Články

Tajemná D 1

2015-07-31 Přečteno: 795x

Je všední den jako každý jiný stále přemýšlím jak naplnit své touhy a představy. Najít dominu, která by vyplnila ten prázdný prostor, který je pro mne tak cenný. Den probíhá naprosto obyčejně stále stejné koleje po kterých se pohybuji se velmi nudně vlečou. Večerní akce bude tak nudná a obyčejná, ale co už jsem to slíbil co nadělám. Den proběhl a já se pomalu přesouvám na ten večer o kterém bych netušil, že se zaznamená v mé mysli na mnoho dalších dní. Mnoho lidí, které znám a ještě více, které neznám nu což dám si drink a budu pozorovat přítomné prdelky. Je zde mnoho krásných žen i těch naprosto obyčejných pozoruji, jako vždy se umísťuji někde v pozadí splynout s davem a přečkat další nudný večer.

Najednou vidím ty oči naše pohledy se střetly ten pronikavý pohled, který mne spaluje až do hloubky kostí. Znervózním dívá se na mne otáčím se kolem sebe jestli ještě někdo se dívá tím směrem. Otáčím hlavu nazpět a nic nikdo tam není. Říkám si že se mi to jen zdálo, byla tam stála tam ta žena nebo se mi to jen zdálo? Rozhlížím se uvědomuji si že nevím co má na sobě jak vlastně vypadala jen vnímám vnitřní nervozitu a ty oči. Přivírám oči a snažím se je vybavit jaké že byly? Opět prozkoumávám místnost a hledám zda uzřím tu postavu ten letmý stín ženy s pronikavým pohledem. Nic snad se mi to zdálo jen mé touhy přivolaly přízrak. Pár naprosto prázdných rozhovorů, které jen rozptylují mou mysl. Večer se vleče.

Jdu si pro další drink hrozně mu to trvá otáčím se od baru a jen tak letmo projedu očima davem, můj pohled se stočí do uličky vedoucí na terasu. V dálce na obzoru zapadající slunce s červánky. Stojící postava otočená zády ke společnosti pozorující ten přírodní úkaz. Vlající vlasy v něžném vánku s něžným nádechem blond vlasů. Šaty modravozelené přiléhavě obepínající postavu až po boky. Volné cípy lehkých šatů pomalu vlají až po její kolena. Vypadá tak křehce, ale né vychrtle jako křehká víla. Stojí sama napadá mne proč vyhledala samotu v tak velkém množství lidí. Váš drink Pane. Otáčím se a beru si to nač jsem tak dlouze čekal. Myšlenka na mou postel přemáhá mou mysl jak ještě dlouho než půjdu domů. Otáčím se zpět a mé oči automaticky přeletí na terasu zda tam ještě je čarovná postava krásné víly. Je tam otáčí se a najednou si uvědomuji, že je to ona ten pohled zářivý a tajemný vůbec nevnímajíce to množství lidí rovnou proletěl až ke mně.Zarazil se můj krok stojím a vnímám ten pohled rozpalující mé tělo i mysl. Stojí v něžném vánku který pohybuje jejími vlasy a šaty je tam jako maják ve větru a usmívá se. Kráčí pomalu se stále upřeným pohledem na mou osobu její úsměv mizí a zůstávají jen ty upřené oči. Zůstává stát uprostřed místnosti jako by chtěla něco říci. Jsem jako přibitý sloup. Vnímám svůj zrychlený dech a snažím se vykročit jejím směrem. Krok další a... ozvala se hlasitá hudba jenž rozrušila mé soustředění. Dav se naprosto neočekávaně začal pohybovat do středu místnosti Její postava mizí ten pohled mi zůstal v hlavě. Stojím s drinkem v ruce a tápu očima kam se poděla prozkoumávám tančící lidi, ale ji očima nenacházím.

