Články

Únos – co dál?

6 komentářů 2011-06-08 Přečteno: 6 528x

Ležel jsem v truhle, v absolutním tichu. Leželo se mi velmi nepohodlně, nemohl jsem se hýbat a tak mé tělo bylo naprosto ztuhlé. To, že jsem byl vevnitř pevně upoután, mi nedávalo žádnou naději na únik. A ještě ty zámky zvenku. Prostě jsem rezignoval a zkoušel jsem usnout.

Z lehkého spaní mě probudil hluk z místnosti. Klapot podpatků. Netušil jsem, jak čas ubíhá. Bylo slyšet odemykání zámků a odklápění petlice. Pak se víko truhly otevřelo. Nade mnou stála komtesa oblečená v přiléhavém černém latexovém catsuitu. Bez řečí se naklonila do truhly, v ruce se svazkem klíčů a postupně začala odemykat zámky, které mě spojovaly s truhlou vevnitř. Když skončila, narovnala se nad truhlou a pokývala na mě rukou.

„Tak vylez, válel ses už dost dlouho. Dnes tě čeká perný den pod mým dohledem. A po včerejšku si tě pěkně pohlídám.“

Vylezl jsem z truhly. Chvíli trvalo, než se tělo pomalu vzpamatovalo ze ztuhlosti. Komtesa mě nechala, ať se pořádně protáhnu, evidentně nespěchala. Pak ke mně přistoupila a odemkla všechna pouta a obojek.

„Svlékni kombinézu a do sprchy.“

Jak rád jsem poslechl s vidinou horké sprchy. Ve sprše mi zůstalo pouze CBčko a já věděl, že jen tak o něj nepřijdu. Samozřejmě, že i sprcha byla v režii komtesy a tak byla na závěr zakončena pořádných zchlazením. Nasadila mi pouta a pustila na mě proud ledové vody. Pak mi opět sundala pouta a nechala mě utřít do osušky.

 Pak jsem dostal černý latexový catsuit, podobný jako měla ona. Samozřejmě s kuklou a roubíkem. Nechala mi rozepnutý zip v rozkroku, aby mi nepřekáželo CBčko a ona měla volný přístup k mému rozkroku.  Zadního jezdce zipu však popotáhla nahoru a já tušil, že mě nemine anální „potěšení“. Také, že se tak stalo. Komtesa mi promázla díru a vrazila mi dovnitř anální vibrační kolík. Spustila vibrace a pak zatáhla zpět zip.

 „Až budou docházet baterky, sám se přihlásíš o jejich výměnu, rozuměl? Jinak uvidíš, co bude, abys nelitoval.“ Zasmála se.

 Pak doupravila pouta na rukou a nohou, nasadila a připnula obojek a vyrazili jsme do patra za Paní. Když jsme vyšli nahoru, Paní seděla v pohovce a sledovala svůj oblíbený film o latexových otrocích a formách výcviku. Doslova nasávala zkušenosti z výcviku jiných dam. Evidentně se bavila. Když nás spatřila, trochu zpozorněla. Komtesa mě přitáhla blíže a stáhla trochu k zemi, abych pochopil, že musím na čtyři, abych mohl políbit boty své Paní. Klekl jsem a začal. Po několika minutách Paní ucukla nohou zpět a já pochopil, že uvítání skončilo.

 Pak řekla komtese, aby mě doupravila a dovybavila pomůckami pro práci opět venku, já poděkoval Paní za starostlivost a vyrazili jsme opět na zahradu. Komtesa mě tentokrát dotáhla až k bazénu, který stál uprostřed zahrady. Byla třeba údržba před sezónou. Vedle na mě čekala protichemická kombinéza s plynovou maskou. Komtesa mi pokynula, abych se do ní oblékl. Odepnula vodítko a jí začal s oblékáním. Po oblečení mi podala plynovou masku a tu mi po nasazení upravila. Pak mi spoutala nohy řetízkem a rovněž tak i ruce, ale tam nechala dost prostoru na to, abych bez problémů mohl manipulovat s pomůckami. Ukázala na dno bazénu, kde byl kartáč a hadice s vodou.

