Fórum - Téma


Povídky


Fórum Pláštěnky Povídky


1  2  3

2010-05-26 21:20:23

Toulal jsem se po lese.Ani jsem nehledal houby.Jelikož bylo pod mrakem a i občas zamžilo,měl jsem na sobě svůj nejoblíbenější oděv.Pláštěnku z PVC dlouhou pod kolena a na umělohmotné knoflíky.Byla zelená.Mám rád pláštěnky všech barev,ale tady ta se mi zdála do lesa nejlepší.

Šel jsem chvíli po cestě až jsem uslyšel za sebou mlaskavý šustot pláštěnky.Myslel jsem si že to šustím já,ale když jsem se otočil,s úlevou jsem zjistil že to nejsem já.S úlevou proto,že se mi naskytl neuvěřitelný pohled na dvě krásné dívčiny zahalené od hlavy až k patě do překrásných pláštěnek z PVC také na knoflíky.Obě měli poloprůsvitné pláštěnky.Jedna modrou druhá červenou.Kapuce měli natažené ačkoliv nepršelo.

Přišli až ke mně a se zájmem si prohlíželi mojí pláštěnku.Ta v modré pláštěnce mi natáhla kapucu.Stál jsem neschopen slova.Ta v červené pláštěnce,jmenovala se Petra,mně začala osahávat.Nevynechala žádný knoflík mé pláštěnky.Já jsem jí to oplácel.Mé prsty klouzali po její pláštěnce a já jsem cítil jak se třese.Určitě to nebylo chladem.

„Jsem vzrušená“ šeptala mi do ucha přes kapucu.

Políbil jsem jí každičký knoflíček její božské pláštěnky.To už ale nevydržela ta druhá dívčina v modré pláštěnce,jmenovala se Míša,a vrhla se na mé vzrušením ztopořené přirození.

Nejdříve se s ním přes pláštěnku mazlila.Obalila si ho spodním cípem pláštěnky a mazlila se s ním po obličeji.Já mezi tím líbal Petru na ústa a hnětl přes pláštěnku její prsa.

Pak Míša na Petru mrkla a ta mně s nelibostí musela opustit.Sedla si na nedaleký pařez.Svlékla si šortky a kalhotky a já jsem pod pláštěnkou viděl její vrušením zamatlané přirození.Zabalila si prsty do pláštěnky a začala dráždit poštěváka.

Já už jsem byl na pokraji výstřiku a Míša to věděla.Jednou rukou obalenou v pláštěnce si začala masírovat přirození a druhou pro změnu v mé pláštěnce zrychlila honění mého penisu.

Postříkal jsem jí od kapuce až po druhý knoflík její PVC pláštěnky.Ona se mezitím sama udělala.Pak přistoupila k Petře, která jí všechno to semeno z pláštěnky olízala.

Ale to ještě nebylo všechno.Musel jsem si kleknou před Petrou,ta mně vzala za mojí pláštěnku a hlavu zabalenou do kapuce přitiskla na svojí pláštěnku a přirození.Měl jsem v puse knoflík její pláštěnky.Cítil jsem překrásnou vůni plastiku a jejích kundích šťáv.Po chvilce se udělala i Petra.

Když jsme se uklidnily a upravily si pláštěnky, tak jsme se všichni tři znovu objali a osahávali si vzájemně své pláštěnky.V tu chvíli jsem věděl, že jsem narazil na dvě překrásné fetišistky pláštěnek a byl jsem tomu rád.

I já jsem fetišista pláštěnkář a jsem na to hrdý.

Už jsem se chtěl zeptat, kdy se zase uvidíme,když mě Petra vzala za rukáv mé zelené pláštěnky.

„Máme tu nedaleko chatu.Pojď s námi na kafe.Ukážeme ti sbírku našich pláštěnek.“

Bez rozpaků jsem souhlasil.Vzali jsme se za ruce a za neustálého mlaskavého šustotu našich pláštěnek jsme se blížily k jejich chatě.Po cestě jsem se dozvěděl, že v té chatě bydlí od jara do podzimu a že jsou bisexuály. A také že jsou rádi,že konečně potkali chlapa v pláštěnce.

Za pláštěnkového hovoru jsme došli do chaty.

Už v předsíni to vonělo pláštěnkami.Znovu se mi postavil,čehož si obě všimli, ale nijak to nekomentovali.

Hned mně zavedli do pokoje,kde mně usadily do křesla.Chtěl jsem si stáhnout kapucu své zelené pláštěnky,když se ke mně naklonila modrá pláštěnka,ve které byla zabalená Míša.

„Ještě není čas,“ pošeptala mi do ucha a pohladila mojí pláštěnku.

„Jdeme se převléknout,“ ohlásila Petra a už šustila ve své červené pláštěnce pryč.Míša jí následovala.

Osaměl jsem.

Rozhlížel jsem se po pokoji,ale nenašel jsem nic co by nasvědčovalo o pláštěnkovém fetišismu těchto krásných dívek.Dřív než jsem si stačil prohlédnout celý pokoj,otevřeli se dveře.

V nich jsem spatřil obrázek jako ze snu.První vstoupila do pokoje Petra.Měla na sobě krásnou lesklou dlouhou poloprůsvitnou PVC pláštěnku na knoflíky.Měla růžovou barvu.A pod pláštěnkou už neměla nic.Byla pod ní úplně nahá.Její krásu umocňovali dlouhé zrzavé vlasy, nádherně rozpuštěné.

Za ní se objevila Míša.Byla také v nádherné dlouhé poloprůsvitné PVC pláštěnce, žluté barvy.Její umělohmotné knoflíky se nádherně leskly.Byla také pod pláštěnkou nahá.Jelikož byla černovláska,její kontrast ke žluté pláštěnce byl nádherný.Přes ruku měla přehozenou bezbarvou průsvitnou PVC pláštěnku.

Cítil jsem jak se mi penis tlačí z kalhot ven.Dokonce jsem cítil na jeho špičce nepříjemné vlhko.

