Články

Povídání o lackovém pejskovi a latexové kočičce díl IV.

2014-06-30 Přečteno: 713x

Kapitola čtvrtá  Rexy  a pejsek Goliáš

Jednoho  dne přišla panička Eva domů a již ode dveří bylo znát, že ji něco trápí . Poručila, aby si Rexy oblékl obleček a  čekal. Za chvíli se objevila panička. Krásná jako vždy, přísnost  a nesmlouvavost jí dnes koukala z očí více než kdy jindy. Bez jediného slova zapnula karabinku na vodítku a odváděla si Rexyho do hracího pokoje. 

Nalila si víno , usadila se do kožené sedačky a dlouze se dívala, jak Rexy před ní sedí na zadních. Lehce má natočenou hlavu a čeká,  co se bude dít.  Vždy, když  takhle seděla, jednalo se o vážné rozhodnutí.  To přišlo po druhé skleničce vína.

„Víš Rexy, že tě mám ráda, plně mě uspokojuješ, ale chtěla bych ještě jednoho pejska. Něco menšího než jsi  ty.  Klára, ta spolupracovnice, mi nabídla štěně pejska.  Je to štěně pražského krysaříka. V pátek bychom si pro něj jeli.  Hodně jsem o tom přemýšlela a protože jsem tě nechala obléknout obleček, nehodlám  tentokrát  o tom ani  diskutovat. Od pátku teda budeš sdílet pelíšek s novým pejskem.   A teď si chvíli pohrajeme.“

Bere do ruky aportovací kost a háže ji na druhou stranu místnosti. Rexy váhavě běží za ní , pak probíhá kolem paničky, ale kost jí nedává. Pokládá ji v koutě.  Na žádné přivolání Rexy nereaguje a tak se panička zvedá a chytá Rexyho za obojek a vede ho k jeho pelechu. Tam jej za trest uvazuje a odchází se věnovat dalším domácím pracem.  Vrací se až večer, Rexyho venčí na dvoře a pak jej opět uvazuje u pelechu.  To je pro něj největší trest. Nesmí strávit noc s paničkou.

Nastal pátek, odpolední kolony odjíždějí na chaty, ale Rexy sedí na pelechu a čeká na to, až se panička upraví, nasadí mu vodítko a odvede jej do auta.  Normálně rád cestuje, ale od té doby, co mu panička oznámila , že chce dalšího pejska je skleslý.  Zajíždí do dvora chovné stanice lidských pejsků a panička jej bere na krátké vodítko. Pohybuje se těsně u jejích kožených kalhot a dává pozor aby se vyhnul volně pobíhajícím psům. Nikdy neměl rád tyhle miniaturní  napodobeniny psů.  Je rád, že vešli do domu, kde už je klid. Teda jen do té doby, dokud nepřijde druhá panička a  nemá na vodítečku – takové niti, pejska. Je to štěně, co sotva plete nohama. Jeho panička je celá rozněžnělá a na něj pozapoměla a tak sedí a vrčí. To psí štěně běhá všude po místnosti a dokonce jej chtělo kousnout do ocasu. Zle zavrčel. Panička podepisuje smlouvu, bere na vědomí očkování a pak již dává pokyn Rexymu, aby šel podél nohy.  Vycházejí před dům a Rexy najednou vbíhá mezi  smečku  těch „hraček na klíček“.

Panička mu otevírá zadní dveře a on naskakuje do prostoru ohrazeného mříží. Nového psa dává paní do prostoru zadních sedaček. To už je na Rexyho moc.  Zakrývá si packama oči a až domů spí.  Panička se na něj vykašlala a teď si veze domů nového pejska.

Když přijedou domů a panička mu otevře dveře, vyskočí a rovnou jde ke své boudičce.  Tam se uvelebí a přemýšlí, že to už byla v létě větší sranda s těmi kočičkami než s tímhle mrňousem.  Ještě jak mu dala nemožné jméno. Pražskému krysaříkovi říkat Goliáš .  To už vážně přehnala.  Usíná a na čenich mu svítí slunce.

Najednou cítí jak kolem něj prochází panička s vodítkem a na něm je ta „hračka“. Už ví, že  jinak mu říkat nebude.

„ No tak Rexy k noze, neprotestuj už. Prostě se smiř s tím, že tu máš kamaráda.“

Nerad, ale přece jen vyleze z boudy, protáhne své staré kosti, zívne a posadí se k noze paničky. Pak  panička prochází s oběma psy  pozemek. To psí mrně se snaží občůrat každou tyčku, ale ještě neumí pořádně zvednout nohu. Rexy pohodlně jediným mocným proudem značí nejzazší značku.  Najednou slyší kviknutí, to psí mrně se mu připletlo pod nohy a dostalo spršku.  Rexy se směje, panička bere starostlivě ubrousek a snaží se štěně osušit.  Rexymu se zvedla nálada, spokojeně si bere klacek a utíká s ním zpět do boudy.  Bedlivě pozoruje tu dvojici . Štěně se pořád plete pod nohy,  nikdy z něj nebude pořádnej pes.  Když přijdou k boudičce, chce panička Rexyho pohladit, ale ten se otáčí v boudě a už jim nevěnuje pozornost.

Rexy celou noc spí neklidně, pořád se převrací.  Ráno, sotva první paprsky  osvětlí dvorek, netrpělivě vyhlíží paničku. Najednou je tu celá krásně oblečená do kůže, kterou on tak rád. Nese mu misku čerstvé vody a misku s jídlem.  Po druhém pejskovi ani stopy.  Radostně skáče, panička ho hladí po hlavě a za ušima. Hladově sní jídlo a vypije vodu. Teprve pak jej panička odvádí do domu. Ani zde žádný pes není.  Teprve, když  mu panička pomáhá z oblečku, a je zase jejím mužem promluví.  Ptá se po vetřelci a Paní s údivem odpovídá:

„Víš Davide, to co jsi mi řekl byl jen sen, nic takového se nedělo. A dáme si teď trošku oddychu. Vím, jak tě ta hra bere, i mě se líbí být kočičkou, ale tahle dvacetičtyřhodinovka pro tebe byla na hraně. Už ji nebudeme překonávat. Chci tě takového jaký jsi a né aby ses mi zcvoknul.  Bere jej kolem pasu a zajíždí do kalhot. Je tam tvrdý a připravený.......            g   rok 2008

„Následující příběhy jsou smyšlené a skuteční vyznavači Dog and Cat play podobné šílenosti v reálu nepraktikují"

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články