 „Tak se pust do práce a ať to pěkně ubíhá. Nejsme tu pro parádu.“

 Začal jsem s prací, komtesa mě občas popohnala bičíkem, abych zvýšil tempo. Skoro hned jsem se začal v obleku opět potit. Vevnitř obleku se shromaždoval pot. Latexový catsuit mi klouzal po těle. V botách se mi pomalu klouzaly nohy. Občas komtesa snížila tempo práce, vzala hadici do ruky a proudem ledové vody mě v kombinéze opláchla. Malé osvěžení přišlo vhod. Jednou za půl hodiny mi povolila napití. Myslel jsem si, že mi povolí sundat masku, ale bylo myšleno i na tento způsob, protože maska měla hadičku, kterou jsem jazykem vsunul do úst a venkovní konec vložil do lahve a stačilo nasát tekutinu. Naštěstí jsem na WC nepotřeboval. Všechnu kapalinu jsem v podstatě vypotil. Po několika hodinách práce jsme byli skoro u konce. Na závěr jsme vystoupali z bazénu po schodech a celý bazén jsem opláchl proudem z hadice. Komtesa si prohlédla mou práci a souhlasně pokývala hlavou.

 „Zasloužíš si odpočinek.“

 No paráda, alespoň si snad trochu zlenoším a odpočinu. Netušil jsem, co má v plánu. Odvedla mě dále do zahrady, kde byly okrasné stromy. Mezi dvěmi borovicemi byla napnutá houpací síť vystlaná molitanem proti otlačení a přehozená igelitovou plachtou. Přišli jsme až k ní.

 „Udělej si pohodlí… tak do sítě.“

 Opatrně jsem se natáhl do sítě tak, abych ležel v igelitové plachtě a na vloženém molitanu. Bylo to celkem pohodlné. Komtesa přehodila a zamotala kolem sítě a mého těla igelitovou plachtu, kraje zasunula dovnitř sítě. Vznikl tak celkem úhledný kokon. Pak sponami spojila okraje sítě a kokon se mnou uvnitř tak uzavřela. Než ho uzavřela nad mou hlavou, sundala mi plynovou masku a nahradila ji jinou, tentokrát maskou s chobotem. Pak uzavřela síť i nade mnou. Připravenými řemeny přepoutala mé tělo v síti a na závěr vše obalila strečovou černou fólií. Na zpevnění zábalu použila lepicí pásku, kterou vše kolem dokola omotala. Uvnitř toho všeho jsem byl já v latexovém catsuitu a protichemické kombinéze. Zpocený, unavený a zcela znehybněný. Komtesa vytáhla ven chobot od masky, jedinou věc, se kterou jsem byl spojen s okolím. Mohl jsem jen bezmocně dýchat. Dýchat pro svou Paní. Abych nepomýšlel na útěk byl na hadici namontován vak, který ztěžoval mé dýchání. Musel jsem dýchat velmi pomalu a soustředěně, aby se mi dostalo potřebné množství vzduchu. Jakmile jsem se začal cukat, zrychlil se mi dech a já lapal do vzduchu, neboť se stěny latexového vaku začaly lepit k sobě. Účinný prostředek na ovládání.

             Netuším, jak dlouho jsem byl v tomto zábalu. Potěšil jsem se, když jsem opět zaslechl, že se v mém okolí něco děje. Přes masku jsem slyšel, jak se Paní radí o něčem s komtesou. Pak jsem ucítil ruce na mém těle, jak postupně začaly s mým vyprošťováním ze sítě. Když se konečně nade mnou rozevřela síť, skutečně jsem uvěřil, že zase spatřím denní světlo.

 Komtesa mi pomohla vystoupit ze sítě ven. Postavil jsem se před Paní. Komtesa mě přistrčila blíže, abych mohl kleknout k jejím nohám. To jsem udělal a začal líbat její nohy ve vysokých kozačkách.

 „Dost. Teď tě komtesa připraví na vycházku ven. Budeš mi dělat služku při nákupech. Budeš nosit tašky a poslouchat….a nemluvit. Jinak i na veřejnosti dostaneš roubík.“

Obrátila se ke komtese.

 „Běž ho připravit, ale nejdříve mu dej pořádnou sprchu.“

Komtesa mě odtáhla do koupelny, kde na mě čekaly opět skotské střiky. Svlékl jsem vše, co jsem měl. Dokonce mi vyndala i vibrační anální kolík. Pak si to užila dokonale, já jsem musel vydržet, když proudy teplé a studené vody bičovaly mé nahé tělo. Ale čekal mě výlet s mou Paní do města. Alespoň vypadnu z mého vězení ven.