„Teď si tě svlékneme a oblékneme tě do našeho oděvu,“ řekla nadrženě Míša.Tím oděvem samozřejmě mysleli PVC pláštěnku,kterou měla Míša přehozenou přes ruku.Teď jí na chvilku odložila na pohovku.Obě dívky přišli až ke mně.Musel jsem vstát, aby ke mně lépe mohli.

Za vzrušujícího mlaskavého šustění všech pláštěnek se dali do díla.Petra mi stáhla kapucu a neopomněla mi dát sladkou mlaskavou pusu.Pak pokračovala rozepínáním pláštěnky až ji ze mě celou stáhla.Pak si sedla na křeslo a začala se s mojí pláštěnkou mazlit.

Mezi tím mě Míša svlékla celého do naha.Všimla si šťávy na špičce penisu.Ohnula se a jedním tahem jí slízla.Pak vzala pláštěnku,kterou odhodila na pohovku,a oblékla mě do ní.

Mazlivě mi zapínala knoflíky a při tom nadrženě vrněla.Když mě celého oblékla do té nádherné pláštěnky, neopomněla mi dát také mlaskavou pusu.

To už jsme však slyšeli z křesla vzdechy.Oba jsme se tam podívali.Myslel jsem že už opravdu samovolně vystříknu z toho co jsem viděl.V křesle ležela Petra,nohy měla nahoře a masturbovala s mojí pláštěnkou.Kapucu mé pláštěnky jsem neviděl.Asi už byla v Petře.A stále si tam rvala další části mé zelené pláštěnky.Už byla také celá slizká od jejích šťáv.

Jakmile mně zahlédla,šustivě mi pokynula abych přišel až k ní.Jakmile jsem to udělal,z jejího hlasu se vzrušeně ozvalo.

„Postříkej mě.“

Dvakrát to říkat nemusela.Protáhl jsem si ztopořený penis mezi dolními knoflíky nádherné PVC pláštěnky a to bylo všechno co jsem dokázal.Pak už jsem mohutnými dávkami svého semene pocákal celou její růžovou pláštěnku.

Musel jsem si sednout na pohovku,abych vůbec vydržel.

Míša mezitím přišustila k Petře a začala jí olizovat pláštěnku.Perverzně při tom mlaskala a začala si o její pláštěnku otírat obličej.

To snad nikdy neskončí,řekl jsem si.Cítil jsem jak se mi zase začíná pod pláštěnkou zvedat.

Naštěstí toho holky včas nechali.Míša vstala a začala si upravovat žlutou pláštěnku.

Petra se také v křesle narovnala,vytáhla si z kundy mojí pláštěnku a hodila mi jí.

„To aby ses nenudil,než se upravím,“ řekla,vstala a také si uhlazovala pláštěnku.

Vím co tím myslela.Dal jsem si pláštěnku na obličej a vzrušeně vdechoval vůni plastiku smíšenou s jejími šťávami.Olizoval jsem PVC pláštěnku až byla mokrá jenom od mých slin.

Ani jsem nevěděl,co se děje kolem mě.Když jsem skončil s pláštěnkou,odložil jsem jí a rozhlédl se kolem.

Holky byli pryč.

Nebyli daleko.Z kuchyně se ozval hlas.

„Jestli už jsi olízal tu pláštěnku,tak pojď za námi do kuchyně.Vaříme kafe.“

Vzápětí se objevila ve dveřích Petra ve své krásné růžové pláštěnce.Z horního knoflíku jí stále viselo kousek mého semene.Přišla až ke mně,odejmula mě a dala mi takového francouzáka až jsem omdlíval blahem.

Naše pláštěnkové objetí bylo tak těsné,až se semeno co viselo na jejím knoflíku rozmázlo o pláštěnku co mi holky půjčili.Petra si toho okamžitě všimla a slízla ho.

Pak mi dala ještě jednu pusu,vzala mně za ruku a řekla.

„Pojď na kafe.“

Vstoupil jsem s Petrou do kuchyně.

Všiml jsem si,že si Míša mezi tím natáhla kapucu své pláštěnky.Před tím jsme jí neměli nikdo nataženou.Vlastně já i Petra jsme jí měli stále dole.

Míša ale byla pozorná.Zatím co Petra nalévala kávu,přistoupila ke mně,šustivě mě objala a pomalu natahovala kapucu mé půjčené pláštěnky.

„Jsi krásný pláštěnkář.Mám tě v té pláštěnce moc ráda,“ pochválila mě Míša a dala mi opět velkou pusu.

Pak už jsme si sedli ke stolu a pili kávu.

Vyprávěli jsme si o pláštěnkách.

Najednou se ozvala Míša.

„Trháš partu,Petro.Nemáš nataženou kapucu.Pojď se mnou,já ti jí s radostí natáhnu.“

Vstala od stolu,vzala Petru za ruku a šli zpátky do obývacího pokoje.Šel jsem zvědavě za nimi.

Míša mi pokynula ať si sednu do křesla.Učinil jsem tak.

Holky si mezi tím sedly na pohovku a osahávali si své pláštěnky.

Opět ten krásný mlaskavý šustot.Pak Míša pomalu a něžně natáhla Petře kapucu její růžové pláštěnky na hlavu.Zabalila pod ní ty krásné zrzavé vlasy.

No a potom přišlo to co jsem mohl očekávat.Milování.

Ne se mnou.Holky si to rozdali mezi sebou.Nejprve se přenádherně líbali.Rejdili si jazyky ve svých tlamičkách a hladili se po pláštěnkách.

Mě se opět začala v dolních partiích zvedat pláštěnka.Nešlo udělat nic jiného,než si protáhnout ztopořený penis otvorem mezi spodními knoflíky krásné pláštěnky.

Dívky to zpozorovali,ale tentokrát mě nechali v klidu.

V klidu?

Z toho co jsem viděl na pohovce,jsem si ho stejně musel začít honit.

