Články

Únos - pokračování

1 komentářů 2011-02-06 Přečteno: 6 835x

Osaměl jsem v místnosti, vnímal jsem pouze vibrace od vagíny na ocase a kolíku v mé zadnici. Z počátku tu bylo velmi příjemné, ale jakmile se začalo blížit mé vyvrcholení, vzrušení narůstalo a ocas se stával citlivějším. Pak vibrační vagína dokázala udělat plně svou práci. Po chvíli jsem pak jen řval do roubíku a stříkal do vagíny. Měl jsem pocit, že snad ze mě vyždímala všechno. Nejhorší bylo, že vagína nezměnila svůj rytmus, zrovna tak ani kolík. Žádný odpočinek. Mašinky nadále intenzivně pracovaly bez odpočinku. Myslel jsem na všechno možné, hrozné, špatné vzpomínky, abych docílil toho, že má erekce odezní....chvíli to trvalo, ale vzhledem k tomu, že jsem byl dobře a hlavně pevně podvázán, vagína nadále dráždila můj odhalený žalud. A velmi bolestivě. Řvaní do roubíku nepomáhalo. Pochopil jsem, že mě hned tak nikdo nevysvobodí a rezignoval jsem.

Ani nevím, jak jsem dlouho ležel na posteli jako mumie. Čas ubíhal a nikdo mi nevěnoval pozornost. Z letargie mě probralo, když najednou obě pomůcky přestaly vibrovat. Úleva. Cítil jsem, jak mi byla sundána vagína z ocasu.

Vnímal jsem, jak se někdo naklonil k mé hlavě.

„Jak to, že jsi si dovolil sám od sebe stříkat? Měl jsi vydržet, až ti to přikážu!“ Poznal jsem výhružný hlas Paní.

Zmohl jsem se jen na huhlání do roubíku. „Mlč, nech toho huhlání, na to tady není nikdo zvědavý!“ Pak se zasmála. V rozkroku jsem ucítil příval chladu. Ledové kostky měly dokonat to, co vagína začala. Okamžitě ochladily můj rozkrok...ledový šok měl svůj okamžitý účinek. Ocas ochabl a já zase zaslechl hlasitý smích Paní.

Přes vrstvu pásky jsem cítil, jak se postupně a pomalu začínají rozevírat vrstvy igelitu na mém těle. Mezi igelit a latex vnikal nástroj, který rozřezával vrstvy a mé tělo obalené v latexu a igelitu se brzy dostalo z igelitového kokonu. Uvolnění, nádherné uvolnění ze sevření mumie.

Poté komtesa vypustila vzduch jak z roubíku, tak z vibračního kolíku. Ten i vypnula, takže vibrace přestaly. Nádhera, ucítil jsem opojnou „svobodu“, tedy uvolnění. Kolík byl ze mě vytažen. Nakonec mi sundala pásku z očí a já se mohl rozhlédnout okolo. Nade mnou se skláněla ženská postava celá v latexu. Krásná kouřová transparentní kombinéza obepínala dokonalé tělo. Bylo vidět téměř vše, ale zároveň kouřový latex skrýval dost. Fantazie mohla pracovat na plné obrátky.

„Tak vstávej,“ pokynula mi.

„Uděláme očistu tvého špinavého těla.“

Komtesa přistoupila ke mně zezadu a začala pomalu rozepínat obojek. Pak rozepnula zip vrchního igelitového catsuitu. Pomalu ze mě kombinézu stáhla a pokračovala v dalším odstrojování. Postupně porozpínala přezky páskového postroje. Nakonec rozepnula latexový catsuit a doslova ho ze mě sloupla, jak byl přilepený na zpoceném těle.

Zezadu mi nasadila nový široký latexový obojek a připnula vodítko. Lehce cukla vodítkem jako pokyn, že jí mám následovat k očistě. S rukama za zády a sklopenou hlavou jsem cupital za komtesou.

