Články

Tajemná D 2

2 komentářů 2015-08-06 Přečteno: 782x

Dnes jsem se opravdu vyspala do růžova. Hned z rána, jsem si oblékla ponožky naopak, samozřejmě jsem na to přišla, až v práci a to při příležitosti, že jsem se postříkala vodou z umyvadla, která na mne vystříkla nevídaným a zcela neočekávaným tlakem. Ve snaze vysušit mokré fleky, jsem se otírala hodnou chvíli ručníkem a mávala kolem sebe, tak neopatrně rukama, že jsem na sebe zvrhla kávu. Naštěstí, né už tak horké, abych si ublížila.

Prostě ten nejůžasnější začátek dne. I přes to jsem měla veselou a spěvavou náladu. Jen tak si položím hlavu do dlaní a koukám před sebe. S úsměvem konstatuji, že cokoliv jsem dnes chtěla dělat, bych nejspíš měla odložit na úplně jiný den s mnohem lepším začátkem.

Zazvonil telefon. Neznámé číslo. Žeby, žeby konečně uzrál čas?

Prosím. Ticho na druhé straně znejistím, že by omyl? Paní. Ozve se z druhé strany. Rozbušilo se mi srdce jojo uzrál čas. Naplníme pohár po okraj říkám si. Má Paní. Ticho, chce se mi smát, ale přemohu to. Jak krásná nejistota a vzrušení, sálá z přístroje. Ano koloušku copak? Dávám mu čas, aby popadl dech nic nechci uspěchat. Moc toužím Vás znovu spatřit. Znělo to, tak hezky a něžně. Měla bych ho potěšit. V tom nevidím žádený problém koloušku.

Tak domluveno, už vím datum a hodinu místo mi Má Paní pošle sms večer před tím. Dny neutíkají stále musím myslet na nadcházející setkání, jsem napnut, jako struna a hlavně v kalhotách. Dny se mi, tak stávají poněkud složitější protože myšlenky, které stále utíkají k té chvíli, mi v kalhotech vyvolávají okamžitou reakci.

Přemýšlím proč mi Má Paní neprozradila to místo. Napadají mne naprosté hovadiny, až po bláznivé sny, které se mi v noci zdají. Něco ve stylu tajného agenta který brouzdá kolem, aby zjistil zda se tam Má Paní pohybuje stále, či tam jen občas dojde na setkání s koloušky. No tajemství je tajemství a naštěstí večer před schůzkou, jsem měl ještě dost práce. Navíc sms dorazila, až v deset večer, tak jsem ani neměl chuť zkoumat, zda někam pojedu hned a nebo to nechám až na ráno. Konec konců příkaz zněl dopoledne v deset né dřív. Tak jsem sám se sebou spokojen, že hned první příkaz dodržím, jak Paní řekla, bez zbytečných nedočkavostí. Ráno jsem koukl na mapu a přesně naplánoval cestu, abych přijel v čas ani dřív ani později.

Cesta to byla v celku rychlá místo jsem nalezl mnohem dřív než jsem chtěl. Tak jsem zaparkoval o ulici dál a šel se na chvíli projít. V tu ránu jsem spatřil potraviny a uvědomil si, že jsem přece jen na něco zapomněl. Psala dones čokoládový vajíčko s překvapením. Stojím, jako blázen zírám na potraviny a říkám si co to je za nesmysl. Jak to myslela, jako čokoládové vajíčko a něco jako překvapení nebo myslela ty vajíčka pro děti? Jsem zmaten, ale nakonec se rozhodnu přece jenom do potravin vejít. Než, abych v neznámé větě hledal smysl, jen tak jsem ji odříkal prodavačce. Musel jsem u toho vypadat jako dement páč jsem to samozřejmě odříkal i s tím přines.

Skoro se neudržela smíchy tedy, ta prodavačka. Jen s úsměvem pronesla, že s takovým odbytem bude muset koupit další krabici těchto vajíček. Nu což, začervenal jsem se a vydal se zpět k autu v ruce čokoládovej nesmysl a opět hlavu naplněnou podivnými větami.