Pláštěnkový propletenec žluté a růžové.Míša s Petrou se po sobě váleli až to mlaskalo.

Navzájem si olizovali pláštěnky a kousali se do umělohmotných knoflíků.

Pak sjela Míša Petře mezi nohy,strčila jí hlavu pod pláštěnku a začala jí lízat píču.Vylizovala ji tak bravurně až to mlaskalo.Petra vzdychala a kousala se do své růžové pláštěnky.

Tohle přece nemohu vydržet,říkal jsem si.

Petra vzdychala čím dál hlasitěji a rychleji.

Najednou zařvala.Byla hotová.

Míša se vysoukala z pod její pláštěnky.Měla obličej celý slizký od její mrdky.

Petra také neváhala a hned jí začala ten obličej olizovat.Nezapomněla ani na kapucu a na horní knoflík pláštěnky.

To už jsem ovšem nevydržel a začal stříkat.Tentokrát jsem postříkal svojí půjčenou pláštěnku.

Ležel jsem v křesle neschopen pohybu.Ještě jsem zahlédl jak se ty dvě dlouze líbají.

Probrali mě až jazyky obou dívek,jak se něžně dotýkali mé pláštěnky.Hltavě slízávali semeno,které stékalo po knoflících a pláštěnce až k mému penisu.Ten také Petra vzala celý do pusy a olizovala ho až byl čistý.

Po této proceduře se ke mně obě dívky šustivě přitulili,každá z jedné strany.

Příjemně se ke mně tiskli a já ucítil pach pláštěnek,mrdky a semene.Točila se mi hlava z té nádherné směsi vůně.

Usnul jsem.

Když jsem procitl,byl jsem v pokoji opět sám.Sám nahý v průsvitné PVC pláštěnce.Bylo mi tak krásně.

Asi po pěti minutách přišla do místnosti Petra.Byla stále nahá.Tedy pod svojí růžovou pláštěnkou.I kapucu měla nataženou.Na nohách měla červené gumové holínky.

Přes růžovou pláštěnku měla nataženou ještě jednu.Byla to krásná bleděmodrá pláštěnka.Měla ji rozepnutou.

Náhle po mě hodila fialovou pláštěnku.

„Oblékni si ji přes tu průsvitnou pláštěnku.V předsíni si obuješ gumové holiny.Půjdeme nakoupit na večer.Doufám že se tu zdržíš do zítřka.“

Viděl jsem prosbu v očích pláštěnkové Petry.

Nevěděl jsem co říct.Takové štěstí které mě potkalo mi už nemůže uniknout.Jenom mi bylo divné,že půjdeme do krámu jenom v pláštěnkách.Pak jsem ale nad tím v duchu mávl rukou.Ať lidé vidí proč jsme šťastni.

V mžiku jsem se zabalil do fialové pláštěnky,kterou mi pomohla Petra zapnout.

Přitom mi přes kapucu průsvitné pláštěnky pošeptala,že půjdeme sami.Míša trošku poklidí a připraví ložnici na noční pláštěnkové hrátky.

V předsíni jsem si natáhl holínky,vzali jsme se za ruce a vyšli po cestičce do nedalekého krámku.

Krámek byl vzdálen asi tři kilometry po lesní cestě.Stál uprostřed malé vesničky.Po dešti už nebylo ani památky.Dokonce vylezlo sluníčko.

Bahno nám čvachtalo pod podrážkami našich gumáků a my se blížili k vesnici.

Za pláštěnkového šustotu jsme dorazili do krámu.

Za pultem stála docela pěkná prodavačka mladšího věku.Na sobě měla červený silonový pracovní plášť na knoflíky.Zdálo se že neměla podprsenku.Opět se mi postavil penis,čehož si naštěstí nikdo nevšiml.

Prodavačka si nás se zalíbením prohlížela.Když Petra zaplatila,prodavačka na mě mrkla a řekla.

„Přijďte brzy zas.Ráda vás uvidím.“

Rozloučili jsme se a brzy už se zase brodili bahnem k chatě.

Asi v polovině cesty se Petra zastavila a přitiskla se ke mně.Naše pláštěnky zašustili.

„Ta prodavačka se ti líbila,že jo.Vzrušovala tě.Všimla jsem si toho.“

Pohladil jsem jí po kapuci její růžové pláštěnky.

„Máš pravdu.Vzrušil mě její červený pracovní plášť.Všimla sis že pod ním neměla podprsenku?“

„Jo.Ostatně mě také pořádně vzrušila.Až tam příště půjdeme tak si to s ní rozdáme.“

Petra mě políbila a pak si v pláštěnkách lehla do bahna.Rozevřela nohy a já viděl její vzrušením rozčvachtanou píču.

„Pojď mi to konečně udělat,“ žadonila.

„Už to nevydržím.“

Šustivě jsem se na ní položil až pod její pláštěnkou vyteklo bahno.

Prudce jsem do ní vjel až vyjekla.

Perverzně hejkala,já přirážel a kolem nás šustily všechny pláštěnky co jsme měli na sobě.

Byla pořádně nadržená,protože se udělala dvakrát.Pak už nemohla.

Váleli jsme se v pláštěnkách a holínkách v bahně jako prasata.

Pak jsem vstal.Petra zůstala klečet,protáhla mezi dolními knoflíky pláštěnek můj penis,vzala ho do pusy a nádherně mlaskavě ho začala sát a kouřit.

Udělal jsem se jí přímo do pusy.Všechno poctivě spolykala.

Klekl jsem si k ní do bahna.Objali jsme se a dlouze líbali.

„Zůstaň s námi napořád.Milujeme tě.Já i Míša,“ žadonila pláštěnková Petra.

Nevěděl jsem co říct.Byl jsem štěstím bez sebe.

Pak jsem řekl ANO

Petra mě div nepovalila,jak mě štěstím odejmula.

Postavili jsme se.Z pláštěnek nám stékalo bahno.