Došli jsem do sprchy, tedy do velké vykachlíkované místnosti, kde na stěně byla kovová oka pro uchycení v různých výškách. Přivedla mě pod sprchovou růžici a odpojila vodítko. Pak vzala provaz a za obojek mě připoutala mezi dvě kovová oka. Ruce a nohy mi nechala volné, nepoutala je. Na druhém konci místnosti byl malý výklenek – box, který skrýval obsah za neprůhledným závěsem. Netušil jsem, co bude následovat, myslel jsem si naivně, že budu osprchován pod klasickou sprchou. Můj omyl se ukázal vzápětí. Komtesa přistoupila k závěsu, odhrnula postupně jeho pravou a levou část, které uchytila ke stěnám výklenku. V boxu stál skrytý přístroj na skotské střiky. Dvě pohyblivá ramena s ovladatelnými tryskami.

„Máme tady očistnou novinku, sám vyzkoušíš, jistě se ti to bude líbit.“

„Abych nezapomněla...musím tě ještě upravit.“

Přistoupila ke mně a do pusy mi vložila kuličkový roubík. „To je pro jistotu, kdyby se ti to náhodou nelíbilo, abys neprotestoval.“ Usmála se, když dotahovala přezku roubíku.

Sledoval jsem, jak odchází k přístroji. Zapnula hlavní vypínač a čerpadla se rozeběhla. Nastavovala něco na hlavním panelu přístroje. Pak jsem pochopil, že se jednalo o tlak vody do jednotlivých trysek. Podívala se ještě na mě a přistoupila k přístroji a namířila trysky na mě. Uchopila do každé ruky jedno rameno s tryskou a její ukazováčky pomalu zmáčkly ovládání tlaku vody z trysek. Z přístroje vystříknul úzký proud studené a teplé vody. Když dopadly první kapky vody pod tlakem na mé tělo, myslel jsem, že zešílím. Proudy ledové a horké vody střídavě bičovaly mé nahé a připoutané tělo. Nebylo se kam schovat, kam uhnout. Začala na hrudníku a pomalu sjížděla dolů. Zvláště se věnovala rozkroku. I když v tom okamžiku snížila tlak, i přesto její snaha vytrestat mé citlivé partie se jí velmi dařila. Řval jsem do roubíku, ale to bylo to jediné na co jsem se zmohl. Zmítal jsem se několik dlouhých minut než vodní příval přestal. Evidentně byla se svou prací spokojena. Mé tělo bylo růžovo červené od proudů vody a tedy dobře prokrvená kůže ukazovala komtese, jak se jí práce povedla.

Přistoupila ke mně a hodila mi osušku. Trochu povolila lano obojku, abych měl možnost se pořádně otřít. Když viděla, že jsem ukončil otření a osušení těla, nasadila mi na nohy a ruce kožená pouta, která uzamkla zámky. Mezi nohy mi ještě připojila krátký řetízek, který mi bránil dělat delší kroky. Kvůli možnému útěku. Ruce mi spojila za zády rovněž zámkem. Poté zaklapla karabina vodítka na obojku a komtesa mě táhla ven z místnosti. Skončili jsme u dalších dveří, které komtesa odemkla a my vstoupili do tmavé místnosti. Rozsvítila a zavřela za námi dveře. Stáli jsme v místnosti vybavené jako šatna. Vedle stojanu s latexovými oděvy stál stojan s koženými a další s igelitovými oděvy. Nádherná sbírka fetišistického šatstva. Vůně kůže, latexu a igelitu se tu mísily a na mě pomalu přicházelo vzrušení.

„Ale copak? Vidím, že ti to tady dělá dobře,“ řekla komtesa při pohledu do mého rozkroku. „Tak to musíme trochu napravit.“

Nechala mě stát a přešla ke stojanu s igelitovým vybavením. Ze stojanu sundala postupně pláštěnku, igelitové uzamykací kalhotky, igelitovou kuklu a průhledný obojek ze silnějšího PVC. Pak ještě kuličkový roubík, který měl rovněž pásky z podobného materiálu jako obojek. Přistoupila ke mně, odemkla mi pouta na rukou a nohou, sundala mi obojek a roubík a podala mi všechny pomůcky kromě nového roubíku a obojku.