Zaparkoval jsem před jejím domem a s vajíčkem v ruce jsem se vydal nahoru po schodech. Zazvonil. Nic. Znovu zazvonil a nic. Pokyvuji hlavou, jako kdo si ze mne dělá srandu. V tu chvíli se ozve z domovního zvonku moment hned příjdu.

Stojím před mohutnými dřevěnými hnědými dveřmi, co spíš připomínají vchod někam do dvora, než do domu. Nijak zvlášt jsem si je nestihl prohlédnout. Menší část v nich se otevřela a v nich stála ona.

Překrásná tajemná víla v naprosto úžasných a dokonalých šatech. Vyrazilo mi to dech nejspíš mi i spadla brada, protože se opravdu od srdce rozesmála, tak, že se nemohla zastavit.

Žlutavo růžové šaty jenž připomínaly ranní slunce s červánky, něžně posetými na obloze. Krátké načechrané rukávy přecházející v naprosto dokonalý dekolt jenž byl zvýrazněn naprosto dokonalým korzetem ze stejné látky. Jemné lemování nařasené látky na spodním okraji korzetu překrásně zvýrazňoval její překrásné boky a o to víc úzký pas.Sukně přopomínala velmi křehký zvoneček rozšířený od kolen dolů až ke kotníkům. Zářila překrásně, zářila! Její blondaté vlasy byly něžně vyčesány do něžného účesu, aby vynikl její útlý krček.

Pojď dál koloušku.Pomalu se otáčí a kráčí směrem k dlouhé chodbě né příliš osvětlené. Zavírám dveře a jdu za ní. Kráčí pomalu, jako by se vznášela.

Chodba je jen mírně osvětlená, ale přes to je světlá. Světle žlutě natřené stěny vyzařují teplo. Po stěnách jsou obrazy z dávné minulosti. No, alespoň jsem si to myslel na první pohled. Byla na nich ona v krásných šatech a u nohou jako pejsci klečí, ano zastavil jsem se to jsou subici. Na některých obrazech jeden, někde dva. Místnost, která je zobrazená na obrazech je tajemná jako z nějakého zámku.

Došli jsme ke schodišti. Pomaloučku kráčí, krok za krokem a mi se naskytl překrásný pohled na její postavu je opravdu dokonalá, zadeček se přede mnou vznáší jen pohladit.

Došli jsme do podkroví. Je to obrovská místnost s velkým kulatým stolem a mnoha dalšími kousky, jako ze zámku. Sedačka a křeslo je jako pro královnu. Zem pokrývá koberec a místy linoleum, na kterém jsou zobrazeny staré desky. Pokoj působí velmi teple. Po stranách zdí jsou různá mučící zařízení, kříž židle a jiné. Prošli jsme místností až ke křeslu a až nyní si uvědomuji, že na obrazech je tato místnost. Došli jsme až k sedačce co vypadá jako trůn.

Usadila se na ni. Ukázala ke stěně místnosti na malinkatou židli. Posaď se koloušku. Hlavou mi proletěla vzpomínka na naše první setkání. Usmál jsem se. Jdu pro židli a nesu si ji k ní. Ukázala svým jemným prstíkem před sebe. Pokládám tedy židličku kousek před její nohy a sedám si. Špičky jejich lodiček jsou mi tak nablízku, že bych se jich mohl dotknout.

Začali jsme si nenásilně povídat. Postupně jsme se dostali až k mým snům a touhám. Usmívala se tak lišácky, jako bych měl shořet v pekelném ohni.

Najednou mne zarazila v půlce věty. Řekla svleč se slož si věci a ulož je do támhleté bedny. Vstala a přede mne položila malou podložku. Byl to kousek velmi hrubého a měkkého koberce po všech stranách měl třásně. Rozložila jej a upravila všechny třásně. Vypadalo to tak dokonale. Tohle je tvé místo koloušku.

Je tady den D. Koloušek zazvonil dávám si načas než jdu otevřít. Je to on krásně oblečen, ach ta jeho vůně je tak vzrušující. Provázím jej chodbou neříkám nic honí se mi hlavou, zda bude schopen poslouchat a posloužit mi dle mých představ.Kráčím a rozmýšlím si každý krok jsem tak vzrušená, ale musím zachovat klid.