Vzali jsme se opět za ruce a šli dál.

„Asi přijdeme pozdě.Míša se bude zlobit,“ řekl jsem s obavou.

„Pozdě možná přijdeme,ale Míša se zlobit nebude.Co myslíš že asi teď dělá,“ uklidnila mě Petra.

Šustivě jsem pokrčil rameny.

„Je ještě větší nymfomanka než já.Určitě sedí v obýváku v pláštěnce a honí si píču,“ usmála se na mě v zabahněné pláštěnce Petra.

Došli jsme do chaty.V předsíni jsme si zuli gumové holínky a svlékli zabahněné pláštěnky.Stali jsme proti sobě úplně nahý.

„Jdi do obýváku.Já ti přinesu čistou pláštěnku,“ usmála se Petra a odešla s pláštěnkami od bahna do koupelny.

2010-05-27 00:04:27

Super. Už chápu, proč se mi líbí pláštěnky. Rozhodně nešetříš tělesnými tekutinami :o) nejlepší je konec, zvl. věta "Až tam příště půjdeme, tak si to s ní rozdáme." :o)

2010-06-23 11:49:44

povídka převzatá z : erotickepovidky.biz

Normální mrdačka mě už nebaví a k tomu, abych se udělala, potřebuji různé specialitky. Nejlépe to ví Petr, který mě vždycky pořádně rozparádí a přivede k mnoha orgasmům! Musím při šoustání cítit, jak se po mém těle, zpoceném souloží, posunuje šustící igelit. To pak jsem na vrcholu blaha. Úporně ze všech sil přirážím nahoru i dolů a stěny mé pochvy se chtivě soukají po vztyčeném ocasu dál a dál. Je to neselhávající, úžasná a skvělá předzvěst všech přicházejících šťavnatých orgasmů! Proto se mnou Petr provádí ty nejšťavnatější perverzity, na které jen můžete pomyslet. Nejen igelit, ale také gumové rukavice jsou správný rajc. Petrův prst se dere do sevřeného ústí mého análu. Sice to drhne, když mi rve gumový prst do zadnice, ale nepovolím. Rozkoší mi až trnou bradavky. "Zaraž mi ho tam pořádně..." blahem křičím, naříkám a úpím. Zadnicí při tom rajtuju sem tam a tvrdě se na gumu narážím. "Ještě! Ještě!" Když se pak do mě opře celou silou svého mohutného ocasu a buší svým ptákem ohnivákem do mého roztaženého rozkroku, jsem téměř bez sebe. Je to skvělá šukačka. Ale on nepřestává, chce mě zničit! Klínem mi projíždí jeho ocas, polévají mě vlny horka, tělo se potí pod igelitem a já jsem skoro hotová. Najednou mi cpe ptáka do pusy! Dusím se, olizuji ho, soukám si ho co nejdál do krku a cítím, že ve varlatech mu už bublají spermie. "Ještě, ještě!" zadýchaně vykřikuji a poslušně se přizpůsobuji nekonečným, téměř brutálním útokům rytmicky přirážejícího ocasu. Dovnitř a ven, dovnitř a ven... Hladově ho polykám a přitom si rukou honím kundu. Vzrušením nevím, co dělám. Prudce dlaněmi svírám tepající ohon, přidržuji si ho až u nalitých varlat, cítím jak v něm prudce cuká a penis se mohutně vzpíná. Pak se z jeho středu dere první hustý výstřik. Stříká! Krásně stříká! Horké semeno mi vytéká z otevřených úst na tváře a pomaličku lepkavě skapává až na bradavky. Penis se napíná a z varlat vyletují stále další a další bělavé chuchvalce spermií. Polykám je, saju, olizuju tu nádheru a mám co dělat, abych si s tím poradila. Konečně jsem naprosto odvařená. Celá se ještě klepu odeznívajícím orgasmem, igelit se ke mně vlhce lepí a těsně se přisává na horkou kůži. Igelit, guma, sperma a brutální soulož, na to mě pokaždé dostane!

2010-09-11 20:16:42

Moc krásná povídka ,bude i pokračování?

2010-09-19 10:04:52

je zvláštní že když neprší tak nosí pláštěnky jen úchylové a strašidla :)

přidávám nějakou recenzi.....

Děj filmu se odehrává v době, kdy už je Milo mrtvý a jeho spolužačky stále ještě živé. Už je to dlouho, co se Claire a její kamarádky proháněly na kolech s Milem, výstředním to chlapcem, kterému vždy dominovala žlutá pláštěnka. Claire stále trápí zlé sny o tom, co se přihodilo před lety její kamarádce, když si s ní kluk v pláštěnce hrál na doktora. Ve flashbacku hned na začátku filmu jsme svědky toho, jak Milo ubodá (tuším, že se jmenovala) Marian. Vražda proběhne za zavřenými dveřmi, ale i tak se jedná o působivou scénu, zvláště když víme, kdo ji provedl. Milovi není na začátku moc vidět do tváře a co z něj hlavně dělá strašidelnou postavu, je jeho hlas, který zní jako kdyby ho namlouval Josef Dvořák po nadýchání hélia. Není nijak častý jev v horroru, že jeho záporák zní děsivě, aniž by bylo poznat, že byl hlas nějak digitálně upravovaný. No, jak to tak vidím, tak podat ruku si může snad jen s dabérkou E.T.ho...

