Fórum - Téma


Dívej se .. aneb otrok Madam Noorn


Fórum O článcích Dívej se .. aneb otrok Madam Noorn


Diskuze o článku




2013-09-04 20:33:17

Kráčela. Její boky se vlnily. S věkem zmohutněla, zkrásněla. Byl oblejší, ale ta obslost jí přidávala na kráse. Její dlouhé, plavé vlasy padaly volně na ramena. Ještě z nich kapala voda. Sedla si do křesla a Samovi podala kartáč. Klekl si za její záda a začal tu záplavu vlasů česat. Sam nevěděl, jak dlouho tak klečel. Vlasy už byly dávno suché. Dnes jí ani jednou kartáčem nezatahal, nedostal ani jednu facku. Zachvěla se. Vstala. „Zůstaň! Hned se vrátím.“ Za okamžik byla zpátky. Už nebyla v županu ale ve svých dlouhých černých domácích šatech. Samovi se ty šaty moc líbily. Ukazovaly tak mnoho a přesto nic. Podala mu levandulový krém a nohy zlehka přehodila přes opěradlo křesla. Věděl, co má dělat. Už nepotřebovali slova. Už 16 let sloužil Madam. Už z pohybu poznal, co chce. Stačil pohled a on věděl co, kde, proč a jak…

Něžně uchopil její nožku a položil si jí na své stehno. Z tuby vytlačil krém a rozetřel ho ve svých dlaních, aby NoorN nestudil. Začal něžně a pravidelně masírovat chodidlo, od prstů nahoře. Přecházel až ke kotníku. Jeho masáž byla tak dokonalá, že jí doprovázely slastné vzdechy Madam. Vzdychala víc a víc. Její tělo se jemně zachvělo a Sam se podvědomě usmíval. Byl šťastný, pyšný na sebe. Opět dokázal Madam uspokojit. Ale běda! Madam si všimla. Ona si všimla, že jeho tělo reaguje. Jeho mocný pyj se vzpřímil. Stojí pevně jako topol. Její noha se vtrhne a bič letí rychlostí blesku vzduchem. Je slišet jeho švih. Dopadá přesně na jeho ztopořený úd. Sam se prohne bolestí a sykne. Druhá, třetí, čtvrtá… dvacátá. Už rány nepočítá. Úd je modrý, opuchlý. Madam vstane a bosou nohou dupne do vajec. „Prase nevychované! Schovej si tu svojí ubohou nádheru, nebo ti jí zavřu do klece“ Tak moc by chtěl, aby klesl. Ale on ne. Stojí tam jako pyšný páv. „Bože, schovej se, schovej. Nechci do klícky. Nechci pás!“ Ale jeho úd ne a ne poslouchat. Stojí hrdě. Drží čestnou stráž. To nemůže dobře dopadnout. Nemůže. Ona ho potrestá. Ukáže mu, že ona je pán situace. Nasazuje si rukavice. Ó, to ne! Je vidět, že se hněvá. Dívá se, jak rukavice klouže na její ruku. „Co jen bude? Co bude následovat?“ letí Samovi hlavou. „maličký, poslouchej mě, dobře mě poslouchej. Tato drzost musí být potrestána!“ Dává mu masku, Sama chytá panika. Začal se třást, ale penis stále stojí. Zbláznil se. To není možné, ne a ne ho dostat dolů. Stojí a vzrušení stoupá.

Nemůžu dýchat, otvor v masce je malý. Nevidím. Cítím rychlé doteky latexových rukavic. A potom něco tvrdého. Něco, co začíná drtit varlata. Ano… drtič. Křičím, ale přes masku není nic slyšet, pouze nezřetelné mumlání. Madam se směje, místností se ozývá její zvonivý smích. Bolest je větší, než dokážu zvládnout. Moje tělo padá, můj úd klesá. A já se ztrácím, nevím kam…

… tma, všude okolo je tma. Studené kapky dopadají na jeho tvář. Tma přechází v mlhu a on cítí, že něco studeného ho hladí. Leží v měkkém lůně a cítí JI. Cítí svoji věznitelku. Cítí lůno své Madam. Už ho nic nebolí. Ona mu drží hlavu a hladí ho. Tiskne si jeho hlavu k sobě. „Neboj se, Same, už bude jen dobře. Nedám tě! Dnes splním tvůj nejtajnější sen. Dnes dostaneš to, po čem toužíš už 16 let. Dnes ochutnáš. Nejen vůni, ale poznáš i chuť. Pojď, vstaň. Pomoz vstát i mě.“

Au, auuu. Jak to stihla. Kdy? Jak dlouho byl mimo?? Tolik otázek v jeho hlavě a jeho úd chce mohutnět. Nemůže, je uzavřený, zamknutý v té hrozné klícce. Dala mu najevo, že může cítit, ale nikdy jí nebude mít. Nikdy jí nebude moci ukázat „Aha, ona je pouze moje,“ stále jí bude mít ten hrozný chlap. Jde za ní do vedlejší místnosti. On je tam. Z očí mu šlehají blesky, ale Sam se nedá a zavrčí. „TICHO OBA! Nebo vás uvážu k sobě a poperte se. A ty, jestli žárlíš, máš na co. Sám poznáš trest, a to ještě dnes, za svoje nevěry. A věř, že to bude to poslední, co ti ze sebe ukážu! Same, přines oběd, co jsi připravil a vám naservíruj též. A pohni se, mám hlad!“ Sam odběhl a za chvíli přinesl talíř s jídlem pro Madam a dvě porce také pro ně. „Co to je?? Pověz mi, co to je!?? Jsem snad nějaký pes, abych jedla peří!!??“ Křičí a drží mu kuřecí stehno pod nosem. „Sněz si to sám! Říkám ti – Sněz si to sám!!“ Sam pláče, ale tiše. Jak se to jen mohlo stát? Maso, které připravil, pro jejího muže dal na talíř své Paní. Třese se. „Co jsem to jen udělal? Teď mě pošle pryč. Už nikdy neochutnám její vůni.“ U srdce ucítí bolest, tak velkou, až mu trhá hruď. „Moje milovaná Madam, odpusťte mi, prosím. Já jsem nechtěl… prosím, prosím…“ Jeho vzlyky zanikají v hlasité hudbě. Verdi. „… óóó milost. Ne, milost Madam.“ Hudba mohutní a svist rákosky protíná jeho zadek. Další rána. A je tam. Křik. Hudba a její slastné výkřiky se míchají. A ten na řetězu se škodolibě usmívá. Nabucco zní místností a rány padají jedna za druhou. Samovi se ulevuje. Ty rány jsou odpuštění. Ty rány jsou jako hřejivá mast na jeho duši. Sam je šťastný. Už nekřičí, už se jen usmívá. Toto nebyl trest ale odpuštění. Odpuštění. Její odpuštění.

Řetěz se zatřese a Sam vidí, že Madam drží manžela za obojek. Svojí tvář má těsně před jeho tváří a do hudby zní její hlas: „Dívej se, maličký. Dívej se, jak jsi maličký. Jako to, co jsi do teď měl jenom ty, dostává někdo jiný. Dívej se, jak si užiju tu slast. A neodvažuj se odvracet zrak!“

(pokračování příště ...)


Odpovědět