Fórum - Téma


Povidky


Fórum Pokec všeobecný Povidky


1  2  3

2008-12-12 17:19:55

nozem iba to

2008-12-12 17:26:40

2/3 Pátek a Alcatraz

Od tramvaje jdeme ke klubu.Stačí přejít jednu ulici.Zdá se to jako věčnost.

Jsme před klubem.

„No tak, zazvoň. : )“ Katarína nervózně udělá jeden krok a slačí čudlík zvonku.

Nedočkavost a ostych si hrají s její kuráží a ona mi nevědomky mačká ruku seč může.

Bolí to, ale jen jí dávám pusu na tvář.

Najednou slyším známou melodii.Je to několik tónů zvěstující prostředí téměř bez sexuálních předsudků.

Dveře jsou pokované železnými pásy a s krátkým zaskřípjením se otvírají.Za nimi stojí barman, jež nás minulý týden provedl klubem.Usmívá se a zve nás dál.

V místnosti je už 20 lidí a spokojeně konverzují.

V místnosti jsme sami dva, kdo má na sobě lesklé oblečení.Ale nebudí to velký rozruh.Spíše obdivné pohledy, než udivené a pohoršené.

Představím káťu několika lidem, svlékneme si šaty a jdem se posadit.

Následuje chvilka konverzace o běžných věcech.O zaměstnání, o místním klubu, o návštěvnosti, pak následuje všude probírané téma Světová Ekonomická Krize a už je tu opět barman.

„Co si dáte?“

„Já si dám džus s kolou.“Říká Katarína

„Dáme si dvě piva!“

Netrvá to dlouho a číšník je tu.S káťou si připíjíme.

„Nemáte někdo zapalovač, nebo sirky?“ptá se Káťa.

„Já mám zapalovač!“říkám jí

„Příště se prostě ptej mě!!“ Vyštěknu na ní.

Proč se tak chovám? Najednou jí dávám ruku kolem krku a líbám na tvář.

Chci aby byla můj majetek.Chci to každýmu ukázat.Chci aby se nepohla aniž bych jí to nedovolil a aby se mě na vše ptala, jestli to smí.

Ještě chvíli si povídáme s ostatníma a tu přijde známý.

Má úžasná plácátka z jejich fabriky na dlaždičky.

Chvíli si s nima hrajem a když dopíjíme pivko říkám Kátě : „Nechceš jít na chvíli dolu do mučírny? Jen se podívat kollem.Nemusíme tam zůstat ….“

„Jo…Proč ne?..“Ani nedopíjim pivo a zvedám se.Beru si na záda batoh a jdem.

Pomalu projdem úzkou chodbou za barem.Záře svíček rozmístěných na schodech proniká až sem.Do krve mi proudí adrenalin.Sem vzrušený.

Jdu pomalu.Nespěchám.

15,16,17….počítám každý shod.

Jsme v druhém patře.Před námi je černá klec z mesivního železa.

Otvírám dveře a vstupujem.

Vypadá to jako sklepení středověkého domu.Na stěnách visí světla ne nepodobná loučím.Klenutý strop je jen lehce osvětlen a každý předmět vrá ha stěny a podlahu táhlé stíny.

Procházíme chodbou dál.Je tu nespočet dveří.Jsou vyrobeny z masivního dubu a okovány železnými pásy.

Katarína se dívá doprava.Tam kde by měli být dveře jsou mříže opatřené zámkem.Zastavím se.Jdu blíž.Od mříží se svažujíé tři schody a za nimi je poskrovnu osvětlený bar.Nad barem visí spousta obojků, pout, bičů a když sjedu zrakem na konec, visí tam policejní tonfa.Hlavou mi bleskne jedna dávná vzpomínka a zadek se mi sevře.

Odcházíme od mříží.Sme na konci chodby.

Vlevo jsou dveře do malé místnosti s kůží uchycenou na řetězech prezentující houpačku.Za ní jsou dvě palandy s matrací pokrytou igelitem.

Katarína se otočí doprava a řekne „Půjdem sem?“

Otevírám dveře do kořán a vcházím dovnitř.

Věci si pokládám na velkou černou truhlu.

Katarína obchází místnost.Konečky prstů přejíždí po cihlách a na jejím obličeji vidím, jak je vzrušená.

Lehce obejme a zmáčkne velký dřevěný kříž.

Postaví se k němu.Dívám se na ní.Jako by u takových křížů stála každý den.

