Články

Snad to byl jen sen 2

1 komentářů 2015-08-02 Přečteno: 725x

Dívám se na obzor. Krajina je smutně podzimní a chlad zalézá do každičkého kousku oděvu, který člověk na sobě má. Stromy jsou smutně oděny do skoro zimního opadaného hábitu. Nechce se mi nad ničím přemýšlet jen pozoruji z okýnka autobusu, jak se krajina mění.

Tajemný hlas, který se mi v hlavě často ozývá a něco mi připomíná, z dálky přivolává tajemné vzrušení. Víčka mi uzavřely známý svět a upadám v krátký spánek.

Ležím na matraci schoulená pod dekou, která velmi příjemně hřeje. Odpočinek, který mne naplnil novými silami, byl překrásně blahodárný.Z dálky slyším kočičko, kočičko, už se probuď. Snad se mi to zdá ne! Odmítám si připustit, že jsem tam co jsem. Nechci si vůbec připustit tu myšlenku, že jsem v zajetí silného muže a já nezmohu vůbec nic. Má ústa jsou prázdná a já si najednou uvědomuji, mohu křičet, mohu prosit. Ne hlava mi sama praská vnitřním křikem, opovaž se promluvit to nesmíš.

Oči mám stále zavázané fólii, tak se ani nesnažím je otevírat. Jak se tak probouzím v teploučku přikrývky, jenž překrásně voní směsicí vůní, pomalu si uvědomuji svou pozici v ní. Ruce mám pevně svázané k sobě a nohy také. Vede od nich provaz někam daleko netuším kam. Provaz je mírně uvolněn, abych měla alespoň mírnou možnost pohybu. Protáhnu se do všech stran, abych zjistila, jak velký rozmach pohybu mohu učinit. No v hlavě jsem se zasmála vlastní najivitě, možnost pohybu opravdu není příliš velká. Z dálky se ozve opět ten známý hlas kočičko to je dobře, už jsi vzhůru. Strnula jsem, hlas se přibližuje, kroky se blíží pomalu jakoby promyšleně. Snažím se dát ruce i nohy co nejblíže k tělu zchoulet se, stát se neviditelnou.

Je tady. Cítím jeho přítomnost, pšt kočičko, co jsem říkal!

Nehybně ležím a jímá se mne strach a hrůza co příjde. Myšlenky kolující hlavou nenapovídají vůbec nic. Jen si stále opakuji, byla jsem hodná? Zlobila jsem? Ten muž se ke mne nakloní pohladí mne po vlasech. Hodná kočička hodná. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Nebude trest. Mé tělo zaplavuje uklidnění. Jak zvláštní pocit i v bezmoci a strachu jsem našla nějaký prazvláštní klid a bezpečí.

Uvolňuje provaz od rukou i nohou, stále jsou, ale přivázány k sobě. Odvinuje folii z očí. Já uvidím já uvidím. No né jsem zmatená mám radost i strach otevřít oči. Zvědavost mne přemáhá. Pomalu pozvolna otevírám oči je tma jen z dálky je vidět obrys dveří a světlo za nimi jsou pootevřené. Mám radost z uvolnění očí mne rychle přešla. Tma jen tma kolem je to velmi nepříjemné. Cítím, že je mi na blízku, velmi nablízku, raději se nehýbu jen těkám očima kolem sebe. Slyším pohyb sklání se ke mně bojím se, nevím zavřít oči nechat otevřené? Cvak. Tento až tak známý zvuk mi v tu chvíli vůbec nic nepřipomenul moje hlava, byla zaměstnána vším možným.Světlo velmi ostré světlo, před kterým mě mělo to cvaknutí varovat. Instinktivně zavírám oči slzím.

Sklonila jsem hlavu k rukám. Pohladil mne po vlasech a chytil mne za pas. Nemohu se soustředi co se děje velmi mi slzí oči a ta palčivá bolest, která mi přez oči proudí přívalem tak sylným až do celé hlavy. Snaží se mne dát na čtyři jsem opřená o lokty spoutané dlaně před sebou. Nohy pod koleny spoutané k sobě hlavu mám přitlačenou k rukám a snažím se chránit si slzející oči. Postupně si na světlo zvykám a snažím se podívat se kolem co všechno mi toto neskutečně nepříjemné světlo odhalí.

Pohladil mne po vlasech a pak se začal pohybovat kolem mne. Hodnou chvíli mi trvá než mi přestanou slzet oči. Pozvednu hlavu a rozhlížím se. Mé zklamání je velké světlo je tak nízko že nevidím daleko jen pár centimetrů kolem svých spoutaných rukou.

Sklonil se a přisunul mi misku k rukám. Jsou v ni na kousíčky natrhané plátky vánočky. Snažím se misku uchopit. Ne rázný hlas se ozval nade mnou. Mohutnou černou botou mi přisunul misku. Rukou se toho nedotkneš rozumíš a cosi černého přejede po mé tváři. Byl to bič.

