí dveří mě v tom utvrdilo. Mohl jsem vstát, ruce jsem měl volné, jen pouta na nohou spojená řetízkem mi bránila v rychlejším pohybu. Na chvíli mě

v hlavě bleskla myšlenka na útěk. Zkusil jsem dojít ke schodům, což šlo, ale jakmile jsem se pokusil vystoupat po schodech nahoru, ucítil jsem škubnutí v obojku. Řetěz se napnul a nedovolil mi jít dále. Chytře vymyšleno. Nezbylo než se vrátit zpět na své místo a zaujmout svou pozici čekajícího otroka na svou Paní. 

Po několika minutách jsem zaslechl opět šramot kolem vstupu do kobky. Dveře se otevřely a po schodech dolů scházelo více osob. Ačkoliv jsem měl hlavu opřenou do rohože, vnímal jsem, že do kobky vstoupily dvě osoby. Má Paní a „mé překvapení“. 

„Postav se“, zavelela má Paní. Přede mnou stály dvě dámy oblečené v latexu. Pochopil jsem, že jsem „si přivezl“ komtesu. Obě si mě prohlédly. Komtesa byla jako Paní oblečena v kůži a latexu jen na rozdíl od ní měla na hlavě černou latexovou masku s otvory zdobenými bílým lemováním a vyvedeným culíkem.

Má Paní řekla komtese: „Je tvůj, má CBčko, tak se postarej o jeho koule, pěkně si s nimi pohraj.“

Pak vzala provazy a pomalu jsem se začal měnit ve spoutanou gumovou postavu. Mezitím se komtesa pomalu dostávala do přední části vstupu do protichemické kombinézy a uvolnila ho natolik, aby vytáhla můj ocas s koulemi ven. Pocítil jsem chlad na svých koulích. Hned nato dopadla na koule její plácačka. Pocit chladu přehlušila bolest mučených koulí. Syknul jsem. Paní na chvíli přestala s vázáním, aby zkontrolovala, jak si její komtesa dobře počíná.

„Dobře, neboj se ho potrápit ještě více. On to vydrží,“ povzbuzovala ji. Komtesa se jen zasmála a pak přidala další ránu o trochu silnější. Pak už jsem jen křičel do roubíku, aby přestala. Nebylo mi rozumět a huhlání se jen obě smály.

Když mě Paní dokonale spoutala, strčila do mě tak, abych dopadl na rohož. Tam mě spoutala ještě nohy a odepnula řetízek z pout na nohou, co mi bránil v pohybu. Ten byl nyní už zbytečný. Ležel jsem před nimi s vytaženým ocasem, schovaným v CB. Paní se na mě podívala a pak se obrátila na komtesu. Podala jí klíček od CB a ukázala na mě.

„Tak mi ukaž, jak bude kňučet a škemrat, abys ho konečně nechala na pokoji.“

Pak se obrátila na mě. 

„Zákaz stříkání, rozumíš? Jestli nevydržíš, budeš pykat, to uvidíš! Možná ti povolím se vystříkat, uvidíme, jak se budeš snažit.“

Komtesa vzala od Paní klíček a pomalu odemkla CB. Sundala klícku a kroužky. Jakmile sundala klec, a trochu si pohrála s ocasem, za několik okamžiků se naplnila tělíska a ocas jí vyrostl a ztvrdl v ruce. Trochu ho pomačkala a pomalinku přehrnula předkožku přes žalud. Cítil jsem slastné vysvobození a její jemné hlazení, které prováděla vlhkou latexovou rukavicí po spodní části ocasu nahoru a dolů, což mě začalo pomalu ale jistě přivádět k šílenství. Cítil jsem další příliv krve do ocasu, jeho napnutí až k prasknutí. Dráždění se přenášelo do celého spoutaného těla, napětí vyvolávalo příjemné brnění, které intenzivně procházelo doslova celým tělem. Pohybovala rukou pěkně pomalu nahoru a dolů, pak pomačkala lehce koule