 Když „vodní radovánky“ pro komtesu skončily, hodila na mě osušku, abych se utřel. Vedle na lavici na mě čekalo „vycházkové oblečení“. Tentokrát tam byl tenký transparentní celotělový catsuit jen se šlapkami na nohy, krátkým rukávem, zipem v rozkroku a kulatým límcem bez stojáčku. Krátký anální kolík, abych asi nevyšel ze cviku, pak zvláštní obojek s malou krabičkou na boku a civilní oblečení. Kalhoty, rolák a boty. Bez spodního prádla, od toho tu byl latex. A bez CB. Což mě i potěšilo.

 „Tak pěkně se oblékni. Ten obojek ti dám až na závěr.“

 Natáhl jsem na sebe catsuit, vložil kolík na místo a navrch natáhl klasické oblečení. Pak ke mně přistoupila komtesa a na krk mi pod rolák nasadila a uzamkla tenký obojek s malou krabičkou. Krabičku opět překryla rolákem, aby nebyla moc vidět.

 „Asi tě zajímá, na co to je, viď? Tak zaprvé je to navigace, kdybys chtěl zase zdrhnout a za druhé…“

 A za druhé co? Podíval jsem se na komtesu s dotazem v očích. Komtesa vytáhla malou krabičku dálkového ovládání. Na vrchu bylo kolečko se stupnicí od jedné do desíti. Ona nastavila číslo jedna. Pak se na mě podívala a zmáčkla tlačítko na boku ovladače. Vepředu ovladače problikla červená dioda a já dostal elektrickou ránu do krku. Trochu se mi podlomila kolena, protože jsem to nečekal. Uskočil jsem a zoufale se podíval na komtesu.

Ta se jen smála.

 „Pěkné viď? A to jsi tam měl jen první stupeň. Předem tě upozorňuji, že má dosah 300 metrů a desítka tě zcela paralyzuje. Takže zapomeň na útěk. Paní to určitě využije, když nebudeš poslouchat.“

 Horlivě jsem přikyvoval…co mi taky jiného zbývalo. Nyní jen čekat na Paní. Ta přišla za chvíli, prohlédla si mě a od komtesy převzala ovladač.

 „Vyzkoušela jsi ho? Doufám, že ví, jak to dobře funguje?“

Podívala se na komtesu a na mě. Oba jsme přikyvovali, že vše bylo splněno, jak si Paní přála.

„Tak pojď.“

Následoval jsem Paní z domu. Před domem stálo zaparkované auto. Paní mi podala klíčky.

„Od teď jsi mým řidičem, sluhou, poskokem…zkrátka co budu chtít. Vše jen s mým svolením. A když říkám vše, myslím vše.“

 Postavila se k zadním dveřím auta a čekala, až jí otevřu dveře. Když se pohodlně usadila, zavřel jsem dveře a posadil se na místo řidiče. Vyrazili jsme ven, po opuštění brány mi Paní zadala stručné a jasné pokyny, kam pojedeme. Do města, a tam rovnou do nákupního centra. Cestu jsem znal, věděl jsem, kde se dá v pohodě zaparkovat, takže cesta probíhala v klidu a bez nervozity. Když jsme dorazili do nákupního centra, sjel jsem do podzemních garáží a hledal místo na zaparkování. Paní mi však přikázala, ať jedu na parkovišti co nejdále od vchodu do centra. Takže jsem nakonec zaparkoval ve vzdálenějším koutu parkoviště až do rohu budovy. Auto zůstalo tak, že stěna byla na levé a čelní straně auta. Vedle nás už nebylo další místo. Asi nechtěla, abych si nás někdo moc prohlížel.

 Vystoupili jsme z vozu a přes parkoviště pokračovali k výtahům. Tam se vyvezli do vrchního patra a Paní se rozhlídla, kde začneme. Jasně, butik a dámská móda. Nezbývalo, než se postavit vedle Paní a postupně držet tašky, které přibývaly. Takto jsme prošli celé obchodní centrum. Boty, šaty, spodní prádlo, kosmetika a všechno ostatní. Nabídka pro Paní byla velká a hlavně lákavá. Zmoženi jsme nakonec skončili v jedné z restaurací. Začínal jsem mít potřebu. Aby ne, po celodenním běhání po obchodech.