Klekám si naprosto nahý ruce si dávám před svůj úd aď není vidět rostoucí vzrušení. Má Paní přistupuje ke mně a dlaní mi zvedá hlavu, dívá se mi přímo do očí. Trvá to nekonečně dlouho chvílemi těkám očima, už se na ni nemohu dívat. Je tak křehká, ale důrazná.

Odchází k nějaké skříňce a bere do ruky bič, krátký jezdecký. Sedá si přede mne a konec biče mi pokládá pod bradu, abych se stále díval jen na ni. Chvílemi to opět nevydržím a přivírám oči.

Je tak křehký ve své nahotě, tak odevzdaný nejraději bych ho hned svázala a dala mu, tak pocit bezpečí. Má touha je větší vstávám a jdu za něj bič pokládám pod bradu a z obou stran hlavy jej držím. Přitlačila jsem jeho hlavu do svého klína. Je škoda že není obličejem k němu, aby cítil mou vůni.

Mám hlavu opřenou o její tělo bič tlačí na můj krk. Úd se mi zvedá. Snažím se ho rukama zatlačit, aby si nevšimla, že jsem tak nadržený. Jednou rukou mne začala hladit po tváři. Její prsty zajely do mých úst snažím se je olizovat a sát. Prudce je vysunula a opět přitlačila oběma rukama bičem na můj krk. Dala mi ho do zubů.

Drž koloušku. Odcházím přes celou místnost obráceně a koukám se jestli se neotáčí za mnou. Je něžně bezmocný ve své snaze plnit mé první příkazy. Beru do ruky ze šuplíku sáček a pomalu kráčím nazpět ano bude hodný a poslušný.

Má Paní usedá na sedačku a v ruce drží nějaký sáček. Tisknu zuby bič, aby mi neupadl. Prohlížím si ji a pozorně čekám na každičké slovo, jenž vypustí z těch přesladkých rtů. Upřela oči na věc kterou drží ve svých dlaních. Rostrhuje sáček a vytahuje obojek je černý,tenký a naprosto obyčejný. Soustředěně si jej prohlíží. Podívá se upřeně na mne a říká. Toto je obojek tvé poslušnosti a oddanosti ke mně. Je jen půjčený, až si to zasloužíš dostaneš svůj originální. Pokud budeš hoden!

Nasazuje mi obojek a přitom několikrát pohladí můj krk. Zvedni se a pojď za mnou. Kráčí ke stolu a ukazuje na něj. Co tím jako myslí netuším.

Je jako malé dítě, tak učenlivé a nezkažené, bude se mi moc dobře vychovávat koloušek. Nasazuji mu obojek a dotýkám se krku joj, jak ten by se přidržel a ubral se mu kyslík. Nesmím to na první lekci přehnat ať jej nevyděsím. U stolu ukazuji, kam si má lehnout nepochopil hlava mi třeští to nebude tak lehké, jak si myslím.

Lehnout! Přísný hlas zavelel. Koukám jako tele na otevřená vrata. Táži se jako na stůl? Ano. Sedám si tedy velmi neobratně na kraj stolu. Jen nevěřícně zakroutila hlavou. Chytla mne za ruku a odvedla o deset centimetrů vedle. Nyní můžeš. Sedám si a snažím se posunout. Ještě ještě. Sedím Na stole a vůbec netuším co příjde. Nechá mne v naprosté nervozitě. Poodchází a bere do rukou čtyři provazy, tedy v tu chvíli to jen vypadalo, jako velké množství něčeho. Až u stolu zjišťuji, že jich je čtyři protože si je Moje Paní položila odděleně vedle mne.

Chytá mi nohu a posouvá ji vypadá nazlobeně, že nespolupracuji jak si představuje. Od kolene dolu mi visí ze stolu. Přechází k druhé a to už se opravdu snažím být chápavý a posouvám druhou k ní. Usmála se. Hodný koloušek.Přivázala obě, tak pevně, že s nimi vůbec nepohnu.