dlaní, její palec a ukazováček objaly koule pod ocasem a lehce s nimi zakroutila a popotáhla. Ležel jsem natažen na podložce a neviděl na její ruce, co vlastně dělá. Když se sklonila k mému rozkroku, nastalo ještě větší peklo…na špičce žaludu jsem nejdříve ucítil lehký dotek jazyka a pak jazyk krouživým pohybem zkontroloval velikost naběhlého žaludu. Když tato příprava skončila, cítil jsem, jak je můj ocas pomalu vysáván do horkých a lačných úst. Horké a pevné rty obemkly ocas kolem dokola a začal neskutečný tanec. Sání spolu s pohybem nahoru a dolů po ocase, k tomu ocas sevřený a mačkaný v dlani a koule v druhé ruce…rytmické pohyby…a zvuky, které při tom vydávala, jak si to užívala…peklo na zemi při pomyšlení, že nemohu stříkat. Komtesa si to vyloženě užívala, chvílemi přestala, aby zkontrolovala mé reakce. Já se snažil myslet na všechno jiné, jen abych nestříkal. Přesto jsem měl sucho v krku, stažené hrdlo, zrychlený dech, zmohl jsem se jen na vzdychání do roubíku. Pohrával jsem si s myšlenkou, jak příjemná by byla možnost se vystříkat, na druhou stranu jsem věděl, že stříkat nesmím. Ano, či ne…Paní s bičíkem nade mnou zcela jasně řekla NE. Má Paní, která stála nade mnou kontrolovala moje reakce. Když jsem už už byl před branami ráje, nařídila komtese, aby na chvíli přestala. Můj dech se prohloubil a zklidnil, ale jakmile jsem nabral trochu dech, nařídila jí pokračovat. Peklo a ráj, střídání tempa mělo vybičovat tělo…k trýznění a k tomu, že nesmím stříkat bez povolení. 

Chvíli mě nechaly odpočinout, ale opravdu jen chvilku, úder konce plácačky na ocas mě upozornil, kdo je pánem situace, pak opět pevný úchop komtesy a pokračování její jízdy. Paní se na chvíli vzdálila, ale jen proto, aby se vrátila s vibrační elektrickou hlavicí. Nechala komtesu, aby mě opět dovedla svými ústy skoro až k vrcholu a vystřídala jí hlavicí. Tu přiložila ke špičce žaludu a zapnula vibrační hlavici na plný výkon. Pomalým přejížděním ke kořeni ocasu opět vybičovala mé reakce na maximum. Vibrace se postupně nesly celým tělem. Opět mravenčení v každém kousku těla. Nebylo kam uhnout, stále jsem byl dobře spoutaný a teď už nejen očekával, ale už i věděl, že brzy budu potrestán za nesplnění úkolu. Nedalo se to už vydržet, myslel jsem na všechno možné, jen abych nestříkal bez povolení, ale reakce mého těla už v této fázi nešlo dále ovlivnit.  Jakoby Paní vycítila pokračování mého trýznění, opět ukázala komtese, aby nyní pokračovala opět sama. Její lačná ústa nečekala dlouho. V podbřišku jsem cítil velké pnutí…řval jsem, že nechci, vše utlumil roubík. Pod koulemi mi proběhl krátký, ale intenzivní impuls, má chvíle přicházela. Mnou nekontrolované pulzování a škubání v koulích a na hrázi přišlo nečekaně a rychle. Po několika dalších pohybech spojených se sáním jsem explodoval do lačných úst komtesy. Komtesa pokračovala v sání dál a Paní jen zaregistrovala moje vzepjetí a výkřiky do roubíku, když mé tělo prošlo bouřlivou extází a pak uvolněním. Jen komtesa olízla poslední kapičku ze špičky ocasu, pocítil jsem bolest bičíku Paní, který hned nato přistál na mém stehně.

„Jak to, že jsi stříkal bez mého povolení!“ zlobila se Paní.

„Jasně jsem ti dala příkaz, že nesmíš stříkat!“ podívala se na komtesu, která se usmívala.

