Články

Pokračování tajného přání 2

2016-11-26 Přečteno: 268x

Toto pokračování, které mi přišlo do zpráv, mi nedalo a s laskavým svolením jsem si jej dovolila zde uveřejnit, ze svého pohledu, Kdy zpráva začínala slovy: ,, Ahojky, tak jsem četl začátek Tvé fantazie a jen jsem čekal, kdy se ten dotyčný představí, jako Hádes ".. Splním Ti to Hádesi, tudíž začnu..

Chvíli si mě takto vychutnával.Bála jsem se hrozně, co mě čeká. Hádes si vychutnával můj strach v očích a tu zničehonic mi nasadil na hlavu sáček a utáhl jej opaskem. Odešel za dveře a já začla věřit, že nastal můj konec. ( mimochodem nebyla by to hezká smrt?-bacha jen vtip,už mě znáte) Ležím tu připoutaná s ubývajícím kyslíkem, který se vydýchává s každým mým nádechem. Zrychluji dýchání přesto, že vím, že bych měla dýchat pomalu. Po několika minutách, když si myslím, že se blíží konec a loučím se se životem, cítim závan vzduchu. To Hádes sundal sáček z mé hlavy, vklouznul do pokoje, jak myška. Prudké nádechy jsou slyšet po celém pokoji. Ve chvíli, kdy to nečekám, mi dává větší sáček, který utáhne opět opaskem se slovy: ,,Tento je větší, protože musím pro něco do auta a vrátím se do deseti minut. Dýchej pomalu a snad Ti  to kočičko vystačí. Tak buď hodná. "  vše by začlo nanovo, ale mé tělo se těmi předchozími nádechy nestačilo okysličit, a tak spotřeba kyslíku stoupá rychleji a cítím, jak se mi zavírají oči.  Hádes stále nepřichází a přesto, že tělo pracuje na plné obrátky, plíce nestíhají dodat dostatek kyslíku do mozku a ten to pomalu vzdává. Vydýchaný vzduch, ztrácí svůj objem v sáčku a ten se mi začíná lepit na ústa a znemožňuje nádech. V tu chvíli se najednou povoluje opasek, ale stíhám se sotva jednou pořádně nadechnout a opasek je opět utažen. Nemohu ani vydechnout a ani nadechnout. Cítím horko po celé hlavě a ve spánku mi buší. Volné dýchání a pleskání na tvář mě probírá z mdloby a Hádes uklidňujícím hlasem říká: ,, Vidím, že jsi velice spokojeá s tím, co Ti provádím. Tak se trochu vydýchej a budem pokračovat." S pláčem se ptám, kdy už to skončí. Hádes na to: ,, No, než Tě uspím navždy, tak si chci ještě s Tebou hodně pohrát a nikám nespěchám. Ty snad ano?"

 Přemýšlím, jak z toho ven, že si ani nevšimnu, ležícího velikého kufru, až potom. Hádes jej otevře a začne vytahovat věci, které nevím, k čemu jsou. Šedá krabička připomíná rádio a lesklé kovové šišky mi připomínají závaží starodávných hodin, různé kovové svorky a zubaté skřipce, jako na záclony,ale větší (upřímně, nevím o čem je řeč, tohle jsem nikdy nezažila, ale budu pokračovat). Polévá mě horko, když Hádes vytáhne z kufru pečlivě smotané kabely a mě začne docházet, že to bude mít souvislost s elektřinou. Hádes mi povídá: ,, Tak opět Ti na chvíli vezmu vzduch a zatím si na Tebe hezky připojím elektrody, než vzduch všechen vydýcháš, tak to stihnu. Pak tě trochu nechám vydýchat a připojíme étéčko a začneme si hrát jinak. " Já se jen zmůžu na otázku: ,, Jak? ". ,, Hlasitěji, " odpoví mi a dodá, ať se nebojím, že když budu křičet, dostanu roubík, protože sice mě tu nikdo neuslyší, ale on má citlivý sluch. Začne se ledově smát a nandá mi na hlavu opět ten veliký sáček. Můj dech se zrychluje, ne nedostatkem kyslíku, ale strachem, co nastane. Až úplně zadržím dech, což nepostřehnu, ale Hádes ano, když mi posléze uvolní sáček z hlavy.