Otočí se.Podívá se na postel, na kůži zavěšenou na řetězech, na lavicis kládou.Pohledem si změří díry pro ruce a hlavu které sou v kládě.Přijde ke mně, dává mi pusu.

Vzrušením ani nedýchým.

Podává mi bílé PVC prostěradlo.Podívá se znovu na lavici a řekne „Lehni si!“

..

.

.

.

.

.

2008-12-14 01:10:09

2009-01-03 14:32:52

toto neni poviedka ale moj zivot.pred pol rokom som si nasiel priatelku.uz po kratkej dobe som zistil ze je vinimocna.nikomu som pred tym o svojej zalube na igelit a plastenky nepovedal.ale citil som ze jej to povedat mozem.povedal som jej to asi po troch mesiacoch.nevedel som ako bude na to reagovat.bal som sa,ze ma odmietne.ona sa mi zo zaciatku smiala.ale pochopila ma a to ma prekvapilo.kedze sa jej strasne paci ked sa pri milovani potime,povedal som jej ze v igelite sa budeme potit omnoho viac.sama ma o to poziadala aby sme to vyskusali,ja by som ju do toho urcite nenutil.bolo to najkrajsie milovanie v mojom zivote.a dokonca sa jej to zapacilo na tolko ze sa v tom milujeme stale a je to neuveritelne krasne.dokonca si aj vybera na nete oblecenie ktore by sa jej pacilo.raz sme si obliekli nenke igelitove plastenky a zabalili sme sa celi do folie.milovali sme sa asi dve hodiny a ona bola taka bez seba ze sa jej este pol hodinu potom nohy triasli.je to skvele a to som ani len nedufal ze najdem niekoho,komu sa to bude pacit ako mne.proste ona o tom sama nevedela.ale obiavila to v sebe a ja som najstastnejsi na svete.doprial by som ten pocit kazdemu z nas.len sa netreba hambit to povedat

2009-02-06 09:10:18

Tak to ti přeju Igelitko.

Já našel stejně spřízněnou duši před pár měsíci ve škole na vyučování předmětu Informační a komunikační Systémy. Od tý doby mám podobný pocity jako ty.

Včera sme šli s káťou kolem výlohy kde byly krajkové plesové rukavičky a když sem se jí zeptal na její názor, stručně odpověděla : "Ty nejsou latexový...."

2009-02-19 17:46:36

Je středa.

Sem vaše kurvička.Patřím jen vám.Sem vaše hračka….

Katarína vykřikuje jedno slovo za druhým zatím co Vinil Lilli a já necháváme dopadat horké krůpěje vosku na její touhou rozpálené tělo.

„Pozor, aby vosk nepoškodil latex!“říká Vinil Lilli.

Sjíždím rukou po modrém latexovém body a krátkým pohybem odtáhnu pružný latex z Kaspiny kundičky.Svíčku přikládám nebezpečně blízko jejímu naběhlýmu poštěváčku.

Au. Auuu…Nemusím ani počítat.V místnosti je přítmí.Jednotlivé kapky po dopadu na poštěváček neudělají žádný zvuk.Jen Katarína vždy zasyčí, nebo vykřikne.A každý další výkřik dráždivé bolesti připočítává další kapku vosku na Kátiných prsou, bříšku či kundičce.

Ne, nestrká prsty na kundičku.

Zatíná pěsti a užívá si bolest, kterou jí působíme.

Pokládám svíčku.Na tělo Káti teď nedopadá horký vosk.

Alespoň ne odemne.

Dotýkám se rty každého červeného flíčku, který ještě před chvílí křičel bolestí.

Chladím její tělíčko a její duši.Líbám jí na kundičku, na bříško, na rty…

Odstupuju a lehkým tlakem na Vinil Lilly přibližuji její rty ke Kaspiným.

Ještě, ještě.

Mezi jejich ústy je jen pár milimetrů.Jen několik vteřin ty dvě, v lesklých šatech oděné slečny, odděluje od romanticky intimního okamžiku, který mě naplňuje vzrušením.

Jeden. Druhý, třetí letmý polibek dopadá na tváře mé lásky.

Najednou se v Kaspi cosi probudí.Přitiskne své rty na Vinil Lilly.Strká jí jazyk do úst.

Vášnivě jí líbá.A znovu a znovu.Líbí se jí to.

Zase si lehá.Oba jí hladíme.Otvírá oči.Pomalu se vrací do reality.