„Obleč si to, ať ti není zima,“ usmála se.

Pomalu jsem natáhl kalhotky, které měly vyšší pas a v pase byl kromě gumy ještě tenký řetízek se zámkem na uzamčení. Když jsem je měl na sobě, komtesa přistoupila, upravila mi kalhotky v pase a dotáhla řetízek na optimální délku, aby netlačil. Pak nasadila zámek, který uzamkla. Ještě vyzkoušela, jestli jde přes řetízek v pase strčit dovnitř kalhotek ruku. Nešlo, byla spokojena se svou prací. Uvědomil jsem si, že zamknutý v kalhotkách mám odepřený přístup a nemohu tedy se zamčenými kalhotkami vykonávat potřebu. Využil jsem šance, že jsem neměl roubík v puse.

„Madam, co když budu potřebovat na WC?“ Položil jsem naivní otázku.

„No co, jednoduše požádáš, pěkně nahlas a srozumitelně.“ Řekla komtesa.

No jo, to mě nenapadlo. Jak jednoduché. To je přece tak snadné, přece poprosím, dostanu klíček nebo budu odemknut a hotovo.

Na to se komtesa otočila, vzala do ruky roubík a vložila mi ho do úst. Pořádně vzadu dotáhla řemínek a dotáhla přezku. Uvědomil jsem si, že přišla ta chvíle poprosit o návštěvu WC. Zahuhlal jsem do roubíku. „Copak? To byla prosba o odemčení, že potřebuješ na WC?“ Zeptala se s úšklebkem na rtech. Pokýval jsem hlavou na souhlas, aby pochopila, že to uhádla.

„No...tak tomu jsem nerozuměla, řekla jsem jasně nahlas a srozumitelně!“ A rozesmála se hlasitě.

A já pochopil svou naivitu. Prostě jsem naletěl. Přemýšlel jsem, co teda budu v tomto případě dělat. Komtesa mi mezitím navlékla a zapnula pláštěnku, kapucu mi přetáhla přes hlavu a zatáhla šňůrku, aby mi nepadala. Pak mi nasadila igelitovou kuklu s otvory pro oči a nos. Na závěr vše kolem krku zajistila širokým silným PVC obojkem, který uzamkla zámečkem. K roubíku jsem se tak nemohl dostat. Pak se vrátila ještě jednou ke stojanu s věcmi a přinesla pouta na ruce a nohy ze stejného materiálu jako obojek. Rovněž mi je nasadila, dotáhla a uzamkla zámečky.

Poodstoupila a prohlédla si mě. Evidentně byla se svou prací spokojena.

„Abych nezapomněla, když budeš potřebovat na WC, můžeš to klidně pustit do kalhotek. Jsou dostatečně pevné a nepropustné. Takže nevidím problém. Pouze až budeš chtít na velkou, tak zahuhlej a až si tě všimnu, tak třikrát pokýváš hlavou nahoru a dolů. Jasné?“

Pokýval jsem hlavou, že jsem pochopil.

Komtesa spojila pouta na rukách za zády a nohy propojila řetízkem. Pak opět připojila vodítko k obojku a vedla mě ke dveřím. Když jsme se ocitli na chodbě, kupodivu jsme zamířili ke dveřím ze sklepních prostor. Komtesa naťukala kód u dveří a dveře se s cvaknutím otevřely. Vzala za kouli na dveřích, otevřela je dokořán a po schodech jsme vyšli nahoru do přijímací haly domu. Rozhlédl jsem se kolem. Dobře a účelně zařízená místnost s krbem a barem pro přijímání návštěv. Na stěnách malé gobelíny pro zateplení a zároveň okrasu... to jsem ještě netušil, co se za nimi skrývá. Venku přes okna jsem vnímal, že je šero.

Komtesa mě dovedla doprostřed místnosti, kde stála pohovka z masivního dřeva. Přišli jsme k ní, komtesa ukázala na malý koberec vedle. Pochopil jsem, že si zde mám kleknout. Zároveň vodítko připojila k oku na boku pohovky a spojila vše číslovým zámkem.