,,Pusu ", slyším, jak říká a já leknutím otevřu, čehož využije a nacpe mi do ní roubík tak silně, že mi ucpe veškeré místo v ústech. Kontroluje upoutání, dopřipojuje kabely, vidím, že zapíná nějaké tlačítko. Škubnu sebou a on se smíchem, že to ještě zapnuté není, mi natáhne na hlavu sáček, ve kterém cítím nějaký zápach. Když utáhne opasek, donutí mě ten zápach vdechovat hluboce nosem, znovu a znovu. Cítím se lehce a jako bych se vznášela. Krásný pocit úlevy, když tu najednou silná bolest v bradavkách a nebýt roubíku, tak bych vykřikla. Následuje další puls do bradavek a zároveň se přidal silnější do mého klitorisu. To už nevydržel ani roubík a přes něj se do místnosti ozval můj výkřik. Zrychlené dýchání z úbytku vzduchu mě momentálně netrápí, jako impulsy přichazející v kratších a kratších intervalech a zesilují. Silné brnění v bradavkách střídá mrazivě řezavá bolest v mé lasturce a najednou přichází naráz impuls do všech míst a to tak silný, že najednou nastane tma v celé místnosti.. Tma, klid, ticho a úleva od bolesti. Probírá mě pleskání po tvářích a cítím vlhký ručník na svém čele.

Jen pomalu otvírám oči, je klid a nic se neděje, jen tak, kde to předtím tak bolelo, cítím snad stovky mravenců. ,, Tak už ses probrala a můžem pokračovat , " slyším Hádesův hlas a vidím jeho rozesmátou tvář. Říká, ať mu prominu, že si neuvědomil, že má na étéčku nastavený samozesilující mod programů, ale že jsem to ještě nedostala naplno. Vidím, že ho to nemrzí. Dodává, že se ještě dočkám. Při tom mě hladí na  prsou a druhou rukou mi masíruje můj bolavý klitoris. Začínám zrychleně dýchat a on rychleji masíruje a nepřestává. Najednou mám velice silným orgasmus, u kterého dlouho a hlasitě křičím, i přes nasazený roubík. Nejde se tomu ubránit. Hádes říká, že vidí, že se mi to nakonec bude líbit a opět sahá po tlačítku, které spouští tu velkou bolest. Otáčí knoflíkem a mé tělo se začne cukat v jakýmsi rytmu  zachvěním svalu, ale je to příjemné a do klitorisu jde jen mravenčení a prsa také pocukávají v rytmu,který chvílemi zrychluje, že mám pocit, jak kdyby je dráždil robertkem. Najednou se vše nějak přehazuje a já cítím, jak impulsy z prsou jdou do klitorisu a z něj mravenčení do bradavek. Ten pocit je tak krásný a úžasný, že najednou zažívám ten nejkrásnější orgasmus v mém životě, Protože těsně před ním, mi Hádes přikládá k nosu kapesník, ze kterého zase cítím ten pach, jak před tím v sáčku. Nejdřive mi to vyrazilo dech a pak ten pocit lehkosti a ten mega orgasmus.

Konec jeho zprávy: ,, Tak trochu jsi mě inspirovala,a původně jsem Ti chtěl napsat takovou recenzi k tomu článku,ale pak jsem si vzpoměl na takovou podobnost z jednoho zážitku,a tak jsem se rozepsal a malinko jsem se inspiroval z jednoho zážitku s mou čubinkou. "

Takže, milý Hádesi, děkuji za příběh, který jsem si upravila do své podoby, jelikož se mi vážně líbil. A vy, drazí čtenáři, co takhle pokračování? Napadne Vás něco? Budu ráda, když napíšete, klidně do zprávy.

S pozdravem a tentokrát jen jako menší spoluautorka se budu těšit, kdo další mě překvapí .

Vaše Hannelore

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články