Články

Povídání o lackovém pejskovi a latexové kočičce. díl V.

2014-07-02 Přečteno: 636x

REXY – díl pátý  - Jak je libo

Zapípal mobil. „Nová SMS“. Eva otevřela zprávičku. Rozhlédla se po obývacím pokoji,   dost místa,  krb a nablýskaný bar, za který by se nemusela stydět leckterá restaurace.   Zamyslela se  a vyťukala bleskovou odpověď.

(po týdnu)

David nic netuší. V pátek odvezl malého k prarodičům a těšil se, jak si užijí s ženou dlouho očekávaný volný  víkend.  V sobotu pozdě odpoledne  po celodenním „hraní a laškování“  mu Eva přikazuje svléknout psí podobu  a poklidit v obývacím pokoji, zvlášť pečlivě dohlíží na to , aby byl nablýskaný bar, mramorový černý pultík, skleničky na víno zavěšené nad ním, skleněné poličky a pressovací stroj. Vše musí zářit. Pak posílá Davida se svléknout a  vykoupat se.

„Pak se vrátíš sem ke mně! A pospěš si!“

David poslušně odchází do koupelny a jeho Paní si zatím hoví na barové stoličce a popíjí nealko.

David se vrací, jeho Paní mu nepřikázala se znovu obléknout a tak před ní stojí nahý a čeká na další pokyn. Paní je oblečena kupodivu obyčejně, žádná kožená sukýnka ani kozačky, je trochu zklamaný, od dnešního večera čekal trošku více. Zrovna dnes!!! Paní si ho prohlíží, setře pár kapek, co mu stékají po tváři z vlasů.

„Ted si oblékneš kombinézu, ale bez tlapek a masky“.

David přikývne, otočí se a jde se obléknout, ale vrtá mu hlavou, proč je všechno tak protivně polovičaté. Ale nedovolí si protestovat. Za chvíli je zpět. V místnosti je už šero, na baru a svícnech jsou rozsvícené svíčky, nad barem svítí drobná bodová světla. Kov i sklo na baru se krásně leskne.  Paní vytáhne z kapsy sáčka tmavý šátek, naznačí mu, aby se otočil a zaváže mu oči. To David opravdu nesnáší. Nervozně sebou cuká, naslouchá zvukům. Paní ho dovede za bar, postaví čelem k místnosti a vyzve, aby vylezl nahoru, na vyvýšený pultík.  David se zarazí, co na baru? A na slepo k tomu?  Opře se dlaněmi o bar, cítí, jak mu k boku Paní přistrčila stoličku,  vzepře se o ni a vylézá nahoru. Klečí metr třicet vysoko a za sebou slyší šramot. To Paní také vylezla na stoličku.

„Zvedni ruce nad hlavu!“

David zvedne paže,  skleničky zavěšené na dřevěné konstrukci nad barem se povážlivě rozcinkají, Paní mu rychle stáhne ruce níž:„Opatrně!!!“ David poslouchá cinkot skla, Paní odstraňuje pár sklenic, pak mu znovu zvedá ruce výš a cvakají pouta. David je připoután k dřevěné konstrukci, cítí jak rozsvícená bodovka příjemně hřeje na zápěstí. Paní mu rukou zatlačí na vnitřní část stehen, klekne si tedy více zeširoka, kolena nepříjemně tlačí, zavrtí se. Za chvilku cítí, jak mu paní pod kolena podsouvá cosi měkkého, polštářky. „Dlouho bys to nevydržel.“ Tahle poznámka ještě více podráždí jeho zvědavost. Ostražitě naslouchá, slyší jen kroky své Paní, vrzání dveří od kuchyně,  cinkot sklenic a porcelánového nádobí. Pak znovu zašramotí barová stolička a Paní sedí těsně před ním, jemně ho hladí po bocích. „Jsi krásná dekorace.“  David se znovu nespokojeně zavrtí. Dekorace??? Chtěl by být něčím víc než pouhou dekorací, mohl by své Paní  splnit každé přání, o které by si dnes večer řekla  a ona si ho tady chce prohlížet?  Paní ho přísně pleskne přes  bok. David se už už chystá otevřeně vyjádřit svou nespokojenost, už se nadechuje k protestům, ale.....ozve se zvonek. Slyší,  jak Paní odchází do předsíně, otvírá dveře, ozvou se tlumené hlasy, snad je rychle vyhodí.  Za chvilku se opravdu znovu rozhostí ticho, Paní kráčí zpět do pokoje, dotýká se Davidova těla. Ten chce začít znovu rozebírat svou nespokojenost, jenže....znovu vrznou dveře....jak je to možné? Vždyť  Paní sedí u něj. David ztuhne a poslouchá. Cítí něžné hlazení po boku a zároveň mu na zádech a v zátylku doslova naskakuje husí kůže. V pokoji jsou další lidé. Slyší útržky  šepotu, vzrušeného a překvapeného.