„Tady počkáš na příchod Paní. A ani se nehni. Zaujmi základné polohu.“

Poklekl jsem, lokty položil na zem a sklonil hlavu mezi ruce s vyšpuleným zadkem. Čekal jsem na příchod Paní.

Za několik minut jsem uslyšel klapot podpatků. Přicházela Paní. Když došla až ke mně, zastavila se. „Moc pěkné, tak se mi líbíš. Je vidět, že i igelit ti svědčí.“

Posadila se do pohovky a já na svých zádech ucítil váhu jejích nohou. V klidu si zapálila cigaretu a já vnímal pouze pohyb nohou na mých zádech. Pak když sundala nohy ze zad, tak mě plácla rukou přes vyšpulený zadek.

„Vstaň, nebudeš je tu jen tak válet.“

Vstal jsem a postavil se vedle sedačky. Samozřejmě se sklopenou hlavou, abych se vyhnul přímému pohledu na Paní.

Paní mě odemkla od pohovky a spoutané ruce mi vzadu rovněž odemkla. Ale hned je spojila vepředu. Mohl jsem jimi pohybovat a dělat různé práce. To byl účel.

„Půjdeš k baru a z lednice vyndáš džus a bílé víno. Naliješ mi od každého sklenku a přineseš ke stolku. Pak mi uděláš espreso a rovněž doneseš. Jasné? Nějaké dotazy?“ Podívala se na mě a usmála se svému vtipu. Nezmohl jsem se ani na zahuhlání a odešel vše připravit, aby byla spokojená.

Když jsem vše připravil a donesl, celkem jsem se zapotil, se spoutanýma rukama bylo vše těžší, než se zdálo. K tomu jsem měl žízeň a potřeboval jsem na WC. Začal jsem se za pultem kroutit a Paní zaznamenala, že se něco děje.

„Měl by dostat taky napít, abychom dodržovali tvůj pitný režim.“

Zavolala komtesu zazvoněním na zvonek. Komtesa přišla hned.

„Co si má Paní přeje?“ Zeptala se Paní.

„Odvedeš otroka dolů, dáš mu napít a necháš ho, aby vykonal potřebu. Víš jak a co dělat. Aby nám to tu zbytečně neušpinil. Pak ho přivedeš zpět. A bude převlečen. Na venkovní práce.“

„Ano má Paní.“

Komtesa mi připojila vodítko k mému obojku a vyrazili jsme zpět do sklepa. Tam mě kompletně vysvlékla ze všech pomůcek a dostal jsem napít.

„A co ta toaleta? Mohu už konečně jít?“

„No moment, to nebudeš mít tak jednoduché. Když už toaleta, tak vše najednou.“

Na ocas mi nasadila speciální pouzdro, které hadičkou ústilo do vaku. Vak měl i kohout na vypouštění.

„Tak a teď můžeš.“

Konečně skvělá úleva. Sledoval jsem, jak se plní vak. Proč to tak bylo, to mi bylo v té chvíli zcela jedno. Když jsem skončil, komtesa mě přivedla ke kovové konstrukci, která ležela na zemi. Připomínala písmeno H a měla i obruč na krk. Tam jsem musel pokleknou tak, že krk jsem vložil do obruče, kterou uzamkla a stejně tak do okovů na konci ramen vložil ruce a nohy, které rovněž uzamkla. Byl jsem v kleku na kolenou a loktech. Úplně bezmocný jsem očekával, co se bude dít. Komtesa mi vložila nejdříve do úst roubík, prý proti možným protestům, kdyby se mi to nelíbilo. Pak mi chladivým lubrikantem promáznula anál a pomalu zasunula koncovku vaku naplněného mou, ještě teplou, močí. Vak pak zavěsila na stojánek opodál a přistavila ho ke mně. Pomalu tiskla vak a teplá moč proudila do mých útrob. Hrozný tlak a teplo se mi rozlévalo uvnitř těla.