Lehnout. Zděsil jsem se čím dál víc si uvědomuji svou nahotu a to, že budu zcela bezmocný. Lehám si a snažím se soustředit na mé tyčící přirození, které je už jako stožár.Bere mne za ruku a přivazuje ji o další nohu stolu. Pak další a poslední z mých volných končetin.

Ležím neschopen pohybu vnímám víc a víc můj nový obojek a mám nezkrotnou touhu se jej dotknout. V mých ústech probíhá naprostý boj slin. Bič mi překáží a přesouvám jej o pár milimetrů ven a nazpět, abych polknul. Bere ho do ruky a postupně od obličeje a krku mne hladí. Přechází na ruce pak trub. Obchází stůl a hladí stehna. Mého údu se nedotkla. Říkám si jaké štěstí vrchol nebyl daleko. Je to tak vzrušující.

Dívám se na ten obraz naprosto znehybněného kolouška a říkám si jestli udrží své vzrušení a vrchol. Vzrušení ve mne, také roste a touha ho pořádně pomučit také. Odcházím pro svorky dávám mu je na bradavky. Syčí není zvyklý a snaží se kroutit. Vezmu šátek už viděl co vidět měl.

Zavazuji mu oči a bičem přejíždím po mučených bradavkách. První rána byla na břicho. Zasyčel. No tak to tedy ne a už si cupitám pro roubík.

Netuše dalších zákeřností které ho ještě čekají leží a napíná uši. Jsem vzrušená sázím jednu ránu za druhou roubík byl dobrý nápad zakusuje se do něj jak jen může ten dřevěný miluji nejvíc.

Další a další rána syčí jeho úd trčí, tak překrásně, že bych si hned nasedla, ale to já nedělám. Touha a vzrušení z jeho bolesti roste.

Jdu si pro důtky. Chvíli ho jen tak poplácávám po těle, aby se s mou hračkou seznámil. Pak důraz na rány zvyšuji. Jeho slast roste a já vlhnu. Musím poodstoupit od stolu a zajet si tam rukou, jak krásný pohled se přede mnou nalézá.

Má paní mi zavázala oči a dala roubík, ani mé nejdivočejší sny mi nenapovídaly, že by se někdy tohle mohlo stát v reálu. Ještě chvíli a vystříknu. Co, co to je to není bič. Něčím mne hladí a pomalu zvyšuje důraz. Jo jo důtky prohýbám se slastí. Sundává mi svorky, je to neskutečná bolest. Je to tak vzrušující. Důtkami drásá dál mé bradavky zakusuji se čím dál víc do tvrdého dřeva.

První úder přes penis. Neskutečné, nebylo to silné, ale tak dokonalé a nečekané v tu chvíli. Několik velmi dobře mířených ran a zmítám se v orgasmu. Stříkám si svou štávu na břicho a hrudník a hrozně se stydím, ale vychutnávám si to až do konce.

No a je to, nevydržel hihi. Odcházím a nalévám dvě sklenice minerálky. Beru si sklenici a sedám si na gauč pomalu popíjím, kochám se tím pohledem na nejistého kolouška.

Odvazuje mne, asi se nahněvala Má Paní, bylo to  příliš rychle. Sundává mi šátek z očí a já se podíval na svůj výtvor na mém břiše. Hodila na mne několik papírových ubrousků. Ukliď si to! Poodchází k nějaké skříňce otevírá ji a říká. Sem to vyhoď a po kolenou! Utírám se a slézám ze stolu velmi nemotorně. Jsem zpocený a tak se k němu statečně lepím úplně každým kouskem těla. Po kolenou se snažím nemotorně dofunět s roubíkem v ústech vyhazuji odpad. Zavírá skříňku. Odchází k prosklené vitríně a rozsvicuje v ní světlo. Vstaň a pojď za mnou.

Má vyzdobená vitrínka mých cenností je mou chloubou. Koloušek poslouchá, jak má vysvětlím mu postup v mém harémku.