Objímá mě a líbá.

„Gumáčku, miluju tě….“ Šeptá mi s velkou úlevou do ouška.

Pomalu se zvedáme a odcházíme k baru…

.

Je středa

V práci je takovej mazec, že můj tep vyskakuje k tříciferným hodnotám.

Jeden telefonát střídá druhý.Konečně si opravdu dobře uvědomuji co to znamená „multi tásking“

Ještě jedna.Druhá.Dívám se na seznam ,že už mě čeká poslední odinstalace databáze.

Dívám se na hodinky.Velká ručička přešla přes sedmičku a malá téměř závodním tempem běží kolem šestky ke dvanáctce.

Je 19:31. Půl hodiny přes čas a nemám ještě vše hotovo.

Na laptopu mám otevřenou webovou stránku s informací : Swingers party začíná ve 21:00.Po 23. hodině nebude nikdo vpuštěn.

Rychle rychle.

„Prosím, otevřete příkazový řádek.Napište IPCONFIG….“ Téměř s chyrurgickou přesností opisuji IP adresu….Odstraňuji poslední zbytky firemní databáze z počítače slečny sedící v Olomouci u svého laptopu, netušící co dělám, věřící že jsem čaroděj ovládající magické umění skrývající se za posvátnými symboly IT.

19:35

Dlouze tisknu tlačítko „POWER-OFF“ firemního počítače.

Během pár vteřin obrazovka zčerná.

Beru si laptop , oblékám mou oblíbenou bundu DUCATI a spěchám domů.

Klepání na nebeskou bránu…Ne,To možná později ?J

Znovu se ozývá bušení na dveře.Po chvilce si uvědomím, že to není součástí ďábelského bigbeatu který doléhá k mým uším.

Jdu otevřít a ve vteřině mám náruč plnou mé jediné lásky.

Rychle se uvítáme, sprcha, jídlo….

Jeden panák, druhý panák…

Beru si na sebe Latexové triko.

Najednou dostanu od kataríny děsně vynadáno.

„Ty si ho nebudeš pudrovat?A co naleštit?

Občas mám pocit, že je na latex víc úchylná, než já J))

Rád se nechám od ní opečovat.Jak sype pudr na latex, pomáhá mi obléknout a potom leští solikonovym olejem kousek po kousku…hmmmm

Po chvilce sem obléknut a pomáhám kátě….

Ještě pár vteřin.Spíš minut a odcházíme z bytu.

Ještě tohle..A tamto… Desetkrát se vracíme.Po půl hodině nakonec odcházíme se všemi věcmi, dobrou nálado, třemi panáky v sobě a flaškou vína v ruce.

Cesta uběhne celkem nerušeně.Konverzace není příliš živá.Oba se těšíme.Přemýšlíme jaké to bude.

Sex?A s lidmi které neznáme????

Nemáme sebou žádné drogy krom trochy trávy..

Vystupujem z metra.

Ptáme se lidí kolem.

Když nás někdo vidí, nejdřív se podívá na Kaspiny llesklý kozačky, minisukni, pak mě oblečenýho v kůži a dlouze přemýšlí nad tím co má odpovědět.

Chytám káťu za ruku.V mobilu najdu adresu a už tam jdem.

Jedna zatáčka, druhá.Podpírám jí aby na kostkách neupadla.

Vytahuji tisícou cigaretu a kouřím.

Sem moc nervózní.Je těžký být střízlivý a jít na takovou akci.

18, 20, 26, 38, ..Míjíme čísla domů s jedinou číslicí v hlavě - 42.

Tam je naší cesty cíl.

Dívám se napravo, nalevo – 44.

Jak sme to mohli přejít???

Dívám se a kolem není žýdný bar…nic…

Vrátíme se a na velkých plechových dveřích do dvora je číslo 42 a vedle na sloupku zvonek s názvem klubu.

Zvoníme – nic.

Crrrrrrrr, crrrrrrrrrrrr.Káťa přešlapuje na místě a na její ramena dopadá jedna sněhová vločka za druhou.

Najednou zpozorním.Slyším kroky.

Po chvíli se se skřípotem otevřou dveře a za nimi postava od dlouhých černých vlasů, středověké, róby až po pevné kožených boty připomínající někoho z dob dávno minulých.

Je to majitel klubu, což zatím ještě netušíme.

Po cestě do klubu míjíme auta značek BMW, Audi, Jaguar..A přemýšlím co mezi takovýma lidma budou dělat dva studenti před výplatou.

