Články

Vím,co chci?

14 komentářů 2016-12-17 Přečteno: 462x

Vratíme se i v čase zpátky a slibuji, že se pokusím nebýt depresivní-)) Když jsem zjistila, jak vypadá chlap v mých 13letech (přísáhám, má matka mě nepoučila), zhnusili se mi na hodně let dopředu. V té době jsem netušila, že mohu mít zažitky i se ženou.

Přeskočíme sedm let a jsou tu mé 20 narozeniny. Nikdy nezapomenu na kytici 20ti modrých růží. Tak samo nezapomenu na svou první svatbu na své dvacatiny. V ten den, přesně ve 12hodin dopo, jsem řekla své ano, jednomu s prominutím magorovi. Pokazil hned svatební noc, kdy se opil jako hovado. No myslel si , že mě má jistou a to udělal chybu. Kdyby byl co k čemu, nevzniklo by toto:

Po žádných líbankách jsem se vykašlala na maturitu a nastoupila před kameru na chat. V té době jsem stydlivá nebyla a ty výdělky stály za to. Za noc i deset tisíc- bez hnusného sexu, super práce. K tomu jsem chodila prodávat do obchodu se spodním prádlem, které vlastnila matka. Tudíž manžel nepotřeboval pracovat a zůstal doma. Bohužel začal pít. Já v té době netušila, co se ve mě skrývá, tudíž když vytáhnul první plenku, brala jsem jej jako uchýláka. Možná časem bych i toto snesla, ale to by nesměl pít a být násilnický. Má matka bydlela kousek od nás a asi po něm jela(v jiném článku mohu popsat,jak spala s mými chlapy). Takže tam jsem se svými stížnostmi neuspěla. Ba naopak...

Jednou jsem k ní přišla- po 3 měsících manželství, že se chci rozvést. Jenže v té době naše rodina něco znamenala a matka nepochopila, že mě nějaká ostuda nezajímá, Tak mě zamknula u sebe doma, zavolala muži mému a že nás usmíří. Já k němu cítila jen odpor a i k matce, za to že mě uvěznila u sebe doma. Nebyla jsem hloupá. Zašla jsem na wc a ze svého mobilu zavolala policii. Ti přijeli okamžitě. Dnes se tomu už směji, když si vzpomenu, jak  se přetahovali o mě ve dveřích. Každý z jedné strany za jednu ruku. Matka prohrála, já totiž byla a jsem svépravná. Policie mě doprovodila ven. Věděla jsem, že do svého bytu se vrátit nemohu, tam by se ukázal manžel, tak jsem šla na chat, kde jsem nějakou dobu bydlela. Potom jsem se seznámila na inzerát s klukem, který bydlel na strahovských kolejích. Přesvědčil mě, abych za ním přijela. Já hloupá spálila mosty a jela do Prahy za člověkem, kterého jsem neznala. Bylo to pěkné období, dokud se mě nenabažil, jelikož mi došly peníze. Pak mě vyhodil na ulici. Podotýkám byla zima a mínus dvacet stupňů a já poprvé v životě na ulici. Já- z podnikatelské rodiny, tak ponižující. Cestovala jsem po nocích metrem, tramvajemi, busy..

Nikdy jsem nežebrala, jen přijala občas pozvánku na jídlo a sex. Občas mě někdo i na ten sex využil, když jsem řekla ne. Trvalo to strašně dlouho, z mého pohledu, ale nebylo to dýl jak půl roku. Pak jsem potkala v hospodě chlapa Honzu, v té době mu bylo skoro 60 a ten mě vzal k sobě na chatu. V té době jsem fičela i na drogách. On mě zamknul v té chatě a dostal mě z drog. Koupil mi oblečení, doporučil ve své práci- stavební firmě, kde jsem nastoupila jako sekretářka a když jsem neměla v kanclu práci, chodila jsem s chlapama v montérkách po stavbách a pomáhala jim, co mě naučili. Luxusní časy...

Jen do té doby, než mě chlapi viděli v televizi v Policie pátrá. Musela jsem se jít přihlásit a zjistila jsem, že uřádovala matinka, že má o mě strach. Musela jsem slíbit, že jí navštívím- největší chyba mého života. Já už v té době těhotná a nechala se přesvědčit i Honzou,že nejlepší bude, když se vrátíme do Ostravy. Ona bydlela na baráku a nás nastěhovala do garáže. Jedna postel, umyvadlo v lavoru, záchod v kýblu a tak..Podotýkám rizikové těhotenství a k jídlu jen to co zahrada dala.. Nebo, co dovezla prababička.

Psychicky jsem byla tak zdeptaná, že mě nenapadlo obrátit se na úřady a tak. Mému partnerovi Honzovi to bylo jedno. Pracoval u matky na hospodě, věkově si byli blíže, takže jsem jednou byla velmi překvapená, když jsem tam přišla a oni spolu souložili na stole-(( V šoku jsem utíkala ven a spadla ze schodů- dvě patra. Malá se narodila císařem mrtvá, ale oživili jí. Já hloupá mu odpustila, postaral se, než nás pustili z nemocnice, že jsem se vrátila k němu do garsonky, kterou pronajala má babička. Chvíli to klapalo. Když měla malá půl roku, dostal nabídku zpět v Praze, že se pro nás pak vrátí, až vše zařídí. Opět nána pitomá, jsem mu dala všechny peníze cca 30tisíc, co jsem měla našetřené. Už nikdy jsme jej neviděli. Dnes by měl nějakých 75 let.

