Články

Utajený ostrov

2011-03-02 Přečteno: 3 070x

Utajený ostrov aneb nevyvedená dovolená

Moje nedávno získaná kamarádka Marie mě poprosila, abych s ní strávila dovolenou na ostrově. Neměla jsem nic jiného v plánu, tak jsem nabídku přijala. Požádala jsem Marii, aby mi řekla něco bližšího o tom, kam pojedeme. Dělala tajnůstkářku a prý se mám nechat překvapit. Odpoledne jsme šly nakoupit nějaké zásoby a letní oblečení a začaly balit.

Cesta lodí byla klidná a nic zajímavého se neudálo. Užívaly jsme si s Marií teplého zářivého slunce a lehkého osvěžujícího mořského vánku. Ostrov na který jsme dopluly byl rozlehlý a plný zeleně a písek na pláži byl skvostně bílý. Nikde nebyl vidět žádný hotel, ale předpokládala jsem, že Marie ví kam máme jít. Předpoklad byl správný, ovšem do hotelu se nešlo. Po dvou hodinách chůze v hustém tropickém lese jsme došly do malé ostrovní vesnice. Bylo zde několik chýší okolo kulatého písčitého plácku s ohništěm a třemi totemy. Za vesničkou bylo velké jezero s průzračně čistou vodou třpytící se sluncem pronikajícím skrz stromy. Čekala jsem zde spíš nějaké domorodce, ale vyšel nám vstříc mladý opálený muž jen v plavkách. Marie s ním odešla stranou a o něčem mluvili. Já si jen všimla jak po mně pokukují, ale pak nás muž, který se představil jako Bernard odvedl ubytovat do jedné z chatek. Chata nebyla příliš vybavená, ale to nebylo důležité. Byla jsem už unavená, tak jsem jen odložila kufr a spala až do dalšího dne.

Když jsem se probudila, viděla jsem jen tmu. Myslela jsem že je noc, ale pak mi došlo, že mám přes oči neprůhledný kus látky. Nemohla jsem se ani hýbat, byla jsem na posteli spoutaná. Ruce jsem měla asi řemeny připoutané k tělu a nohy jsem měla také spoutané v kotnících a kolenou. Začala jsem sebou na posteli házet a snažila jsem se osvobodit, leč marně. Nadávala jsem, který kretén tohle udělal a řvala jsem o pomoc. Čísi ruka mi hrubě strčila do pusy velkou gumovou kouli a pevně utáhla za hlavou řemínek. Než jsem se vzmohla na odpor a marné protesty, ona neznámá osoba odešla. Byla jsem vyděšená a nevěděla jsem co mám dělat. Nakonec se mi povedlo na chvíli usnout, ale vzápětí mě probudila ostrá bolest v bradavkách, jak mě za ně někdo silně zatáhl. Zakňučela jsem úlekem a bolestí a vzepjala se. Z očí mi sklouzla ta látka, která mi bránila ve výhledu. Okamžitě jsem zmlkla a jen zírala. Žena, kterou jsem uviděla vypadala jako dokonalá bohyně. Měla sukni z barevného peří, vepředu byla kraťoučká a nic neskrývala a vzadu sahala až téměř na zem. Tělo měla pomalované různě barevnými ornamenty. Na nohou měla černé kožené páskové boty na vysokých dřevěných platformách a úzkém podpatku. Na rukou měla černé šněrovací kožené návleky a nehty měla velmi dlouhé, černě nalakované a zastřižené do špičky. Její tvář byla skryta pod ebenově černou africkou maskou přes kterou byly vidět jen její temně modré oči. Vždycky jsem byla trošku na holky a přála jsem si, aby si se mnou tahle žena dělala co se jí zlíbí. Oznámila mi, že jsem byla vybrána a přivedena na ostrov, abych se jí podmanila, uctívala ji a sloužila jí pro její potěšení až do konce svého života. Zrovna jsem si prohlížela její velká prsa a byla jsem zfetovaná její krásou, takže jsem byla ochotná jí odkývat cokoli. Dozvěděla jsem se také, že Marie je také její otrokyní a měla za úkol mě sem přivést…