„Nasaď mu CB, já mu dám bez dovolení si užívat. A pořádně mu podvaž koule, ať si nemyslí, že je tu na dovolené.“

Komtesa nasadila zpět kroužky, nasadila klec, zamkla ji a klíček předala Paní. Pak vzala tkaničku a omotala koule pěkně a pevně kolem dokola. Zmohl jsem se opět jen na řvaní do

roubíku, které mělo znamenat „už néééé.“ Paní se sklonila a zkontrolovala pevnost podvázání, chytla mé koule nemilosrdně do dlaně.  Stiskla a potáhla. Řval jsem bolestí do roubíku, nic jiného mi už opravdu nezbývalo. 

„Výborně, teď povolíme vázání a postavíme ho ke zdi.“ Podívala se na komtesu a ukázala jí, kde má začít. Když mě rozvázaly, pomohly mi postavit se a dovedly mě k hákům ve stěně. Nasadily mi na ruce pouta. K okům na poutech zámky připojily krátké řetězy a ty pak opět na druhém konci uzamkly k hákům na stěnách. Zůstal jsem stát napůl zavěšen. Roztažené ruce připoutané ke stěně, ale zatím volné nohy. Zatím, jen jsem na to pomyslel, vzala komtesa rozporku na nohy a upevnila jí pouty mezi dolní končetiny. Stál jsem u zdi rozkročen a bezmocný. Obě si mě pozorně prohlédly, zasmály se a otočily se ke mně zády a něco začaly polohlasně probírat. Nerozuměl jsem ani slovu. Komtesa se ke mně otočila zpět a začala mi pečlivě upravovat přední část PCHOJ. Vzala můj ocas v CB a zastrčila ho dovnitř obleku. Ulevilo se mi, nebudu mučen a budu mít chvíli klid. Pak upravila manžetu, kterou pozorně a precizně stočila, aby zamezila přístupu vzduchu do obleku. Pak tkaničkami zpevnila manžetu a nakonec překryla légou a zapnula vzduchotěsné druky. Poodstoupila, aby si prohlédla svou práci. Na závěr vzala řemeny a přepoutala mě ještě na břiše, pod hrudníkem a na prsou. Ne moc pevně, za co jsem byl v duchu vděčný. Mezitím Paní odešla pryč. Ale jen na chvíli. Z malého stropního okénka se dovnitř kobky spouštěla zahradní hadice. Komtesa zachytila její konec a pomalu potáhla ke mně. Pak mi ji prostrčila pod těsnící gumu rukávu. Přidržela jí a lehkým pohybem cukla hadicí směrem nahoru. To už jsem věděl, co přijde. Během chvíle se začala dovnitř obleku hrnout voda.  Za chvíli jsem nohama čvachtal v nohavicích obleku a cítil, jak hladina stoupá. Pomalu mě začal obklopovat nepříjemný chlad. Voda pomalu vnikala i do latexové kombinézy pod PCHOJ. Komtesa rukou jezdila po obleku a zkoumala, kde se voda zdržuje a upravovala záhyby, aby voda mohla proniknout všude. Kolem břicha a hrudníku se postupně zvyšoval tlak, ale řemeny dokonale držely tvar a oblek proti možnému roztržení. Když se voda dostala až nahoru ke krku, začala pomalu vytékat obličejovou částí. Komtesa opět cukla hadicí a přítok vody ustal, pak vytáhla hadici z rukávu a ta pomalu zmizela zpět ve stropním otvoru.

Za chvíli se přede mnou objevila Paní. S komtesou si prohlédly svou práci a byly obě velmi spokojeny.

„Vezmi si to jako trest za to, že jsi stříkal bez povolení. Doufám, že si to už budeš dobře pamatovat!“

„Až bude čas, přijdeme si pro tebe.“ S těmito slovy odkráčely nahoru schody z kobky. Pak zhaslo světlo, já osaměl a čekal na návrat těch dvou bestií…ve studené vodě, bezmocný, připoutaný otrok.

 

Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
Kobka 1 hladosek

Foto galerie


Články