Očima sleduji misku a do očí se mi řinou opět slzy. Mám hlad skláním hlavu do misky a pomalu s největším soustředěním a mohutným strachem se snažím sousto po soustu nasunout do úst. Koušu pomalu a napínám uši zda nečiním něco špatně. Sním vše co v misce bylo. Je ticho. Sklání se ke mně a pohladil mi vlasy. Hodná kočička, tak jsi hodná. Bere misku a odchází. Nastalo ticho. Dívám se na své svázané ruce a hlavou se mi honí mnoho myšlenek. Kroky se vrací. Skláním hlavu k rukám hluboce se nadechnu. Přemýšlím jestli mám něco říci nebo raději mlčet. Sklání se a přisunuje mi znova misku. Je v ní mléko. Vypij to. Skláním hlavu k misce a snažím se nějak nasát mléko. Nedaří se mi. Další pokus lízat jej jako pes. Velmi pomalé a namáhavé. Nakonec k hladině mléka přiložím rty a snažím se mléko nasát. Zbytek mléka z misky vylížu. Pokládám hlavu na své ruce cítím se poníženě. Sklání se ke mne a opět mne pohladí po vlasech. Hodná kočička moc hodná. Rozvazuje mi nohy. Zvedá mne ze země obklopuje mne tma. Točí se mi hlava, ale jeho silné dlaně mě velmi pevně drží abych neupadla.

Kráčíme někam do tmy. Posazuje mne na zem a usedá. Přitahuje mne blíže k sobě mezi rozkročené nohy. Jsem přitlačená na křeslo tak velké a mohutné dlaně mám položené a zasunuté pod křeslo. Drží mne za vlasy a pokládá mou hlavu do svého klína. Hlavou se mi honí myšlenky mám strach. Je oblečen není nahý. Uklidňuji se. Snažím se zvednout hlavu, ale jeho silné dlaně mi to nedovolí. Buď hodná kočičko a znovu silně přitlačí mou hlavu do svého klína.Pšt buď hodná.

Tohle je tvé místo.Poslouchej a uč se. Nebudu to opakovat víckrát. Jsem tvůj Pán a ty moje otrokyně.

Zavírám oči nadechuji se a snažím se vnímat polohu v niž klečím. Má hlava spočívá v klíně mého Pána. Hladí mne po vlasech sekundy a minuty běží a já se oddávám jeho něžným dotekům. Obklopuje nás tma i přes to mám zavřené oči. Jeho druhá ruka začíná hladit mou tvář. Jsem  bez pohybu a jen se soustřeďuji na svůj dech. Snažím se nedýchat a opakuji si vše co mi říkal. Co mne naučil, tak aby byl spokojen a zbytečně mne nemusel trestat.

V mém nitru se uklidňuji a nacházím neskutečnou pohodu a vnitřní radost. Nevím proč. Kde se to ve mne vše bere. Naklání se ke mně a rozvazuje mi ruce. Zvedám hlav a čekám co bude následovat.

Pokládá mé dlaně po bocích svých stehen a opět uchopil mou hlavu a položil ji spět do klína. Jsem zády ke skromnému osvětlení, ale on zřejmě vidí vše co potřebuje.Opět mi hladí vlasy. Teplo jeho těla mne obklopuje.

Cítím se krásně v bezpečí a obklopena něhou jeho dlaní. Pomalu nesměle hladím jeho stehna a přitisknu se co nejvíce k němu. Nic neříká.Zřejmě je s mou reakcí spokojen. Zajedu dlaněmi až k jeho pozadí a zasunu je kousíček pod, jsou pevně přitisklé nehýbu se.

V místnosti je ticho jen velmi pomalý pohyb jeho rukou, který mne tak uklidňuje a láskyplně laská po vlasech. Hodná tak jsi hodná moje kočičko.

Nepatrnou chvíli je ticho, ani jeden z nás se nehýbe. Zřejmě o něčem přemýšlí. Myšlenky jenž napadají mne se střídají jak mráčky na obloze. Pomalu mne odsunuje a vstává. Bere mne do náruče a odnáší. Snažím se spolupracovat a tisknu se k němu. Hlavu na jeho hrudi. Najednou si uvědomuji, že slyším tlukot jeho srdce je tak klidný.

Pokládá mne na matraci a opět přivazuje ruce. Přikrývá mne hřejivou dekou pohladil po vlasech. Naklonil se ke mně a dal mi nepatrný polibek do vlasů. Buď hodná kočičko odpočiň si. Zavírám oči a snažím se usnout a na nic nemyslet. Jen ten jeho mužný hlas mi stále zní v uších kočičko, moje kočičko.

Otevírám oči začalo pršet. Okna autobusu jsou mírně zamlžená a já si uvědomuji, že to co před chvílí bylo, už zase není. Kapičky deště dělají na oknech pramínky vody, které připomínají smutek v mé duši. Náhlé osamění zmizel ten klid, to bezpečí i něha. Svět, který mi byl tak nepříjemný a vzdálený najednou cosi změnilo. Stýská se mi po silných dlaních a mužném hlase, říkajícím kočičko moje hodná kočičko. Kapičky deště vyjadřují můj smutek v srdci a osamění. Kde je proč zase zmizel v oparu jen mých snů. Stýská se mi, kde jsi, kde jsi Můj Pane?


Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
Snad to byl jen sen 2 1 JFRubber


Články