Posouvám se tedy někam kde opět splynu s místností a nebudu se muset vyhýbat pohybujícím se lidem co touží po vlahém opojení nápojů. Opět několik naprosto neurčitých rozhovorů jenž naplňují etiketu příjemného společenského chování, aniž by měly přínos pro mne. Najednou jako přízrak vystupuje z tančícího davu má úsměv na rtech a pomalu kráčí směrem ke mně. Zatajil jsem dech jen se tupě koukám na přicházející přízrak. Čím více se blíží k mé maličkosti tím její úsměv mizí a má velmi přísný výraz ten upřený pohled spaluje mé nitro. Zastavuje se přede mnou ve vzdálenosti asi jednoho metru. Je tak blízko i tak daleko jen tupě civím na ni, která se na mne dívá. Znervózněl jsem co se to děje co bude kdo to vlastně je honí se mi tisíce myšlenek, ale mé rty neříkají nic. Hudba hraje hlasitě, já slyším naprosté ticho a jen ten pohled jenž mne naprosto obklopuje. Pohla hlavou jako by v údivu. Opět zpřísnila pohled nejraději bych ji padl k nohám a požádal, aby něco vyslovila. Těkám očima po její postavě a na podlahu nemohu se podívat do těch spalujících očí nemám sílu. To něžné s vílou podobné stvoření stojí přede mnou a já nemám slov. Neskutečné. Usmála se můj pohled se upřel připoutal na ten úsměv nadechl jsem se tak hluboce, že to musela slyšet úplně celá místnost. Začala se smát. Připadám si jako naprostý idiot dýchám vůbec.

Její něžný hlas mi zazněl v uších dala bych si jahodový drink. Stojím se sklenkou v ruce a jen tupě zírám. Zvážněla myslím to vážně přines mi drink! Její najednou tak přísný a hrubý tón hlasu mne probudil ze snu. Upřel jsem pohled na bar a ve snaze okamžitě vyrazit jsem se skoro rozběhl protože mé nohy byly jako přibité k místu setkání s ní. Udělal jsem několik rychlých kroků a v tom mi blesklo hlavou nezmizí mezi tím zase pryč? Otáčím se k ní a říkám, ale najdu Vás zde až se vrátím? Můj hlas zněl jako šílený skřipot mé ústa naprosto vyschly a neschopen normálně hovořit jsem se naprosto zděsil co se to vydralo z mých rtů. Její úsměv vyjadřoval velmi vtipné pobavení. Udělala krok směrem ke mně jako by se zamyslela a udělala další. Nasadila si přísný pohled a řekla jistě že budu tady mám žízeň a ukazováčkem pravé ruky si přejela po svých rtech.Otáčím se jako na povel rychlým krokem běžím k baru nemohu si dovolit časové zprodlení co kdyby ji drink mezitím přinesl někdo jiný.

Oou zase fronta přešlapuji a tělem mi probíhá nervozita počká tam zmizí nemám odvahu se otočit a stejně tam není vidět. Konečně na mne přišla řada a a a dívá se na mne a já se nadechuji a tápu co že to chtěla vytřeštím oči barman se usmívá. Jako by nakoukl do mé zmatené mysli. Snažím se soustředit mysl na okamžik kdy to vyslovila. A je to tu vyhrknu to tak rychle až skoro zakřičím jahodový drink.

Barman zvážní jako by tušil a věděl úplně přesně, kdo si to objednal. Očima proletěl místností. Viditelně se zarazil. Stojím a koukám na něj co to je? Zmizela jeho energie jeho automatické chování. Otočil se a vzal naprosto jinou sklenici utěrku a přeleštil ji tak pozorně a upřeně se na ní díval jako by ji chtěl vyleštit k naprosté dokonalosti. Chvílemi jsem měl pocit jako by se mu chvěly ruce a sklenice by měla z jeho rukou vypadnout. Vzal ubrousek a na ni sklenici postavil upřeně se na ni zadíval. Hluboký nádech otáčí se a začal míchat drink. Který pak s největší opatrností naléval do sklenice. Opět se na ni upřeně podíval a znovu se zhluboka nadechnu. Bylo to tak zvláštní jako zpomalený film který chce zachytit ty nejjemnější pohyby pocity a myšlenky. Velmi pomalu a s největší opatrností mi podává sklenici. Upřený pohled, který ukrývá smutek a bolest mi vhání děs do mé hlavy co to má být co to znamená? Držím sklenici a dívám se na něj a on na mne. Nadechuje se a říká. Je sklenice z půlky prázdná nebo z půlky naplněná? Stojím jako by se čas zastavil.