„Ne, že to tu zašpiníš! To si mě pak nepřej.“

Držel jsem svěrače, co se dalo a čekal, až mé trápení skončí. Když byl obsah vaku ve mně, komtesa pomalu vytáhla hadičku a nahradila ji kolíkem, kterým zajistila obsah vaku ve mně. Pak pro jistotu přepoutala gumovými řemeny v rozkroku a zajistila kolík v mém análu. Já se zmohl opět jen na huhlání do roubíku.

Nechala mě klečet dobrou půl hodinu, až jsem necítil kolena a lokty. Chodila kolem mě a ještě mě občas přetáhla po zadnici svým bičíkem. Díky tomu, že jsem měl kolík zajištěn popruhy nemusel jsem se bát, že povolím. Když se nabažila mého trápení postupně odepnula všechna pouta a krk si nechala nakonec.

„Vstaň a jdeme se konečně vyprázdnit.“

Dostrkala mě na WC a povolila mi popruhy. Pomalu vytáhla kolík a ukázala na mísu. Neváhal jsem a hned se posadil, protože tlaky v podbřišku byly už nesnesitelné. Vyprázdnění bylo skvělé. Výplach byl dokonalý. Po totálním vyprázdnění mě ještě nahnala do očistné sprchy, kde jsem ze sebe smyl veškerý pot a špínu.

Poté mě opět čekalo igelitové oblečení. Paní měla asi starost, abych neprostydl a tak jsem měl na sebe nachystáno několik vrstev igelitu. Začal jsem igelitovými kalhotkami. Dokonale těsnými kolem pasu a stehen, takže by nepropustily ani kapku. Což po tak důkladné očistě jsem se nemusel obávat. Na to igelitové krátké body, v pase do gumy. Rukávy byl dlouhé, rovněž na konci do gumy. Pak přes to PVC cvičební a saunovací souprava ze silnějšího materiálu ve stříbrné barvě. Tentokrát dlouhé kalhoty a vrch rovněž s dlouhým rukávem. Rukávy a nohavice stažené na konci opět do gumy. Na to vše přišla kombinéza ze silnějšího igelitu, která měla zip přes záda, od krku přes rozkrok k pupku. Límec byl do stojáčku a na dotažení suchý zip. Jediný latexový doplněk byla latexové kukla s otvorem pro nos a oči. Ještě než mi ji komtesa na závěr nasadila, sundala si k mému údivu své promáčené latexové kalhotky, zmačkala je a ladným pohybem mi je nacpala do pusy. Pak vzala pásku a vše pečlivě přelepila, abych neměl možnost kalhotky z pusy vytlačit. Pak přetáhla přes hlavu kuklu a límec kombinézy spojila s kuklou širším PVC obojkem. Obojek uzamkla zámkem, aby nebylo možné sundat jakoukoliv součást oděvu.

Pak se na mě podívala, spokojena se svou prací dodala: „To abys věděl, jak chutnám,“ usmála se a rukou přes latexovou kuklu pomačkala mé tváře, aby se ujistila, jak dobře kalhotky sedí v puse.

Pak připojila vodítko, popotáhla, abych pochopil, že je čas k odchodu. Vrátili jsme se opět před Paní. Ta si mě důkladně prohlédla a pokývala spokojeně hlavou.

„No výborně, takže teď trochu využijeme otroka na práci, aby se tu neflákal.“ Pokynula komtese, aby k ní přišla blíže.

„Odvedeš ho na zahradu. Tam si oblékne na sebe pláštěnku, nazuje holiny a přidělíš mu práci. Je třeba hrabat listí a trávu a vše odvést do jámy. Samozřejmě mu nasadíš řetěz a budeš kontrolovat jeho práci, jasné?“

Komtesa odkývala, že pochopila pokyny. Paní si udělala pohodlí na pohovce a už se nám nevěnovala. Komtesa mě odtáhla ke vchodu do zahrady, která byla za domem. Když jsme vstoupili na zahradu, rozhlédl jsem se. Celá byla obehnaná vysokým dřevěným neprůhledným plotem. U domu byl malý dřevěný domek na nářadí. Asi 20 metrů od domu byl v zemi zapuštěn ocelový sloupek s oky pro uchycení. Komtesa se shýbla a zvedla z trávy konec řetězu. Pak mi nad kotník nohy nasadila a uzamkla obruč, kterou opět zámkem spojila s řetězem.