Claire se dostaví do rodného městečka, kam byla pozvaná na svatbu jejích dvou spolužáků. Jak se ale při příjezdu dozvídá, nevěstu minulou noc potkala nehoda a čirou náhodou to byla učitelka na zdejší škole, kde se Claire, jakožto taky učitelka, přihlásí, aby mohla vypomoct, dokud se nenajde za ni přijatelná náhrada. Ještě netuší, že v tom měl prsty někdo, kdo se v minulosti utopil v místní řece. Pravá hrůza začíná už druhý den v poledne, při hodině čtení. Z okna školy uvidí svými brýlemi na čtení rozmazanou malou postavu ve žluté pláštěnce - divná věc je, že neprší a tedy kdo jiný, než přízrak, by měl na sobě pláštěnku za slunečného počasí? Halucinace. Tak to zřejmě bude, pomyslí si Claire a víc se tím nijak nezabývá. Až do chvíle, než vyjde ven na přestávku a uvidí, tentokrát již ostře, Mila, nebo někoho jemu podobného, na vlastní oči. Ten krátce na to zmizí a už v následující chvíli se v její třídě objevuje další důkaz o Milově přítomnosti. Kluk, který o přestávce šel za Milem dal třídou kolovat školní fotku Claire s napsaným textem na zadní straně: Milo + Claire. Její obavy začínají nabírat reálné obrysy.

2010-09-19 10:21:08

první pusa.... to by si většina příznivců těhle stránek asi přála, dostat takovým spůsobem první pusu.

A tak dávám ještě dotaz , nemáte-li taky povídku z prostředí školy , kde měla zálibu v pláštěnkách a maskách i učitelka. Povídka co mám na mysli (měla i víc dílů) a byla dřív na GUMOVÝM PORTÁLE bohužel ten skončil, ještě asi rok po skončení sem našel na nějakých stránkách jeho otisk, kde ještě fungovaly povídky, ale už né fotky. nemáte teda někdo tip, kam se tyhle povídky z portálu poděly, bylo jih hodně a různý druhy fetiše. Myslím , že nemusím psát, že by si v nich každý vybral... tak zdraví a pěkný září.

TADY UŽ SLÍBENÁ PRVNÍ PUSA:

Pamatujete si, když vám poprvé přistála na tváři pusa, vy jste celá zrudla a spolužáci se smáli? Nebo když jste se pomalu celý týden připravovala na svoje první rande, vyzkoušela jste si všechny možné kombinace oblečení, které nabízel váš šatník, a měla nervy, že se nebudete umět líbat? A co teprve sex...

Když to mělo být poprvé, přála jste si, aby se s vámi zatočila zem jako v romantickém filmu, ale místo toho se točila díky láhvi vína, kterou jste vypila na kuráž? Nebo to bylo všechno úplně jinak? Určitě ale na to nikdy nezapomenete.

Pravda je, že první pusu tak nějak tuším. Možná jsem už dostala nějakou předtím ve školce, ale tu v hlavě zaznamenanou moc nemám, jen tam na ni problikává jakási slabá vzpomínka. Pusu, co si pamatuju, jsem dostala v 5. třídě na branném cvičení v Ďáblickém lese od spolužáka. Stalo se to asi takhle – běhali jsme po zmíněném lese v plynových maskách, na rukách a nohách igeliťáky a tělo zabalené v pláštěnce. Soudružka učitelka nám rozdala mapky a my se museli ve dvojicích dostat co nejrychleji z bodu A, protože tam hrozil výbuch, do bodu B. Uřícení a splavení jsme se drali houštinami a hledali úkryt před pumovým útokem. Když jsme ho našli, podle instrukcí jsme si lehli na zem a tuším, že nohy musely být směrem k ohnisku. No v každém případě mě maska na obličeji pěkně štvala, a tak jsem si ji sundala a spolužák Jirka můj příklad následoval.

Pak mi vlepil pusu a zbytek cesty mě držel za ruku. A nastal výbuch! V mém srdci. Jenže spolužák se jen pár měsíců nato odstěhoval, na rozloučenou mi dal přívěšek zajíčka a na další pusu jsem si musela pěknou dobu počkat.

2010-09-19 14:51:21

Nik: Povídky jsou na Gufare: někde tady byl odkaz, kde se dá stáhnout. Povídky o učitelce branné výhovy jsem myslím psal já a komplet pak byly taky přetištěné v gufare.

2010-09-19 17:04:56

http://rapidshare.com/fil...88361/gufare2009rijen.zip

10 a posleni cislo :(

2011-02-04 12:32:53

Sex po anglicku

Doporučená pomůcka: latexová pláštěnka

Možná vám Britové připadají jako studení čumáci, ale ve skutečnosti milují pořádně hravý a zvrhlý sex. Jsou třetí na světě v počtu nakoupených vibrátorů a ze všech národů si také nejčastěji užívají v ložnici převleky. Možná za jejich fandění postelovým maskám může příroda, která zařídila, aby nás vzrušovali sexuální partneři s co nejodlišnějšími geny, jenže v ostrovním státě má většina lidí genetickou výbavu podobnou, a tak se snaží vybičovat vzrušení alespoň převlékáním!

Tip: Nakráčejte do ložnice obutá do kozaček na hodně vysokém podpatku a v lesklé latexové pláštěnce, pod kterou nemáte nic než roucho Evino. V nezvyklém balení budete působit tak dominantně a chlípně, že váš milý zavyje touhou! Můžete mu zkusit i rozkazovat, určitě vám rád splní každé přání.

Milostná poloha: Stoupněte si čelem ke stěně, opřete se o ni dlaněmi, mírně se prohněte v zádech a požádejte dobyvatele, aby vám vyhrnul gumovou pláštěnku a zezadu do vás vstoupil. Jestli si chcete připadat opravdu jako v Londýně, udělejte totéž ve sprchovém koutě a nechte si na ramena pršet kapky vody. Pokud vám sex vestoje moc nevyhovuje, požádejte svého drahého, aby si ve sprše sedl na zem, a vyskočte mu na klín.

2011-07-29 15:42:57

Dnes pri bežnom pozeraní, čo je nového na nete som objavil príspevok neznámeho autora z 25.7.2011 19:37 na stranke http://diskuse.doktorka.c...nych-holinkach/archiv/20/

začína textom: "některý holky jsou na to dost ulítlý, moje bejvalka ta je nosila skoro pořád... "

Niektoré detaily sú zaujímavé

2011-10-22 10:34:43

Moc děkuju za odkaz na povídky, kde jich je mnohem víc,ale tyhle se mi nejvíce líbí a jsme moc rád že sem je našel, díky Gwenikovi.