Já vyčerpaná z peněz, ze starostí o dítě, které mělo laicky řečeno, dírku v srdíčku a zapomínala dýchat, věčně po doktorech, až jsem se naučila jí rozdýchavat bez pomocí doktorů...

Přišla jsem o byt a skončila v azylovém domě. Má matka v té době ani nezavolala, nic. Pak jsem se seznámila s jedním romem - v té době jsem si myslela, že je jen opálený běloch, tak moc jsem byla naivní. Vše klapalo, měl byt, vzal nás k sobě, měl auto, práci. Jezdili jsme na dovolené, no... Než jsem mu zahnula s jeho kámošem. Tak mě sbalil a dal jeho kamarádovi. Tam už jsem měla peklo. Mlátil mě, měla jsem modřiny, vypěstoval mi závislost na rohypnolu a podobných lecích- dělal ve zdravotnictví. Zachránila mě -relativně- má matka.

Už bydlela jinde a tak nás vzala k sobě. Dala jsem se do pořádku. Problém nastal, že matce nestačilo, co jsem jí odevzdávala mateřskou a dávky do koruny. Zavedla sešit, kde psala vše, co jsme s malou snědli, jako dluh. Tímto a psychickým týráním mě donutila prodávat své tělo. Nastoupila jsem do podniku a za noc byla schopna vydělat 50tisíc. Z toho 10 šlo šéfovi- za bydlení, ochranku a tak a 30 matce na její chlast a automaty... Malou jsem vídala každé své volné dny.

Jenže jednou jsem přišla, že už jsem si našetřila a beru si malou k sobě. Ona se vytasila papírem, že jsem dítě opustila a má jí v péči ona. Hezký podraz. Vrátila jsem se do podniku a hodně rychle sklouzla k čichání koksu a perníku. Jen tehdy jsem dokázala zapomenout na tu svini, co mi provedla. Takhle jsem fungovala 3 roky. Malou jsem navštěvovala s plnými taškami, které matka pak vyměňovala za alkohol. Nevím, jak bych dopadla, kdybych nepotkala nynějšího manžela, který mi se vším pomohl. Dostali jsme malou zpátky, narodila se nám společná holčička- i když je postižená, je to náš andílek a vyhrabala jsem se ze všech jakoby sraček. Dnes už 8let jsem čistá, kupodivu i testy všechny negativní.

Mohlo by se říct,máš šťastný život, ale..

Vždy je nějaké ale.. Tím mým matka. Neustále žije a neustále se mi snaží zničit život, už dalších 8 let, i když se jí to nedaří, nevzdává to. Můj manžel je jediný chlap, který s ní nespal- doufám teda-)) A ona s tím má problém. Vadí jí, že nám to klape. A co jsem tím chtěla říct? Nikdo to nemá v životě jednoduché a neměl by to vzdávat.

Ale já to mám jinak. Kdo četl všechny mé články a teď i tento, pochopí, proč jsem na tom zdravotně tak špatně a proč to chci vzdát.

A to jsem nepopsala příběh mého dětství- ten až časem. Ti co mi radí nepochopí, že prožít jen polovinu , co já, tak už se houpou někde na stromě. A radí se dobře, když to neprožili. A ti co mě v životě zklamali si myslí, že jím odpustím jen tak, mrknutím oka.

Jsem citlivá na téma, čím jsem se živila, jsem citlivá na téma mé dětství, jsem citlivá na otázku: proč to vzdáváš? Máš muže, děti... Zkuste se zamyslet. Když se něco mooooc sere, chcete žít? A myslíte, že v tu chvíli , myslíte na rodinu? Já ne. 

Jsem nejspíš hnusná matka, co? Na jednu stranu se rozkrájím pro své dcery, mají první a poslední, vychovala jsem je na dnešní dobu přeslušně.. A na druhou stranu, když chytnu depku, je mi jedno, co se s nimi stane...Pusťte se do mě, nebudete sami. Sice se léčím, ale je to běh na dlouho trať a nešla bych se léčit, nebýt jednoho člověka zde.

Proč toto píšu? Berte to jako zpověď, hlavně Vy , kteří mě pořád jen chválíte, já nejsem dokonalá a právě v tuto chvíli se snažím vybojovat svůj život. Proto se musím omluvit pár lidem, kteří se mi snaží pomáhat a já je zklamala (má ruka hojící by mohla povídat), vzhledem k tomu, že by se jim nelíbilo, kdybych je jmenovala, věřte, jsou i zde moc hodní lidé a já díky nim žiju a učím se překonávat svou depresi.

A jednou poděkuji i svým dcerám, které tímto trpí a já nejsem schopna je toho ušetřit. Poprosím Vás, negativní komenty si nechte pro sebe, netušíte, co to se mnou udělá.

Příště příběh mého dětství..Možná.

S pozdravem Hannelore- jednou subinka , navždy subinka

Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
Vím,co chci? 14 Davideklatex Hannelore
5 měsíců, 11 dnů Vím,co chci?

Foto galerie


Články