Články

Opravdu se to stalo?

2016-12-01 Přečteno: 83x

Asi nedostatek spánku působí na mé mozkové závity, či co, ale když jsem usnula na půl hodinky, měla jsem zvláštní sen. A byl to sen, nebo skutečnost? Sama nyní nevím.

Jsem v nějaké místnosti a všude je tma. Nic nevidím, ale cítím. Cítím chlad na svém nahém těle. Cítím kroky. Cítím strach. Cítím, že jsem pevně svázaná k židli, nejspíš kovové, vzhledem k tomu, že studí. Ruce mám přivázané k židli, nohy roztahnuté a také svazáné. Na krku mám obojek a na obličeji masku s roubíkem. Říkám si, co se to zase děje. Vysvětlení tentokrát nepřichází. Absolutní ticho, přerušované kroky kolem židle, na které sedím a nemohu se hnout. Najednou prudký závan chladu, jemný svist a na mé tělo dopadne první rána- jemná, přesto štípne. Syknu do roubíku. Za ní druhá, třetí...

Ticho přehlušované dopady ran na mé tělo, které mírně zvyšují intenzitu a já podle toho zvyšují hlasitost svého sténání, což tlumí roubík. Začínám plakat, když se ozve hlas- Ale zlato, to ještě nic není, bylas zlobivá a já ač nerad, musím tě potrestat. Uvažuji za co si ten trest zasloužím. Moc mi nejde přemýšlet, patnáctá rána a stále nepřestává. Není to do krve, ale štípe mě celé tělo, k tomu nevím, na jakou část těla ten bičík dopadne příště. Končí u dvacátépáté a tu mi to dojde. Můj trest, který jsem si kdysi vykoledovala, ale hlas je jiný. Jak se to dozvěděl?- běží mi hlavou. On- Víš, já zjistím všechno a vzhledem k tomu, že jsem usoudil, že jsi opravdu zlobila, tak jsem jej vykonal.

Pláču, ale skrz masku to nejde vidět, přesto přijde ke mě a začne mě hladit. Říká, že nebyl tak přísný, jak bych si zasloužila, ale dá mi šanci to napravit. Pořád mě hladí po celém těle, až začnu být vzrušená. On na to, že budu mít orgasmus než napočítá do deseti, jinak bude dalších 25 ran, ale tentokrát na zadek a pořádně. Začne počítat, ale dráždí mě velmi mírně, je mi jasné, že to nestihnu, nikdy jsem neměla orgasmus na příkaz. Deset je zde a já stále nic, začínám se potit, vím, co mě zhruba čeká, ale na zadek jsem nedostala ani nepamatuji.

Uvolňuje mé provazy ze slovy, pokud zkusím utéct, daleko nahá nedojdu a trest bude horší. Poslušně stojím, on mi spoutává ruce před sebou a nohy k sobě. Předtím mi však dává vibrační vajíčko do rozkroku, ze slovy, že bude na mě aspoň kapku hodný. Nechápu to. Sám si sedá na židli a mě si přehazuje přes kolena, zadnicí nahoru ( jak ponižující ) se slovy, že naštěstí tolik nevážím, aby se zapotil-)).

Cítím, jak se rozpřahuje- pořád mám masku na obličeji s roubíkem a nevidím. První rána bičem dopadá s takovou intenzitou, až poskočím. Zapne vajíčko, ale já si pomyslím, že tolik ran nevydržím, jen nemám šanci se osvobodit. Utrpení, které mi způsobuje, hrozně bolí, zažívám pro mě naprosto neznámé pocity, kdy mě to opravdu začíná vzrušovat. S posledními ranami na zadek, dochází i k orgasmu. Vidíš zlato, říkal jsem Ti, že se Ti to bude líbit- povídá mi. To sice ano, přemýšlím v duchu, ale ta bolest, ta u toho nemusela být... Zlato a už nikdy nebudeš tak zlobit, jak jsi zlobila, slibuješ?- ptá se mě. Kývnu hlavou na znamení souhlasu, po tomto výrasku si rozmyslím, zda příště se zachovám stejně, přičemž věřím, že ne. Hladí mě po bolavém zadečku a říká- Teď si Tě takhle dám klečet do kouta, aby ses mohla nad sebou zamyslet. Budeš klečet soutaná a svázaná hodinu a jestli se pohneš, budeme zase vychovávat. A aby to nebylo tak jednoduché, zesílím Ti vajíčko na maximum. ...

Co se dělo dál? Vzbudila jsem se. Za co jsem si vykoledovala tento trest v mém snu? Byl to jen sen, tudíž nemám zdání. A i kdybych věděla, určitě bych neřekla.

Kdo mě tak trestal? Nemám tušení a opět kdybych měla, něco si prostě musím nechat pro sebe. A děkuji za inspiraci hned dvěma lidem najednou. Snad se zde poznáte. Ve zprávě Vám to mohu potvrdit.

Snad Vás to zaujalo, mé sny se někdy stávají realitou a jsem zvědavá, kam dojdu v těch snech a v životě skutečném. Opět s pozdravem Vaše Hannelore- subinka nejen tělem, i duší.

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články