Příběh zatoulané masky aneb o cestě tam, ale hlavně zpátky k sobě.

jmenuji se... třeba Gwen. Je mi 30 let. Kamarádi o mně říkají, že jsem hezká a diví se, proč nemám přítele, ale já jim nevěřím, stejně to říkají jen tak, protože kdo by mohl mít rád tak hroznou ženskou. Dělám na poště, ale nebaví mně to. Taky lidi jsou tady dost hrozný a zákazníci mně někdy pěkně štvou. Zvláště na noční se dost nudím a tak někdy rozbalím dopisy nebo balíky, které mi přijdou něčím zajímavé a představuji si komu to asi přijde, jak ten člověk žije, a tak. Tím začala moje cesta tam, ale ve vzpomínkách zpátky. Cesta k sobě, k nalezení mojí skryté přirozenosti. Jednou jsem rozbalila balíček, který mně podivně přitahoval, snad předtucha nebo co. Dech se mi zastavil a srdce roztlouklo, když z něj vypadla zvláštní plynová maska. Nebyla jako ta, jsem znala ze školy a trochu připomínala masku, kterou měl přítel, s kterým jsem se dávno rozešla, prý na památku z vojny. Ale tahle byla jiná, bez pásků, celá z gumy, malá sklíčka, vypadala docela strašidelně. nevím proč, ale chvěly se mi ruce a vůbec jsem se cítila podivně rozrušená. Snad i vzrušená, ale nechápala jsem proč. Ta zvláštní vůně, která ve mně vyvolávala pocit něčeho dávného a důvěrně známého. Najednou jsem měla chuť si jí navléknout, ale nebyla jsem sama, vedle na přepážce kolegyně ještě počítala peníze a zdálo se mi, že se na mne divně dívá, že na mně musí poznat, co prožívám. Zvláštní. ten vnitřní boj mezi strachem z odhalení a vědomím, co skrývám pod stolem mne rozpaloval ještě více a tváře mi již přímo hořely. To už na mně musí poznat. Už aby odešla, ten čas se vleče, nemá jinou práci ? Konečně odešla. Nevydržela jsem to a masku si nedočkavě narvala na hlavu, vydýchla a... a byla jsem skoro omráčená tím zvláštním pocitem ! Skrz zorníky všechno najednou vypadalo jinak a ta silná vůně jemné gumy... Byla jsem jako omámená a najednou mi bylo jedno jestli mne někdo uvidí, jenom v koutku duše se ozýval varovný hlásek, vždyť je za přepážku vidět i z ulice. Pohladila jsem se po hlavě pokryté gumou a to mne vzrušilo ještě více a cítila jsem nutkání hladit se dál, přes prsa do klína i do rozkroku. Ze zamyšlení mne vyrušila kolegyně: "Co blbneš ? Vypadáš jako bys nás chtěla vyloupit." Lekla jsem se ale vzrušilo mne to ještě víc. Stěží jsem se ovládla, protože jsem cítila jak už se vzrušení zesiluje samo a blíží se k vyvrcholení. A odpověděla jsem jí jakoby ledabyle ( přitom mně ten pocit už skoro rval vnitřně na kusy ) "Ale to víš, to jen taková legrace, vypadlo to z balíku a byla jsem zvědavá." Překvapilo mne, jak příjemně mi zní moje huhlání skrz masku: "Docela by byla sranda takhle překvapit Frantu." To už se mnou orgasmus přímo lomcoval. Kolegyně se rozesmála, ale její odpověď ve mně rozechvěla divný mrazivý pocit strachu: "Jo, to jo" , řekla ",já se už lekla, protože jsi vypadala jako nějaký úchyl. Kamarádka mi říkala, že někteří jsou prý na gumu, chodí v tom venku a představ si, že se v tom i milují. No nejsou to blázni ? Prý se i slejzaj na internetu. Mají tam prý i nějaký chat, kde si o tom povídají a taky dělají srazy, někdy ti to ukážu ať se pobavíš." Za clonou vzrušení jsem zároveň se strachem při jejích slovech pocítila i záblesk něčeho neznámého známého. O jejích slovech jsem přemýšlela celou cestu domů. Nevím proč jsem kolegyni lhala, že adresát té divné zásilky bydlí blízko mne, když je to právě naopak na druhém konci města. No vlastně se mi ani nechtělo tu masku předat, vlastně nikdy. Najednou jsem cítila, že už se jí nemůžu vzdát, což mně přivádělo do zmatku, nerozuměla jsem tomu. A pak mi to došlo, když jsem se "náhodou" zarazila u výlohy s oděvy. Chvíli jsem do ní zírala a nevěděla proč, o čem přemýšlím, než jsem ve svitu pouliční lampy zahlédla polomatný lesk vystavené PVC pláštěnky a rozbušilo se mi srdce. Najednou jsem byla zavalena vzpomínkami - vůně nové PVC pláštěnky, sladká vůně latexových chirurgických rukavici a vůně gumové masky - vzpomínky na branná cvičení a dětské hry. Vždyť ještě někde mám někde zahrabanou pláštěnku, kterou jsem nosila na výlety a cvičení CO, když mi bylo 17 let ! Tehdy jsem se styděla, že stažena páskem v ní vynikla moje prsa a kluci se mi smáli, že to cvičení moc žeru a že v pláštěnce vypadám neohrabaně. Některé holky v ní vypadaly taky docela kouzelně až jsem se bála jestli nejsem lesba. Jednou jsme se na braňáku opily čučem a nahé jsme se v pláštěnkách a maskách sprchovaly - holky z toho měly legraci, ale já skoro děs aby nepoznaly, jak jsem vzrušená. Ten pocit PVC na nahém těle teď mnou projel znovu až se mi vyrazila husí kůže. Musím to mít zase ! Přihnala jsem se domů a začala se hrabat v kumbálu. Kde jen ta pláštěnka může být ?! Naposled jsem