On se otáčí a opět nabyl rychlost a sebedůvěru a obsluhuje dalšího. Stojím a jen se mi honí hlavou ta věta co tím myslel? Otáčím se a odcházím snažím se opatrně donést drink víle a přímou cestou směřuji k tomu místu kde stála. Dojdu tam a nic není tu. Mé nitro naplňuje zoufalství říkala že tu bude! Otáčím se zmatenost a pocit naštvanosti se prolínají v mém nitru. Vždyť říkala že tu bude. Na mé tváři se vyrývají vrásky naštvanosti.

A je to tu mé oči se upřely na bílé křeslo kousek ode mne je tam sedí krásná okouzlující víla a upřeně se dívá na mne úsměv na rtech. Zarazil jsem se já se mračím a ona se dobře baví mnou. Uvědomuji si, že je to mnou začínám se usmívat a nesu jí drink. Každý krok cítím jako vlévající se slabost v kolenou, tak bych jí chtěl pokleknout k nohám a líbat je. Stojím u ní a ona se kouká na mé nohy. Blesklo mi hlavou zda mám dokonale očištěnou obuv také se podívám zcela automaticky k nohám. Její pobavený pohled napovídá, že se jí něco honí hlavou. Natahuje ruku podávám jí drink prohlíží si sklenici. Její pohled opět vzhlédne ke mně. Stojím a říkám si co je co mám dělat co říct. A najednou mne to blesklo hlavou. Vyletělo to ze mne jako blesk. Je sklenice z půlky plná nebo prázdná?

Její pohled zvážněl podívala se mi upřeně do očí. Byl to dlouhý a zkoumavý pohled. Znejistěl jsem Co to je co to má za význam takové prapodivné heslo. Viděla mou nejistotu a těkavý pohled. Nemohl jsem si pomoci a pohledem koukl směrem k baru. Pohled na ni mi neříkal nic. Napila se drinku a znovu se podívala na sklenici usmála se podívala se mi do očí a řekla z půlky prázdná. Je třeba ji naplnit. Zarazil jsem se a automaticky natáhl ruku ucukla. Upřeně se na mne podívala a pochopila že nechápu. Posaďte se. Nebudu se koukat vzhůru.

Tak jsem tam stál jako nějakej blázen a koukal kam si usadím zadek. Nic tam nebylo Automaticky jsem se otočil a šel pro židli, která v dálce mi bleskla do očí. Přinesl jsem židli a posadil se. Dívá se na mne upřeně a v očích jí září něco neurčitého je potichu a najednou se začala mračit. To je příliš vysoko ta židle se mi nelíbí. Sedím a koukám jako blázen, dělá si ze mne srandu? Dívám se na ni. Najednou se mi v hlavě ozývá hlas co že to chceš dominu paní a když se objeví dominantní žena chováš se jako egoistický idiot. Zkoumavě se na ni dívám. Ona na mne upřela přísný pohled a říká sklenice je z půlky prázdná.

Ta židle a mávne rukou jako by ji chtěla okamžitě smazat ze svého obzoru. Vstávám a židli odnáším. Postavil jsem ji na místo kde stála a zkoumavě se na ni podívám je tak zvláštní tak tajemná. Ona se na mne nedívá a pozoruje tančící dav. Rozhlížím se a hledám něco na co bych se posadil vše je stejně vysoké jako ta židle zmateně tápu očima po místnosti. Až u baru uvidím takovou menší židličku bez opěradla no to si snad dělám ze sebe srandu. Zírám na tu židli a nějak se mi tam nechce. Ale vzrušení co bude dál mi nějak nedá jdu tam.

Přicházím z boku baru a upřeně se dívám na židli a zaměstnaného barmana, bylo by asi vhodné se jej zeptat zda si ji mohu půjčit. Najednou se to stalo barman se ke mně otáčí a usmívá se. Jde ke mně a dívá se mi s lišáckým úsměvem do očí. Ukáže na židli pravou rukou a říká chcete asi židli? Najednou mi to došlo. Ano mohu si ji půjčit? On se usmívá a podává mi židli přes průsvitná pohyblivá dvířka a tázavý pohled na mne říká tak co? Nasadil jsem úsměv a řekl ani nevím jak mne to napadlo sklenice je z půlky prázdná je ji třeba doplnit. Ukáže na mne ukazováčkem pravé ruky nasadí úsměv ještě větší. Odpovídá s citem ať nepřelejete.