„Teda.... kdo to je?......krásnej......to ten můj by nikdy.......jak dlouho?.......zírám......dobrovolně?....no pěkný, pěkný........to se dalo čekat.......tak to je.........“

Jsou to ženské  mladé hlasy.  David má pocit, že se čas zastavil. Nemá kam utéct a je vystaven těm pohledům, teď je rád, že má šátek, který mu částečně zakrývá obličej. Protože je úplně rudý.

„Tak milé dámy,  vítáme vás u nás. Chtěla bych Vám představit muže svého života. Chvíli nám bude dělat.....společnost. Posaďte se k baru, dáte si kávičku, nealko či nějaký koktejl? “

Hlas Paní je veselý a pyšný zároveň, je znát, jak se baví překvapenými výrazy svých kamarádek.  Zachichotání a šramot vysokých židliček.

„Můžu si sahnout?“ David se otočí za hlasem napravo.

„Davide, tohle je Lucie!“ Paní naznačuje Lucii, že se může dotknout lesklé kůže a David cítí váhavý dotyk na svém těle, není to jeho Paní, ta se ho dotýká....jinak. Povzdychne si, zakloní hlavu a čeká, až hlazení skončí. Samotný dotyk mu není nepříjemný, ale přítomnost žen, které nezná, ho znervozňuje. Následuje  „seznámení“ se Zuzanou a Šárkou. Takže jen tři, v první chvíli si myslel, že jich do pokoje vstoupilo tak deset.

„Davide, jsou to moje kamarádky ze studií,  máme dnes...mejdánek.“

Paní podává kamarádkám sklenice s koktejlem, voní káva,  hlasy už nejsou tolik váhavé, ženy si začínají povídat o běžných věcech i když  kamarádky by samozřejmě nejraději  probraly „zajímavé“  Evino manželství do nejmenších detailů, ale snad raději o samotě, protože samotný manžel sedící na baru....to je vážně nezvyk.

David přemýšlí, jestli se Paní spokojí s touhle „předváděčkou“ nebo se pochlubí i jeho „další  poslušností“.  Najednou ho „něco zatahá“ v rozkroku.  Zahihňání, samozřejmě si všimly, jak sebou trhnul.

„A tohle je jako co, proboha?“ ptá se Lucka. Drží ho dvěma prsty za zip v rozkroku. David má tep stošedesát a s hrůzou očekává odpověď své Paní.  „Tak se podívej, ne?“ Pár vteřin ticha,  pak se zip pomalu rozjíždí. Davida napadá, jak by se asi cítila Paní, kdyby ji posadil nahou na bar a před ní partu kamarádů. Sevře pevně rty, snaží se přečkat to ticho.

„Hmmm, pěknej. No a když už jsem to rozepnula, můžeme si sahnout....úplně?“

„Můžete, samozřejmě, jak je libo.“

„No, ale já jsem se ptala jeho, Evi!“  

„Tak jako tak, nakonec by stejně počkal na moje svolení nebo příkaz, proto ti odpovídám já, víš?“

Chvilku se srovnávají s myšlenkou, že David opravdu poslouchá na slovo „jen svou Paní“ a že ta jim ho právě „dala k dispozici jako hračku“  a  pak si začínají „hrát“ s jeho tělem, čím déle před  nimi klečí, tím více se odvažují.  Snad jejich nervozita mizí právě proto, že vidí, že sám David je z nich celý nesvůj. Ženy cítí, že mají „navrch“, tak proč se nepobavit. Šest rukou mu přejíždí po slabinách, bříšku a bocích, sem tam jemně škrábnou, zajedou až k zadečku, David by rád viděl výraz své Paní, ale šátek mu to nedovoluje. Dotyky tolika dlaní jsou příjemné a zároveň hrozně trpí. Erekci už dávno nemá pod svou kontrolou, jak by také mohl.