 Podíval jsem se na Paní a ta pochopila, co asi budu chtít.

„Tak si můžeš jít ulevit, máš na to 5 minut. Takže utíkej.“ Usmála se.

Využil jsem povolení a šel hledat WC. To jsem našel za chvíli a využil toho, že na WC nikdo nebyl, našel prázdnou kabinku. Tam jsem si ulevil. Když jsem vstával, zatmělo se mi před očima tak, až jsem si znovu sednul. Uvědomil jsem si, že to způsobil elektrický impulz obojku na krku. Rychle jsem zkontroloval hodinky. Je to jasné, mých pět minut uplynulo. Rychle jsem se dooblékal a při umývání rukou jsem se musel přidržet umyvadla, abych neupadl, jakou jsem dostal ránu od obojku do krku. Rychle jsem se vrátil do restaurace, kde seděla Paní a evidentně se dobře bavila s ovladačem v ruce. Když mě uviděla, usmála se a odložila ovladač zpět do kabelky. Posadil jsem se vedle ní.

 „Tak jak jsi určitě pocítil, ovladač funguje, že?“ podívala se na mě.

 Pokýval jsem hlavou.

Tvých pět minut uplynulo a ty nikde. To znamená dvě minuty zpoždění, dvě hodiny spoután v kobce.“

Vytřeštil jsem oči. To snad ne. Tak přísný trest jsem rozhodně nečekal.

„Tak se snaž, aby ses polepšil. Objednala jsem nám jídlo a pití.“

Nezbylo jen čekat a vnímat ubíhající čas. Po dobrém obědě jsme ještě poseděli u kávy. Dnešní den se celkem vydařil. Dokonce jsem i trochu psychicky relaxoval, nebýt toho slíbeného trestu. Když mi bylo umožněno, abych zaplatil, vstali jsme od stolu a já doprovodil Paní, nákupní tašky v obou rukou, až k vozu. Když jsme vyšli do podzemních garáží, vše okolo ztichlo.  Provoz zde nebyl velký. Bylo šero a my se pomalu blížili k autu na druhém konci parkoviště. U auta mi Paní poručila odložit tašky ne do kufru, ale na zadní sedadla. Když jsem věci uložil, pokynula mi, že mám vůz obejít k levým zadním dveřím. Ocitl jsem se mezi stěnou a autem.

 „Stůj, a svlékat do latexu, hned!“ Zavelela.

 Široko, daleko od nás nebylo ani živáčka. Bylo vidět, že s tím Paní počítala už od začátku. Poslušně jsem se svlékl do latexového catsuitu, věci složil a čekal, co bude následovat. Paní otevřela kufr auta a tam ležely na podlaze pomůcky nachystané pro mě. Latexové maska, pouta na ruce a nohy, roubík a pod tím vším latexový bondážní vak.

 „Tak začni, nejdříve maska, roubík, pak pouta.“

 Postupoval jsem podle pokynů Paní. Když jsem byl hotov, postavil jsem se, dal ruce za záda a čekal.

 „Vlez do kufru a do vaku, hned.“

 Vsoukal jsem se do vaku. Paní zkontrolovala, jak to vypadá, pak spojila pouta na nohách a rukách zámečky a celý vak pevným kovovým zipem uzavřela. Kolem krku byl připojen obojek ze silného latexu, kterým mě ve vaku dokonale utěsnila. Obojek rovněž uzamkla, z vaku se tak stalo dokonalé vězení. Obojek s dálkovým šokovým zařízením mi ponechala. Byl tenký a skladný. To jí jistě vyhovovalo. Na závěr mi nasadila latexovou kuklu s průduchovým nafukovacím roubíkem, který dofoukla. Ocitl jsem se ve tmě. Pak za mnou zaklaplo víko kufru. Registroval jsem, jak jsme vyjeli z garáží a vydali se asi k domovu.

 Cesta v kufru celkem ubíhala, jen jsem zcela ztratil pojem o čase. Auto zpomalilo a začalo se klepat. Vypadalo to, že jsme sjeli z hlavní silnice na nějakou horší cestu….

Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
Vzrušující povídka 6 tomds  latexx
11 měsíců, 22 dnů Vzrušující povídka

Foto galerie


Články