Beru židli a kráčím směrem k víle. Hlavou se mi honí myšlenky co je to za hesla za srandu v půlce se zastavím a pozoruji rychle lidi kolem zda se na mne někdo nedívá, zda je to jen žert či sázka. Nikdo, nikdo se nedívá je to zvláštní. Přináším židličku a sedám si. Zkoumavě se podívala na mne a na židli usmála se. Podívala se mi do očí a říká, ale že to trvalo! Jistý důraz v jejím hlase mi zní v uších ještě chvíli. Sedím tam jako nějakej trpaslík na pidižidli poskládaný vedle ní. Rozhovor je příjemný a plynulý po pár větách si už neuvědomuji ani židli ani vtipný posed vedle víly. Vnímám její hebký hlas a úsměv, kterým mne zaplňuje. Večer plyne a já se cítím čím dál tím lépe snažím se vílu rozesmát a její smích upoutává víc a víc můj pohled i mysl. Mou hlavou proudí myšlenky a uvědomuji si více a více její dominantní náznaky můj posed skoro u jejích nohou mne naplňuje touhou se jich dotknout. Upřeně jsem se na ně podíval najednou se ponořil do těch myšlenek jenž naplňují mé sny a touhy.

Utichla a zkoumavě se na mne dívá. Najednou jsem si to uvědomil, že mé nevhodné chování na veřejnosti by si zasloužilo omluvu a vyjelo to ze mě tak rychle. Odpusťte Madam. Sotva jsem to dořekl vyděsil jsem se k smrti. Co to melu na veřejnosti a k úplně cizí ženě. Její přísný pohled na mne rozhlédla se kolem za to někdo neslyšel a opět pronikavý pohled do mých očí.

Pomalounku se ke mně naklání a zvedá ukazováček pravé ruky její hlas zněl jako zvon, který tluče v mé hlavě silnými údery. Dívá se mi do očí a říká Jen Paní vždy jen Paní Nikdy a to si moc dobře pamatuj nikdy Madam! Zbavilo mne to dechu je to to co si myslím je tohle něžné křehké stvoření to po čem jsem toužil a marně hledal? Skláním hlavu a šeptám Omlouvám se budu si to pamatovat.

Bojím se zvednout oči a pohlédnout na ni je to jako věčnost jen sleduji zda se nezvedá a neodchází. Její ruka ukázala pohyb vzhůru zarazil jsem se a podíval se tázavě na ni. Mám odejít? Vyletělo ze mne. Usmívala se a tiše řekla v pořádku. V pořádku koloušku chybami se člověk učí pamatuj si!

Chvíle ticha naplňuje mé nitro blahem jo jo ona to je je to ona Paní! Usmívám se a pokorně skláním hlavu čekám co řekne pak vzhlédnu dívá se na mne a také se usmívá. Hlavou se mi hodí jen to jediné slovo. Paní Paní Paní.Natahuje ke mne ruku a v ní něco drží, beru jeji dlaň do ruky a instinktivně ji políbím ona mi v ní předává vizitku naplním tvůj pohár říká. Když jeji něžná dlaň vyklouzla z té mé zvedá se a odchází. Nemohu odolat a pohlédnu na vizitku na které je růže zapletená do řetězů a jen dva nápisy Paní a telefon. Zvedám oči, abych se podíval kam odchází, ale už tam nebyla zmizela jako opar nad letní ranní krajinou. Mé oči těkají po místnosti postavil jsem se, ale nic pomalu nenápadně procházím místnost, ale vílu nenacházím jen velmi pevně svírám vizitku a bloumám zda se mi to nezdálo.

Je to on ten sen to naplnění mé touhy? Snad ano! Večer uléhám do postele a stále si promítám to kouzelné setkání které mne pronásleduje v mysli každičký den. Rozhoduji se bude další setkání co říci zavolat nebo jen napsat. Nevím Jsem okouzlen myšlenkou a touhou co bude dál. Co říci zvedám telefon. Ozývá se známý hlas mlčím nevím co říci. Paní. Jen to jediné slovo opakuji Má Paní? Ticho propadám v paniku není to jen žert? Zdálky druhého přístroje vzdáleného, kdo ví kde se ozývá něžný a sladký hlásek ano koloušku copak? Myšlenky se mi honí hlavou je to ona je to ano Má Paní. Nadechuji se zdlouhavě a skoro šeptem rozechvělým hlasem říkám.

Má Paní moc toužím Vás znovu spatřit.

Diskuze o článku Nové téma



Články