Vkročíme dovnitř a v tu chvíli se nám naskýtá neuvěřitelný pohled.

Na pódiu jsou dvě nahé slečny.Jedna druhou kouše do krku a po chvíli její tělo zaplavuje proud rudé krve.

Stojíme, jak přikovaný.

Nemáme ani sílu zjistit, že všude kolem jsou polstrovaná křesla a v nich sedí zadečky pánů a dam oblečených do těch nejroztodivnějších rób z Latexu a PVC.

Najednou se na mě Katarína otočí.Podívám se na ní a oba nejednou řekneme : „Jdem se převlíknout?.“

Katarína jde rychlým krokem ke skříňkám.

Než k nim dojdeme, procházíme kolem rohové koupelny do jednoho metru obestavěné průhlednýmy kostkami.Zrovna se tam sprchuje pár mladých lidí, na nedaleké skříňce umístěné jejich latexové outfity, připravujících se na nastávající večer.

Už jsme skoro u skříněk.Katarína spěšně otvírá kabelku.Vyndavám z kapsy klíč a než stačím otevčít skříňku Kaspi mi podává bundu, boty a punčochy.

Obléká si modré latexové body a já co-by ve funkci věšáku sleduji tuto podívanou.

Káťa už je skoro hotová.Beru houbičku a jako kouzelným proutkem měním její nevýrazné body v třpytivou nádheru.

Tak, ještě spona do vlasů s ocelovými hroty, šminky a je hotovo.

Nyní u já zkouším z normálně vypadajícího člověka změnit můj zevnějšek v nadrženou fetishem okrášlenou osobu lačnící po nevšedních zážitcích.

Káťa bere do ruky houbičku, namáčí jí v silikonovém oleji a hladí moje tělo, jako svátost.

Tuhle činost má opravdu ráda a já si připadám, jako vládce Říma, jako císař, jež má kolem sebe slečny jež ho opečovávají se vší úctou a pečlivostí, kterou si takové postavéní dozajista zasluhuje.

„Káťo, ještě na ramenou“Poukazuji na matná místa mého latexového oblečku.

Vrhne na mě zlostný pohled s vysvětlením, že si dává záležet a že tam brzy dojde..

Tak.Už jsme oba připraveni.

Chci si nasadit obojek, ale káťa mi ho vezme a řekne“Já ti ho chci nasadit gumáčku..“

Skláním tedy hlavu, dávám si vlasy na stranu a po pár vteřinách mi krk svírá široký a pevný pruh kůže s masivním chtomovaným okem pro vodítko.

Beru do ruky Kaspin obojek a po chvilce i ona vypadá, jako hodné zvířátko.

Chytám jí za ruku a vykračujem směrem ke scéně.

NA jevišti jsou nyní dvě slečny v lakovaných šatech.Jedna má odhalený hrudník a na něm cosi červeného.

Najednou se více oděná slečna shýbá a bere do ruky červený váleček.Škrtá sirkami a po chvilce kroužení kolem těla týrané holčičky jí kape rozpálený vosk z bezprostřední blískosti na krk.Na brdavaky.A pomalu pokračuje až k její kundičce.

Ona se vzpíná, mračí se a vliká, ale ta bolest jí činí potěšení.Vzrušuje jí a vybičovává její smysly až na samotnou hranici euforie.

Trýznitelka tedy odkládá svíčku a začíná hladit tělo své dočasné subinky.

Mačká jí tvářičky, letmo jí líbá na čelo a na líčka.Netrvá dlouho a mazlí se s jejíma kozičkama a klínem.

Je to krásná podívaná.Postupně se dotýkají svých těl.Vypadá to jako květ lotosu který se chvíli rozvíjí a pak zase usíná k večernímu spánku.

Dívky svoje mazlení končí v láskyplném objetí.

Já tam jen stojím s výrazem zamyšlení a snažím se pochoúit co se děje.

Kaspi má úsměv od ucha k uchu a pevně mi drží ruku.

Scéna již skončila a tak jdeme směrem k baru.

Objednávám skotskou a tequilu.

Pomalu pijem naše pití a než sou naše skleničky prázdné, přichází za námi pokapaná subinka Vinil Lilli.

Už na sobě nemá ani kapku vosku.Ne.Není ani nahá.

Má na sobě skvostný černý lakovaný korzet s ramínky.