jí měla na Šumavě, ale tehdy se mi Honza vysmál, když jsem se v ní zkoušela k němu přitulit a mazlit, a tak jsem se zařekla, že už se nebudu ztrapňovat a nikdy si jí neobléknu. Nevyhodila jsem jí ? Konečně ! Ucítila jsem jedinečný měkký dotek PVC. Svlékla jsem se, a jenom letmo se podívala na sebe do zrcadla - jak se někomu můžu líbit, když jsem tak nemožná ? A pak jsem si jí navlékla, natáhla gumové rukavice, na nohy igelitové pytlíky a konečně i tu skvělou masku. Opět mne obemkla guma, svět se zúžil, ztišil a nos vyplnila nádherná, přenádherná vůně gumy. Radostí se mi chtělo tancovat, ale po pár prudkých obratech mi došel vzduch - dusím se ! Málem jsem omdlela a klekla si na čtyři. Začala jsem panikařit, než jsem si vzpomněla, že jsme se učili, že v masce se musí dýchat pravidelně. Ale než jsem to rozdýchla ten pocit vůbec nebyl nepříjemný, naopak mne vzrušoval ten stav na pokraji omdlení, a tak jsem si jej přivodila sama - tentokrát jsem si ucpala jeden nádechový otvor abych se nedusila moc rychle. Napustila jsem si vanu a zamkla se v koupelně. Sevření tlakem vody ještě umocnilo dotek plastiku na nahém těle, k tomu pomalý nedostatek vzduchu a už jsem se ani nemusela moc dráždit aby mnou projížděl jeden orgasmus za druhým - vždyť takhle jsem se neudělala už tolik let ! A vlastně s žádným klukem jsem jej neprožila, vždycky mi něco chybělo a teď vím co. Ještě chvíli jsem pak odpočívala ve vaně a prohlížela se v zrcadle. PVC přitisknuté vodou na tělo zdůrazňovalo moje křivky a snad poprvé jsem si uvědomila, že jsem žena a navíc i docela hezká. Cítila jsem i uspokojení ze znovuobjeveného ženského tajemství, které můžu prožívat i sama v sobě nezávislá na jiných. Rozhodla jsem se, že tak budu i spát. Ještě usínající jsem si zasněně uhlazovala pláštěnku a těšila se svým pocitem ženskosti, než jsem udolána tolika novými zážitky usnula. Zdály se mi nádherné, barevné sny, také o klukovi, kterého třeba zítra potkám. Ráno mne vyhnalo drnčení budíku, že jsem zaspala a teprve ve dveřích u zrcadla jsem si všimla, že asi nejsem oblečená zcela "normálně" - v plynové masce se zatím po ulici nechodí ! Úplně jsem zapomněla, že jí mám, jako by již byla mojí součástí. S lítostí jsem si jí sňala - svět byl zase jiný, plný zvuků a barev, které mnou prostupovaly. Několik hodin klauzury v gumě a najednou to úžasné rozšíření palety smyslů - vůně, sluchu a hlavně prostor zraku, doslova se mi na několik sekund vjemy zhmotnily asi jako to ve filmu znázorňují nájezdy kamery z obrovského celku na mikroskopický detail, cítila jsem každý nerv reality okolo sebe, každý záchvěv elektronů, než se vše zhroutilo zpět do sebe, do bažiny všednosti... S lítostí jsem masku očistila a znovu zabalila. Vždyť já bez toho nemůžu být ! A teď o ní přijdu. Co kdyby se mu to také líbilo ? Ale co ! To není možné, vždyť jsem takhle ujetá jenom já a snad jen pár úchylů, co mi o nich povídala včera kolegyně ! Pršelo, a tak jsem si vzala pláštěnku, snad proto, že jsem se vrátila do vzpomínek, snad proto, že jsem se již za sebe nestyděla. Déšť voněl a bubnování kapek do kapuce vyvolávalo zase ten hypnotizující stav vnitřního okouzlení. Ani jsem do práce nespěchala, vždyť jsem měla čas. Pláštěnky se dnes už nenosí, a tak se na mně lidé zvědavě dívali, ale někteří muži i nezakrytě lačně - a tentokrát jsem jim to již věřila. V práci mne přivítala kolegyně. Moc mi to prý sluší. Že prý si nikdy nevšimla, jak jsem hezká, ale teď jak jsem prý přicházela osvícená vycházejícím sluncem, tak pod průhledným modrým PVC vynikla moje štíhlá postava. A taky prý kapuce zdůraznila, jak mám jemný obličej. A proč prý jsem nedoručila ten balíček ( s maskou ), prý už před otevřením tady stepoval docela sympatický mladý kluk asi mého věku a ptal se po ní. Ty jsi zapomněla viď, ptala se. Pomyslela jsem si, kdybys věděla JAK jsem zapomněla. Odpoledne stále pršelo. Šla jsem schválně oklikou místy, kde jsem prožila dětství. V lesíku, kde probíhala branná cvičení a kde jsem i poprvé randila, jsem se zastavila. Tady jsem si hrála s holkama, tady jsem se poprvé líbala, tady jsme v zimě sáňkovali, tady jsem se často toulala v dešti sama, ve své modré průhledné PVC pláštěnce... jak jsem na to mohla zapomenout ? Mžilo, mokrý sníh voněl a jakoby s jemným sykotem se z něj zvedala lehká mlha, která umocňovala pocit bezpečné samoty. Ještě jednou si jí zkusím, jen na chvíli, smlouvala jsem se svým svědomím. Tentokrát již pomalu a mazlivě jsem si jí nasadila, přetáhla kapuci pláštěnky a všechno pořádně utěsnila. Pravidelný dech mne uklidňoval a po chvíli jsem cítila chuť ještě naposled se tak se sebou pomazlit. Vždyť díky té masce jsem se mohla obrátit do sebe, zpět k zapomenutým pocitům. Ale i to bylo pomalé a více