„Teď se projdeš po zahradě a půjdeš k té jámě vzadu, rozuměl?“

Pokýval jsem hlavou, že ano. Vydal jsem se pomalu k jámě. Za sebou tahal řetěz. Došel jsem až těsně k jámě, ale řetěz mi nedovolil jít až přímo k ní. Komtesa to zaregistrovala. Přišla ke mně, zkontrolovala vzdálenost a pak mě poslala na obě strany zahrady k plotu. Vydal jsem se tedy určeným směrem. K plotu jsem se však nikdy nedostal. Řetěz mě omezil na vzdálenost tak, že má cesta skončila několik metrů před plotem. Komtesa popošla ke sloupku a prodloužila řetěz tak, abych se pohodlně dostal až k jámě, kde mělo končit shrabané listí a tráva. Pak mě opět za vodítko dotáhla k zahradnickému domku. Tam jsem dostal navrch ještě dlouhou zelenou neprůhlednou pláštěnku s kapucí z pogumovaného plátna. Z dálky jsem vypadal jako zahradník v pracovním oděvu, co má zrovna na starost zahradu. Pak ukázala na kolečko a hrábě.

Odepnula mi vodítko od obojku a postrčila mě k nářadí. „Tak tady je tvoje pracoviště a začni hrabat a nakládat do kolečka. Trávu a listí pak odvezeš do jámy a vyklopíš. Pak se vrátíš zpět a opakovaně. Žádné flákání, pohlídám si tě.“

Na důkaz vážnosti svých slov vzala do ruky dlouhý bič zavěšený v zahradním domku a rozmáchla se k první ráně. Ta dopadla na má záda a já pochopil, že to bude skutečně otrocká práce. Postupně jsem za ran biče a jejího povzbuzování hrabal a odklízel vše na kolečko a pak do jámy. Postupně se ze mě začal řinout pot, který mi kapal očnicemi v masce na pláštěnku a já cítil, jak vevnitř čvachtám. Dokonale utěsněný igelit nedovolil, aby pot unikal ven. Čvachtání bylo slyšet i navenek a komtesa se bavila tím, jak se viditelně koupu ve svém potu. Igelit se zevnitř pařil a čůrky potu byly viditelné i zvenku. Mohl jsem dýchal jen nosem, její kalhotky v mé puse mi nedovolovaly ani přidechnutí. Funěl jsem námahou. Komtesa občas bičem zrychlovala mé tempo. Asi po hodině byla práce hotova a já se doslova topil v potu.

„Vidím, že odpočinek by to prospěl. Tak tě nechám trochu odpočinout.“

Odložila bič a přinesla ze zahradního domku velký igelitový pytel a stahovací popruhy. Odpoutala mě nohu od řetězu a dovedla mě k jámě po okraj naplněné listím a trávou. Rozložila pytel na okraj jámy a podívala se na mě.

„Vlez do něj a připaž ruce.“

Vstoupil jsem do pytle, komtesa ho vytáhla kolem těla nahoru a stáhla kolem krku. Pak z něj vytlačila vzduch, aby o nejvíce přilnul k mému tělu. Postupně brala popruhy a stahovala je kolem kotníků, kolen, pasu a hrudníku. Na závěr si prohlédla svou práci. Byla spokojena. Přistoupila ke mně a nečekaně do mě strčila. Mé tělo se svalilo do jámy na hromadu listí a trávy, kterou jsem tam naházel. Pak mě komtesa otočila na břicho a nohy za kotníky mi přitáhla k pasu a zde je přichytila. V jámě ležel bezmocný igelitový balík.

„Tak si pořádně odpočiň, ráno pro tebe možná přijdu.“

Pak odešla. Za chvíli se vrátila, aby ještě na závěr přes mé tělo přehodila velkou igelitovou zelenou plachtu pro případnou nepřízeň nočního počasí.

„Tak dobrou noc, otroku,“ zaslechl jsem jen.