Došel jsem k vitrínce. Na skoro každé polici leží nádherný obojek se jménem, každý jiné barvy i zdobení. U nich naprosto nevysvětlitelně leží hračky z vajíček právě mi svitlo. Klekni a sundává mi obojek který je od ostatních opravdu jen chabou náhražkou. Otevírá vitrínku a pokládá jej na prázdnou polici.

Toto jsou mí koloušci a za každou lekci je zde dárek. Až vyrosteš a naplním tvůj pohár i ty budeš zde mít svůj obojek.

Pokynula rukou jako bych měl odejít. Nechápu. Natáhla ruku s otevřenou dlaní vajíčko. Vstávám a odcházím do bedny pro vajíčko, které nyní dává naprosto jiný význam i pro mne i pro slova prodavačky, které poslední dobou stoupl prodej těchto rádoby nesmyslů.

Klekám si k ní a se skloněnou hlavou ji podávám vajíčko. Děkuji Má Paní.

Jsi hodný a poslušný koloušek budeme si rozumět.

Bere vajíčko do svých něžných dlaní. Zvedám hlavu a pozoruji ji. Až skoro s dětským úsměvem a radostí v očích rozbaluje obal a cpe si čokoládu do úst. Nemohu uvěřit svým očím. Chce se mi smát, ale snažím se udržet. Rozbaluje hračku a pokládá ji k mému obojku. Když konečně polkla prohlásila to je super tuhle ještě nemám. Otáčí se a sedá si jen tak na ni civím jakoby vyměnila sebe za malou holčičku. Pokynula mi rukou a nasměrovala mne na podložku na mé místo.

Jestli chceš obleč se chvíli si ještě popovídáme. Je na něj hezký pohled, ještě žmoulám svou oblíbenou pochoutku a doufám, že je koloušek spokojen.

No nevím sedět nahý či se obléknout. Zvolil jsem oblečení a šel k bedně a oblékl se. Otočil jsem se k Mé Paní a ukázal na roubík. Zasmála se, jako by ji to překvapilo. Ano sundej si to. Vytahuji roubík a dívám se na ni. Ukázala ke stolu, polož ho na stůl a vem si sklenici. Vem si i židličku a posad se ke mně.

Posadil jsem se a sklenici vypil skoro na ex, bylo to náročné. Povídali jsme si vcelku dlouho. Chtěla dopodrobna vylíčit mé pocity. Ujistila mne, se svým krásným úsměvem, ale i důrazem v hlase že orgasmus opravdu pokaždé mít nebudu, že mi to nedovolí.

Najednou se zvedla a říká už je čas koloušku. Už mám jinou práci. Pokynutím ruky mi naznačila cestu ke dveřím. Vstal jsem tedy a rychle ji následoval. Nyní se mi její krok zdál poněkud rychlý a nebo se mi to jen zdálo protože u dveří jsme byli, tak rychle až k neuvěření oproti cestě nahoru, která mi přišla mnohonásobně delší. Otevírá dveře a já procházím. Otočil jsem se k ní a chtěl něco říci. Jen se usmála a pronesla, tak příště koloušku a natáhla ke mne ruku. Podal jsem ji ruku tázavě se na mne podívala. No jasně jsem idiot. Ruku jsem ji políbil a řekl děkuji Má Paní. Zavřela dveře a byla pryč. Stál jsem tam a koukal na dveře a nevěřil, že už je to všechno pryč. Pomalu kráčím k autu a několikrát jsem se otočil a podíval se na dům, který mi poskytl tolik krásných prožitků. Myšlenky, byly vzrušující a kolik těch prožitků bude ještě následovat? Má polička je skoro prázdná je třeba ji naplnit hračkami.

Tak nakonec se den vydařil. Kráčím nahoru a dávám si další skleničku minerálky. Nasávám vůni, která mi tady po kolouškovi zůstala. Musím se přemáhat, když beru do ruky dezinfekci, abych očistila stůl. Je to škoda ale budou další hodiny a opět ucítím tu vůni jeho těla a uslyším slastné výkřiky bolesti.

Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
Tajemná D 2 2 vpasucudnosti JFRubber
1 let, 7 měsíců
Tajemná D 2


Články