Káťa je očividně potěšená že vidí slečnu kteránás sem pozvala.Chvilku si povídají, její myšlenky krouží kdoví kde, ale rozhodně ještě netuší , že si za hodinu všichni tři budem hrát v místnosti pokryté igelitem, kde je příjemné přítmí a kde světlo svíček intimně kopíruje ženskou postavu až z toho chlapovi přestane fungovat mozek.

Ne , ještě ne.Konverzují a já se dívám po místnosi.Je to velká místnost.Jediná kde je bar a dostatek pohodlných křesel pro všechny návštěvníky klubu.

Sedí tu pár oděný do rób né nepodobných těm z dob Ludvíka XVI.

Slečna se směje hlasitým smíchem a po chvíli i já mám radost a chuť se smát.

U dalšího stolu sedí Romeo – kluk kolem 30.Na sobě má průhledné latexové triko s dlouhými rukávy, na nohou černé latexové kalhoty a drží za ruku jeho slečnu, která má dlouhé průsvitné latexové šaty.

Oba vypadají stejně šťastně jako já a Kaspi.

O stůl dál sedí několik do latexu oblečených osob.

Jdu si pro nové pití a najednou vidím, že je tu ještě jeden stůl, kterého jsem si předtím nevšiml.

Je v rohu.Sedí u ní tři postarší lidé.Tak kolem 40, 50 let staří.

No - sedí…

Pán má na svém chlupatém a stářím zaobleném těle podprsenku, kalhotky a podvazkový pás.

.

.

..

zbytek dopíšu později

2009-02-21 09:28:49

Oběť své vlastní vášně

Místností se ozývalo jen pravidelné syčení dýchacího přístroje, respektive vzduchové desetikilové láhve, ležící z části na krku a hlavě a z části na zádech Michala Sadílka, pod nímž se na plovoucí podlaze tvořila malá kaluž krve. V tuto chvíli Michal, ač byl v hlubokém bezvědomí, jestě pravidelně dýchal. Před deseti minutami ještě nemohl tušit, kam ho jeho sběratelská vášen dovede, netušil, že se mu stane osudnou. Lidé sbírají kde co, někdo pohlednice či známky, jiní zbraně či vojenskou výstroj, michalovou doménou byla záchranářská technika. Vlastnil více než tři desítky dýchacích přístrojů používaných po celé Evropě včetně příslušenství a dvakrát tak větší počet dýchacích a plynových masek. Právě si z odborného servisu přivezl přístroj Saturn a ostatně jako u všech svých přístrojů se jal jeho funkčnost osobne překontrolovat. Na čerstvě zrevidovanou tlakovou láhev a celoobličejovou masku napojil vrapové hadice a celý dýchací přístroj si pomocí popruhů nasadil na záda. Takto vyzbrojen si nasadil přiléhavou dýchací masku a pevně si jí na hlavě zafixoval pomocí upínacích řemínků a otočil přívodním vzduchovým kohoutem. Přístroj začal pravidelně syčet v rytmu michalových nádechů a výdechů a jeho nositeli se pod gumovou maskou rozlil na tváři blažený úsměv. Mimo tuto sběratelskou vášen Michal k smrti rád ve svých přístrojích i pobýval, procházel se v nich ve svém domě, pořizoval si rozsáhlé fotoal um čítající už tisíce fotografií jak svých, tak stažených z internetu a i nyní mířil do své pracovny aby si připravil fotoaparát a z obrovské staré skříně si vybral jeden ze svých protichemických obleků. Otočením kohotku přístroj opět vypnul, zkontroloval tlak a obsah vzduchu v láhvi, odstrojil se a začal se oblékat do neprodyšného protichemikého obleku, ktetý si za nemalý obnos před rokem pořídil přes internet. Přes nohavice si natáhl vysoké gumové holínky a pomocí přezek a řemínků začal oblek utěsnovat. Navlékl se opět do postroje dýchacího přístroje, nasadil si dýchací masku a povolil kohoutek, přes hlavu si natál kapuci a pevně jí stáhl kolem hlavy. Nakonec si navlékl na ruce latexové rukavice a přes ně ještě jedny pevné gumové. Jeho tělem procházela vlna vzrušení. Věděl, že to nebude trvat dlouho a dostaví se slastný pocit vyvrcholení, pravidelný dech se začal zrychlovat, tělo se mu pod návaly rozkoší začalo třást a on se nekontrolovatelně posouval směrem ke schodišti do přízemí. A pak to přišlo, tělem mu proběhla nekontrolovatelná vlna rozkoše při níž Michal neudržel rovnováhu a zády napřed se zřítil dolů ze schodiště naneštěstí tak blbě, že při pádu narazil ošklivě hlavou na hranu schodiště a okamžitě ztratil vědomí. Rána byla tak silná že mu na hlavě protrhla kapuci, kterou se okamžitě po dopadu pod schodištěm začala řinout krev. Možná kdyby měl na zádech větší láhev s větší zásobou vzduchu, která by vydržela až do chvíle, kdy by se probral z bezvědomí, měl by šanci. Bohužel po třiceti minutách vzduch došel a michalovo tělo se několikrát prohnulo v křeči. Díky dobře utěsněné celoobličejové masce neměl sebemenší šanci přežít. Stal se tak mimořádně nepříznivou shodou okolností obětí své vlastní vášně.

