Články

Menší zamyšlení po druhé

2016-09-18 Přečteno: 435x

Nevím, zda Vás to nebude nudit, milí čtenáři, ale nedá mi to, se aspoň kapku nepodělit o své další myšlenky. Jsem hodně přemýšlivá osůbka. Ti, co mě kapku už znají, mohou potvrdit.  Předem upozorňuji, mohu se vyjádřovat zmateně, jelikož zmatená jsem.

Nadále dostávám emaily, které občas naznačí, co se uskuteční. Někdy více, někdy méně. Občas se něčeho vylekám, jiná věc mě abnormálně vzruší. Třeba, když mi napíše, co se mnou bude provádět, jak moc budu v jeho moci - ten, kdo zažil pochopí.

Měla jsem moc konverzací i zde na webu, o tom, co se Vám líbí, musím podotknout, našlo se pár lidiček, kteří mě opravdu inspirovali. Díky nim mohu vyzkoušet i nějaké nové věci, to vše, v nějakém z budoucích článků, rozeberu.

K těm mým myšlenkám. Často se mi stává, že zvlhnu, když mi přijde email, který mě fakt dostane. Svého strachu jsem se pořád nezbavila, i když setkání se blíží mílovými kroky.

Obdivuji jeho, který mě každý druhý, či třetí den, uklidňuje, když jsem moc vylekaná, nebo nervozní. Já být na jeho místě, už bych to vzdala. Sice se snažím, ale občas mě přepadnou pocity: "dá se to zvládnout, nebude to moc, chci být až tak moc závislá na něm, neudusí mě, neublíží? " .

Je mi jasné, že jsou to plané obavy, ale prostě jsem taková. Proto i nedočkavě škrtám čárky do dne, kdy se sejdeme. Já, celá vyklepaná, ustrašená a zároveň vzrušená, co se bude dít. On silný, klidný, milý - tomu nelze odolat. Vím, že postupně mé zábrany půjdou do pozadí a mě nezbyde nic jiného než se podat těm pocitům, které následně převáží. Vlastně nevím, myslím si to,protože už kdysi to se mnou tak uměl. Jak mě dostane do rukou a bude si se mnou dělat, co chce (v rámci nějakých maličkých pravidel) , už mu neuniknu. Teď to mám sice složité, se v sobě orientovat, ale pak už to bude snadnější. Zcela mu věřit, na vše, co mě trápí zapomenout a být jen takovou ... (doplňte podle svého)

Mám jej plnou hlavu. Když večer usínám. Když v noci spím,zdá se mi o něm. Když s ráno probouzím s myšlenkou na něj. Dostal se mi moc pod kůží a já nevím, co s tím. Někdy se bráním, zuby nehty, na něj jen pomyslet, pak otevřu email a tam zpráva od něj. Jakto, že ví, co zrovna napsat, co mě spolehlivě navnadí. Jakto, že já vím, že zrovna teď si mám zapnout comp? Rozum mi to nepobírá, ale je to i příjemné. Někdo na Vás myslí, někdo si láme hlavu, co s Vámi provede a já? Já jen mohu nadále zaškrtávat den po dni, než se naše setkání uskuteční a teď, kdy už je to domluvené na pevno, tak ten čas neskutečně letí.

Zároveň jsem čím dál víc opatrnější v komunikaci s ním, jelikož bývám někdy drzá a nechci být trestána. Občas se sice neudržím a musím mu něco napsat v tom smyslu, co si zrovna o něm myslím, ale doufám, že toto se dá přehlédnout. No a někdy jej popichuji naschvál, samozřejmě, to my ženy děláme, potřebuji si ujasnit i ty hranice k němu, co vše si mohu dovolit.

Takže jsem si i vysloužila nějaký ten trestík, který zde nebudu uvádět (zatím) , ale mohu říct, že vážně netuším, jak zrovna já,  to dodržím. Vlastně tuším, že nezvládnu to splnit na sto procent- další dilema. Navíc mám nevýhodu, že za celý svůj život, jsem se nenaučila lhát, takže, pokud nezapomene a zeptá se, zda jsem trest splnila, půjdu s pravdou ven. A následky? Panenko skákavá, mám chuť už teď volat: pomoc !! Samozřejmě, že ne doslovně.

Ptám se sama sebe, stojí mi to za to? Za všechny ty pochybnosti, ale i ty krásné pocity? Ano stojí. Kdo zažil,ten pochopí a kdo ne, tomu mohu jen vzkázat: Držím pěsti,jdi do toho.

Já už se nemohu dočkat.

Snad to bylo aspoň trochu čtivé. No a příště? Uvidí se.

Diskuze o článku Nové téma



Články