„Kdyby tohle viděl ten můj, tak...“ ozve se Šárka a Zuzka dopoví: „...tak mě přetrhne.“

Lucka se vesele zasměje: „Mě nemá kdo přetrhnout, takže...... “ a David cítí, jak přijímá do úst jeho penis.  Paní na to nic, ozve se jen „ježiš“ od Zuzky a Šárky.  Lucka, nejodvážnější,  ho pomalu a zkušeně přivádí k šílenství...a jeho Paní se to snad ještě líbí!!! To je zlomyslnost! Celý se chvěje, nemá kam uhnout, když hne neopatrně rukama, skleničky varují cinkotem, to by mu  Paní dala, kdyby způsobil nějaký karambol. Tak zatíná zuby a „drží“. Ruce ho hladí, najednou cítí za krkem polibek, aha, Paní potichu vylezla znovu za barem na stoličku, hladí ho po šíji, uklidňuje. David se otočí tváří na druhou stranu, teda takhle ho....

“půjčovat“. Ale Paní ho dál laská na místech, kde se mu to nejvíc líbí, pod uchem a na krku, hladí ho po ramenou a pažích, kam kamarádky nedosáhnou. David cítí, že se mu blíží vyvrcholení a protože Paní „nic“ nedovolila, zašeptá jí to. Paní naznačí rukou Lucce, aby ho přestala laskat a něco měkkého mu přikládá k rozkroku. Intenzivní hlazení dokoná své a David prožívá krásný orgasmus, zapomíná na „publikum“ a vzdychá rozkoší i úlevou. Po vystříknutí mu Paní otírá jemně penis.

„Tak to bychom měly!“ ozve se rozpustile  Lucka a razantně zapíná zip přes rozkrok. „Teď bych si dala něco teplého do žaludku, konečně taky.“ : rozesměje Lucka další dvě a ty přitakají. David moc ještě nevnímá, vzpamatovává se, sotva klečí, vtipy jdou mimo něj. Paní obsluhuje své hosty a Zuzka se zeptá, kde je toaleta. Paní ji odkáže na chodbu, dveře vlevo. Zuzka opustí místnost, vejde do chodby a zahne vlevo, jak bylo řečeno...jenže to není toaleta. Je v místnosti, kde je šero, jen lampa z ulice trošku osvětluje prostor. Koberec, žádný nábytek, jen křeslo a ...u zdi je na zemi něco jako psí pelíšek, s měkkými okraji. Hodně veliký. Prázdný. A taky nerezové misky. Vycouvá a zkusí druhé dveře, to už je konečně toaleta. Po chvilce se vrátí do místnosti, kde pokračuje už uvolněná zábava a ptá se Evy:  „Ty máš psa? Kde je?“ Eva vyhýbavě odpoví: „Hmm, no někdy, dnes má zrovna narozeniny.“ Lucka pokrčí obočí: „ A to jako kvůli tomu ten pes není doma, jo?“ Místo odpovědi jí Eva přistrčí talíř s chlebíčky a tajemně se usměje. „To je...složitý.“ Po pár minutách vyleze Eva znovu nahoru, odepne Davidovi pouta a stáhne. „Běž se doobléknout a můžeš jít spát, později se na tebe přijdu podívat, my tu budeme asi déle, máme si hodně co povídat.“ David sleze,  na hosty se ani nepodívá, slušně se rozloučí a rychle odejde. Orgasmus ho příjemně vyčerpal. Po jeho odchodu jsou kamarádky ještě sdílnější a začnou překotně klást jeden dotaz za druhým. Na některé odpovídá Eva po pravdě, někdy vyhýbavě. Nakonec si Lucka vzpomene: „Proč jsi mu řekla, aby se šel doobléknout, když šel spát?“ Eva odpoví: „ No, protožeee....“ Zvedne se, kývne na ně prstem a jde do chodby,  kamarádky za ní. Vejdou k prvním dveřím vlevo, Eva vstoupí dovnitř, kamarádky stojí ve dveřích a rozkoukávájí se v šeru. Zuzka prohlásí: „No, ale tady je přeci ten pelech, ne?“ Eva udělá jen: „Pšššššt“. Kamarádky se upřeně podívají ke stěně na pelech, ve světle venkovní lampy vidí, že v něm leží schouleného něco velkého, přes okraj pelíšku jsou vidět trčící ouška, jen tmavá silueta,  snad doga, z kraje vyčuhuje na podlahu ocas. Šárka, milovnice psů, se začne naivně rozplývat: „Jé, to je ale krásnej  hafan.“ Eva rozsvítí malé světýlko nad pelíškem, nahne se a pohladí spícího Davida přes záda: „Ano, můj miláček.“ Děvčata ztuhnou, užasle zírají na muže  v psím obleku a jen Zuzka potichu hlesne: „Já jsem to tušila.“                                                                                                                                                                         v   psáno rok 2008

„Následující příběhy jsou smyšlené a skuteční vyznavači Dog and Cat play podobné šílenosti v reálu nepraktikují"

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články