2009-02-21 09:40:42

kurňa to je blbe...

2009-02-21 11:03:06

Skvělá povídka a myslím i docela varující a poučná

2009-03-10 10:49:32

Mňam - to muselo být skvělý :)))

Jako bych slyšel Katarinu - nevladzem......... :)))

2010-02-18 00:45:10

Vložil jsem povídku na svůj profil - blog. Téma jak jinak: opch, masky, pláštěnky, latex

2010-09-17 15:53:31

Pekná povídka. Blue

2010-11-17 21:39:04

Ahoj všichni. První povídku jsem umístil na svůj blog. Jsem zvědav jak se vám bude líbit.

2010-11-23 22:22:52

Ahoj přidal jsem druhou povídku do blogu.

2010-11-24 00:06:31

Blue: Je to asi moje nejlepší. A předchozí povídky by ani být nemusely. Téma se opakuje a předchozí povídky lze brát jako přípravu na tuhle.

2010-12-07 22:38:01

Další povídka do sbírky na mém blogu.

2010-12-15 22:31:03

Přidal jsem čtvrtou povídku do blogu. Možná se stane pro někoho inspirací. Podělte se o zážitky, také hledám inspiraci.

2011-05-07 20:35:45

Po několika měsíční odmlce, jsem opět přidal krátký příběh do blogu.

2011-05-16 21:00:25

Já na operačním sále

Zatím nikdy v dospělosti jsem ještě zatím nebyl na žádné operaci. Ale někdy ten okamžik asi přijde. Asi budu mít strach, ale na druhou stranu i pocit vzrušení. Proto chci popsat moje představy a myšlenky.

V den operace, kdy budu ležet na lůžku si budu muset navléknout na penis jednorázový návlek PVC, který slouží na obuv. To proto, kdybych při operaci ejakuloval. Budu jen ve spodním prádle. Až mě povezou po chodbě nemocnice, tak to vypukne. Anestezioložku bude dělat při operaci moje kamarádka Eva, která pracuje v Masarykově nemocnici v Ústí n.L. Až se budu blížit k sálu budu si představovat, jak se převléká do zeleného operačního oděvu, uvazuje si roušku, nasazuje operační čepici, okolo pasu si váže jednorázovou zástěru, důkladně si myje ruce a nakonec navléká chirurgické sterilní latexové rukavice. Mezitím mě z lůžka přeloží na operační stůl, který je přikrytý PVC prostěradlem a zakryjí mi části těla rouškami. Můj penis bude ztopořený, protože okolo mě se pohybují ženy v chirurgických oděvech, v rouškách a rukavicích. Přichází i anestezioložka Eva. Jsem úplně bez sebe. Říká mi, abych se ničeho nebál. Do ruku mi vpichuje jehlou injekci. Napoje na mě přistroje, jsem obklopen hadičkami. Nasazuje mi na hlavu zelenou operační čepici. Přichází fáze, kdy mi nasazuje na ústa anesteziologickou dýchací masku, hladí mě po tváři, začínám pomalu dýchat kyslík z masky, vzrušení je tam obrovské, že ejakuluji. Usínám a začíná operace. Nyní jsem v rukách lékařů a sester. Již nevnímám co se kolo mě děje.

2011-05-16 22:43:07

zajimava predstava, ale v realu to je o necem uplne jinem , ani se ti nepostavi pac budes vystresovanej, vim z vlastni zkusenosti kdyz sem byl pred rokem a neco na operaci tak se mi hlavou honili uplne jine veci.

hlavne to aby to dobre dopadlo


Odpovědět

1  2  3