Články

Mučírna

2013-04-18 Přečteno: 2 696x

 Nastal den s velkým D, den odjezdů do oné avizované mučírny. Časně ráno vstávám (ve 4:40), pak cesta na autobus, potom kousek vlakem a pak už s Pánem jedeme do mučírny. Mám dojem, že se celá cesta se hrozně vleče – hlavními pocity jsou strach, něco nového, neznámo, vzrušení..

 V autě se mě Pán ptá, zda jsem si to nerozmyslela. Jen zakroutím hlavou, že opravdu ne. Odpovídá mi, že je rád, že tam spolu jedeme. Že se nemusím bát, protože to bude ještě lepší než první lekce, bude na vše víc času, vše bude probíhat v klidu, v pohodě. Oba si to oba krásně užijeme a on neudělá nic, co bych nechtěla, nic na čem jsme se předem nedomluvili nebo co by mi jakkoliv ublížilo. Že mě bude chránit před vším a před každým, kdo by mi chtěl nějak ublížit. Jsem jeho subinka a on za mě má zodpovědnost … „Nenechám nikoho, aby ti něco udělal – ublížím, pomučím a potrestám si tě sám“ – tak nějak to říkal. Jeho slova mě trošku zmátla a zase jsem měla o čem v autě přemýšlet. Snad to i Pán chtěl, zaměstnat mé myšlenky, abych měla malého broučka v hlavě, co má asi vymyšleno na dnešní lekci .... Cestu jsme měli za sebou tak za necelé 2 hodiny uběhla. A já po celou tu dobu přemýšlela, proč řekl to, co řekl a proč zrovna tak, jak to řekl ....docela jsem byla zabraná do svých úvah, když slyším: „Jsme tady, vystupovat!“.

Podívám se na Pána a nevěřím - zdá se mi to jako chvilka, co jsem vystoupila z „bezpečí“ vlaku a teď tak trochu „po hlavě jdu do možná i trvalejšího neznáma“? Ale budou to určitě nové zkušenosti, nová přátelství k dalším prima latexovým kamarádům a přátelům….

Vystupuji z auta, Pán zvoní, přichází majitel mučírny. Představuje se a podává mi ruku. Jeho dominance mě ihned oslovila a zaujala. Snad jsem se jí i bála ....

Pán bere své věci a křikne na mě abych si vzala své, poslušně se pro ně vracím k autu a jdeme do prvních dveří. Je zde malá předsíňka, kde pokládáme tašku, kufr a jdeme do malé hospůdky, kde si dáváme malé občerstvení před lekcí. Přitom Pán hovoří s majitelem. Já jsem nervózní, že nedokážu na nic jiného myslet než na tu mučírnu. Bude to poprvé, co ji uvidím. Pár jsem jich viděla v zámcích, ale ne novodobou a vyzkoušet ji? To mě nikdy ani nenapadlo - no uvidíme ....

Po chvíli se Pán zvedá a odcházíme tam … Mým jediným pocitem je teď strach - to přiznávám. Pán to asi poznal a vzal mě za ruku. ....otvírá pomalu dveře mučírny, mám úplně studené ruce, jak se bojím, všude po stěnách je spousta věcí, některé ani neumím pojmenovat, nevím, na co jsou na co se používají. Je tu veliký kříž, postele s pouty, gynekologické křeslo, různé plácačky, bičíky, rákosky. Jen fascinovaně koukám a mám docela takový divný stísněný pocit -sama bez pomoci. Připadám si jako bych stála v mrazu a sněhu nahá a čekala kdy přijde můj konec. Ale přes toto všechno zjišťuji, že jsem vzrušená. Pak se ozve hlas Pána „...svlékat! Dělej - pojď si pro oblečení!“. Ani jsem si nevšimla, že je zde ještě jeden pokoj sousedící s mučírnou. Začnu si svlékat svoje běžné civilní oblečení a opět beru do rukou svůj oblíbený a známý latexový korzet, ponožky a potom přicházejí na řadu už ne moc oblíbené masky.

Ale už je mi najednou dobře a krásně. Teď už vím, že přijdou jen nádherné pocity ,vzrušení a slast ,poceni v latexu, samozřejmě i úkoly a tresty za nesplněné příkazy …. Ale o tom zase jindy ….KARIN

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články