Zůstal jsem sám, balík igelitu, spoutaný, nehybný bez možnosti osvobození. Pohozený v jámě na pospas okolí.....

To přece není možné, abych se z toho nedostal, začal jsem uvažovat. Když mě spoutávala řemeny, snažil jsem se trochu napínat svaly, aby stažení nebylo tak pevné. Nakonec mi to přišlo k dobru. Prsty jsem měl volné a díky klouzavosti igelitu a zpoceným rukám jsem je mohl přesunout pomalu před břicho. Pomalu jsem se začal palcem pravé ruky zabodávat do igelitového pytle. Po chvíli se mi podařilo prorazit otvor do pytle. Pomocí prstů druhé ruky jsem otvor zvětšil natolik, aby se daly ven prostrčit obě ruce. Zachytil jsem řemen kolem mého pasu a pomalými pohyby ho začal posouvat po mém těle zabaleném v igelitu. Šlo to pomalu, ale šlo. Po několika minutách se mi podařilo přezku řemenu dostat dopředu těla. Pak už nebyl problém prsty rozepnout přezku. První řemen byl uvolněn a mně se zvětšil prostor v pytli. Tím, že jsem rozepnul řemen jsem uvolnil i skrčené nohy. Pak jsem roztáhl ruce a vrchní řemen sklouzl sám. Postupně jsem trhal pytel a zvětšoval otvor. Pak už zbývalo jen povolit řemeny na kolenou a kotnících. Poté zbýval už jen řemen na krku. Ten už šel bez problémů. Ještě, že komtesu nenapadlo některý z řemenů uzamknout. I tak jsem se dost zapotil.

Rozhlédl jsem se kolem, pomalu se smrákalo, na mě ležela igelitová plachta, takže nebylo vidět do jámy, ani co se děje pod plachtou. Úplně jsem se osvobodil z pytle. Pomalu a opatrně jsem vykoukl z pod okraje plachy a jámy, jestli není nikdo na blízku. Všude bylo ideální ticho. Vyplazil jsem se z jámy. Byl čas vymanit se ze sevření igelitu a dostat se odsud pryč. Sundal jsem pláštěnku a hodil ji do jámy. Teď bylo třeba se zbavit kukly a roubíku. Ačkoliv byl obojek uzamčen, přesto zde byla škvíra na to, aby se kukla dala povytáhnout zpod obojku. Pomalu jsem prsty zasunul pod obojek, chytil okraj kukly a pomalu začal vytahovat. Protože jsem byl hodně zpocený, nebyl to problém. Za chvíli byla kukla dole. Pak už zbývalo jen odmotat pásku, která držela roubík v mé puse. Trochu problém nastal, když jsem se snažil najít okraj pásky, ale při troše násilí páska povolila a já mohl konečně vyplivnout z úst latexové kalhotky komtesy. Jaké úleva, už mě bolela čelist, jak jsem je celou dobu musel žvýkat.

Pak jsem zkusil ještě sundat igelitovou kombinézu. Po troše snahy a trápení se mi podařilo vytáhnout límec zpod obojku a rozepnout zip. Pak už nestálo nic v cestě v tom, jak svléci celou kombinézu a uvolnit tělo ze sevření igelitu. Kombinézu a kuklu s kalhotkami jsem rovněž hodil do jámy pod plachtu, aby po mě nezůstaly viditelné stopy. Holinky jsem si nechal a rovněž i stříbrnou saunovací soupravu. Při útěku přeci nebudu nahý, budu vypadat jak sportovec při tréninku...až na ty holinky.

I když jsem netušil, kde vlastně jsem, zvolil jsem směr a vydal se k plotu v zadní části zahrady, tam mě nikdo hledat nebude. Prostě co nejdále od domu. Byla už tma a já se přiblížil k plotu. Snažil jsem se ve tmě rozeznat, kde by se dal plot co nejlépe překonat. Zdálo se, že jsem si našel optimální místo. Přistoupil jsem k plotu a chytil kovový sloupek držící plot. V tom okamžiku jsem dostal ránu, až mě to odhodilo od plotu zpět do zahrady. Upadl jsem naznak....