Má bohyně zavolala Marii. Ta se okamžitě objevila a nahá poslušně čekala, co jí její paní přikáže. „Nestůj tam jako sloup a pojď sem, pomůžeš mi vycvičit novou čubku!“ „Ano, má paní, ráda vám pomůžu.“ Řekla Marie, rychle přichvátala a klekla si. Paní vzala ze stolku nachystaný lesklý široký kovový obojek a zamkla jej Marii na krku. Já dostala stejný obojek a oba je spojila asi tři metry dlouhým pevným řetězem. Bez klíčů jsme ani jedna neměly šanci si ho sundat. Paní mi rozpoutala řemeny, ale kolem pasu mi dala kožený opasek s kovovými oky a na ruce pouta, která přidělala krátkým řetízkem k oku uprostřed. Kolem kotníků jsem dostala také ocelové náramky s řetízkem, abych nemohla dělat dlouhé krůčky a neutekla. Roubík mi byl zatím ponechán. „Marie, postarej se o ni a připrav ji na večerní rituál.“

Marie mě vedla do chýše blízko jezera a celou dobu nepromluvila ani slovo i když jsem na ni neustále něco huhlala. To mě naštvalo, zastavila jsem se a odmítala se hnout. Bylo mi to prd platné, protože mě do chýše odtáhla na řetězu.

V chýši na nás čekal i Bernard, měl na sobě jen kožený obojek, díky kterému byl řetězem připoutaný k očku ve stěně. Po místnosti se mohl pohybovat, ale ven nemohl. Na zemi měl deku na které spal a vedle ní dvě misky s jídlem a vodou jako nějaký pes. Bernard Marii pomohl dostat mě na jakési křeslo lehce připomínající gynekologické křeslo. Marie mi sundala řetízek z pout na nohou a zafixovala mi roztažené nohy řemeny. Záhy jsem zjistila proč. Bernard Marii podal teplý vosk, který mi napatlala na kundičku a přiložila nějaký proužek a prudce trhla. Kdybych neměla roubík, tak mě slyšeli snad až na měsíci, bolest vytrhávání chloupků byla šílená. Marie to ještě několikrát zopakovala než byla spokojená s tím, jak mám holou kundičku. Když uviděla nějaký ten osamocený chloupek, tak ho vytrhla pinzetou. Poté mi stejným způsobem depilovala i nohy, ale tam to nebylo zdaleka tak hrozné. Pak mi dovolila slézt z křesla a vykoupala mě v dřevěné vaně plné vody a pěny. Bylo to příjemné a měla jsem téměř pocit jako kdybych opravdu byla na relaxační dovolené a ne na tomto zvrhlém ostrově. Tato iluze se ovšem vytratila okamžitě po osušení, když mě Marie spoutala opět tak jak jsem byla než jsme přišli do chýše. Bernard se mě téměř starostlivě zeptal, jestli nemám hlad. Měla jsem hlad jako vlk a také jsem se chtěla zbavit toho odporného roubíku, ze kterého už mě šíleně bolela čelist, takže jsem horlivě kývala hlavou. Upozornili mě, že musím mlčet a dělat jen to co mi řeknou, jinak se nenajím a roubík dostanu zpátky. Souhlasila jsem a Marie mi sundala roubík. Byla to úleva, měla jsem příšerně ztuhlou čelist a snažila jsem se ji rozhýbat. Po chvilce mletí pusou jak když kobyla žvýká trávu jsem usoudila, že to stačí a chtěla jsem se zeptat jestli se tu všichni zbláznili nebo je to nějaká reality show, ale Bernard mě svým pohledem zadržel. Marie zatím přede mne položila stejné misky jako měl Bernard. Vůbec se mi nechtělo žrát na zemi jako pes, ale jiná možnost nebyla, tak jsem chtě nechtě musela kleknout, sklonit hlavu, zahodit hrdost a jíst. Naštěstí to nebylo psí žrádlo, ale docela dobrý guláš. Styděla jsem se za to jak musím teď vypadat, jak nevychovaný čuně s upatlaným xichtem od žrádla, ale Marie mi očistila xicht vlhkým hadříkem a řekla mi ať se vyspím vedle Bernarda, že mě čeká náročný večer. Všichni tři jsme si lehli na deku a spali.

„Vstávejte, zmetci, už je čas!“ Zařvala paní a několikrát nás všechny přetáhla bičem. Všichni jsme nadskočili a paní mě popadla za vlasy a táhla ven. Marie vstala a šla za mnou. Před chýší mě popadli dva svalnatí muži a odtáhli mě na písčitý plac s totemy, kde už hořel oheň v ohništi. Rozpoutali mi nohy i ruce, ale u jednoho totemu mě donutili kleknout a ruce i nohy mi spoutali za totemem a já musela jen klečet a čekat co bude dál. Paní mě přetáhla bičem přes prsa až sem vykvíkla a vrazila mi do pusy kovový kroužek, který opět zajistila páskem za hlavou a já jen s obavami čekala co se bude dít dál…

Diskuze o článku Nové téma

Foto galerie


Články