...probudil jsem se v tmavé místnosti. Netušil jsem kde se nacházím. Jak dlouho jsem byl v bezvědomí jsem taky netušil. Když jsem se chtěl pohnout, zjistil jsem, že to nejde. Ležel jsem na nějakém stole, ruce a nohy připoutány do rohů pomocí řetězů. Tentokrát jsem byl zcela nahý. Na krku jsem měl jen obojek. Mohl jsem se jen cukat. Tentokrát bylo vše pečlivě uzavřeno a uzamčeno. V puse jsem cítil pachuť gumy a bylo mi jasné, že tentokrát roubík nevyplivnu. Nevím, jak dlouho jsem ležel. Náhle se pomalu otevřely dveře a do místnosti vnikl paprsek světla. Do místnosti vstoupila Paní s komtesou. Komtesa rozsvítila a světlo ukázalo místnost v plné kráse. Byli jsme v mučírně

„Můj latexový otrok si myslel, že mi uteče. Tak já se věnuji jeho převýchově a výcviku a on si utíká, nevděčník.“

„Ochranné zařízení tě poučilo, že utíkat se nemá.“

Komtesa se zasmála.

„Pro dnešek má dost,“ řekla Paní a obrátila se ke komtese.

„Připrav ho na noc a zítra budeme pokračovat. A ne, aby ti zase utekl, to bych si pak pohrála i s tebou.“ Komtesa horlivě přikyvovala a bylo vidět jak se trochu oklepala hrůzou.

Paní odešla a nechal nás o samotě. Komtesa se na mě podívala a výhružně řekla: „Tak zmetku, kvůli tobě jsem měla skoro problém. A slibuji ti, že už se to nestane!“

Pak postupně odemkla všechny řetězy z rukou nohou. Sundala obojek, ale roubík mi ponechala.

„Vstaň a pojď ke mně.“

Poslechl jsem a přistoupil k ní. Celé tělo mě bolelo z toho ležení. Ani netuším, jak dlouho jsem ležel v bezvědomí. Komtesa zkontrolovala pevnost roubíku a malým zámkem ho uzamkla proti sundání. Pak přinesla celotělovou igelitovou kombinézu se šlapkami na nohy a návleky na ruce.

„Obléknout. To je tvůj noční oděv.“

Oblékl jsem kombinézu. Komtesa zapnula zip a přetáhla kuklu přes hlavu. Pak opět zámkem zajistila proti rozepnutí. Nasadila pouta na ruce a nohy a nasadila opasek s oky, který rovněž uzamkla. Poučena z předcházejícího útěku vše pro jistotu zamykala. Dala si záležet, aby vše bylo pevně spojeno a pro jistotu vše ještě kontrolovala. Nasadila obojek a uzamkla. Pak ještě rozepnula zip v rozkroku a nasadila mi CB na ocas a uzamkla. Pro jistotu, prý abych neměl chuť na jakékoliv hraní. Pak mě odvedla k velké bedně. Nechala mě stát u ní a otevřela víko.

„Vlez dovnitř a natáhni se.“

Vlezl jsem dovnitř. Bedna byla vytvořena tak, aby se tam pohodlně vešel člověk. Když jsem si lehl, viděl jsem, že vevnitř jsou po stěnách různé úchyty. Pak mi bylo jasné na co. K těm úchytům mě komtesa postupně zamkla pomocí visacích zámků. Obojek, pouta na rukou a nohou a nakonec i v pase. Ležel jsem na dně bedny a nemohl se hnout. Komtesa zkontrolovala své dílo. Pak se ještě nade mě naklonila a rukou mi přejela po rozkroku.

„Tak dobrou noc, otroku. A užij si poslední okamžiky klidu.“

Zasmála se a zavřela víko truhly. Ocitl jsem se ve tmě. Zaslechl jsem zvuky, jak zavírá petlice a zamyká zámky na truhle. Pak bylo slyšet klapot odcházejících podpatků. Co mě asi dál čeká....


Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
Únos-Latexový otrok... 1 latexmumie

Foto galerie


Články