než vzrušení tělem jsem cítila vzrušení vzpomínkami. Zhluboka jsem dýchala, naslouchala pravidelný šepot vzduchu prorážející ventily a občas se jemně třela na prsou nebo mnula v klíně. Vzpomínala jsem, jak jsem ve 4 letech poprvé viděla ženy v maskách a ochranných oblecích v televizi a pak jsem si hrála a navlíkala si pláštěnku naopak abych dýchala voňavý vzduch z kapuce. Jak jsem ve své první žluté pláštěnce s obrázky musela i spát a dotyk měkké peřiny byl tak příjemný. Jak se mi děti smály, když jsem chodila do školy v pláštěnce a červených dětských gumácích, jakmile trochu zapršelo. Jak mi musela domlouvat soudružka učitelka, když jsem si chtěla masku odnést domů, protože jsem jí obdivovala, jaká je nádherná v tom hnědém gumovém obleku a "dospělácké" plynové masce. Jak jsem se klukům vnucovala, že jim budu dělat průzkumníka při objevování podzemí starého bunkru, jen abych se před nimi mohla ukázat v plynové masce a kombinéze, kterou jsem si doma ušila z pláštěnky. Později, jak jsem na braném cvičení, právě zde, měla spontánní orgasmus, když jsem se dusila při závodu v plynových maskách a IPCHO. Jak jsem se ráda mazlila s pláštěnkou ve sprše. Znovu jsem cítila vzrušení jako tehdy a napůl omámená jsem si ucpala vdechové otvory masky abych ten pocit ještě umocnila. Upadla jsem, docházel mi vzduch, zmítala jsem se, ale probíhala mnou jedna vlna vyvrcholení za druhou... Probrala jsem se, když se mi kdosi pokoušel masku strhnout. Pomalu jsem vstávala, ještě trochu omámená, ale to skrz masku nemohlo být vidět. Sníh a země kolem mne byly rozryté ( já asi vyváděla pomyslela jsem si v duchu a cítila se šťastná, že jen já vím proč ). To je dobrý, zahuhlala jsem skrz masku, už je mi dobře, asi se mi udělalo špatně. Tak vida, někdo mne viděl v masce a pláštěnce a nic hrozného se nestalo ! Povzbudilo mne to a také již bylo šero, a tak jsem se rozhodla, že tak masku předám. Ta představa mne vzrušovala ještě více. Brouzdala jsem se sněhem k první ulici a skládaly se mi další střípky vzpomínek. Konečně jsem si uvědomila, kdo jsem a co mi celý život chybělo. Nemá cenu to popírat, líbí se mi to a nikomu tím neubližuji, tak za co se mám stydět. Stydět se mají lidé, kteří dělají horší věci, kteří zabíjí, válčí, zneužívají nebo týrají jiné. Jen mi bylo líto, že jsem s tím sama. A co když ten kluk to chtěl jen jako legraci ? Co když mi otevřou jeho rodiče, co pak ? Co když se mi zase někdo vysměje ? Ne, musím se rozhodnout, když to nezkusím budu zase sama. V takovém vnitřním zmatku jsem došla k brance domku jehož adresa byla na balíku. Docela obyčejný domek s hezkou zarostlou zahradou skrytou ve tmě. Přestalo pršet a silně foukal vítr, což zase vyvolávalo na těle jiný pocit, ale v masce jsem byla jako v pokojíčku. Lampa před domem byl zhaslá, a tak mne nikdo nemohl vidět vystupovat po schodech. Vzrušením z rozporných pocitů jsem stěží dýchala a na posledním schodu jsem málem omdlela. Ruce jsem skoro necítila, nohy mi těžkly a co se dělo uvnitř mne se snad ani nedá popsat. Cítila jsem se zvlhlá, vagína se mi svírala a srdce mi bouchalo snad až do krku. Zorníky se mi zamlžily a tak jsem stěží přečetla jméno na zvonku, jenom něco jako BO nebo BOb nebo tak podobně. Chvíli jsem tak stála a váhala, ale pak jsem slyšela hlasy na ulici. Musím nebo na mne někdo ještě zavolá policajty ! A stiskla jsem zvonek. A je to, teď už není cesta zpátky. Slyšela jsem dupání po schodech, rachocení klíče a řetízku na dveřích. Moje napětí s tím rostlo, ale zároveň jsem se uvolňovala. Dveře se otevřely a vykoukl hezký, sympatický kluk, tedy spíš mladý muž, s rozcuchanými, mokrými, černými vlasy. Vytřeštil oči, strnul a chvíli nebyl schopen reagovat. "To, to, to je moje, tedy asi, asi pro mne", vykoktal. "No... já...víte... vlastně... asi ano..." přidušeně jsem se nemohla zase vyjádřit já, "...můžu dovnitř ?" "A, a, asi ano, pojďte dál, trochu jste mne zaskočila", uvedl mne do haly a nechal chvíli tak. Jsem zvyklá na svůj neuspořádaný pokoj a tak jsem na chvíli zapomněla, v čem jsem oblečená a jak je to podivná situace a zvědavě jsem se rozhlížela po malé, ale prostorné, jednoduše a elegantně zařízené hale. Že má chlapec vybraný vkus bylo patrné i z knih. Přede mnou modře pulzoval projektor, na který byl připojen počítač. Jakoby náhodou jsem zavadila o myš a na stěnu se začaly promítat fotky z cvičení CO, většinou žen v protichemických oblecích a maskách, některé fotky i více důvěrné. "Líbí se vám to ?" ozvalo se za mnou. Chvíli jsem myslela, že vidím dvojitě, protože to co se promítalo přede mne jsem viděla i za sebou, tedy postavu zahalenou v gumě, v hnědém gumovém ochranném obleku a masce s chobotem. Posadili jsme se a začali si povídat. Přišlo mi trochu směšné, jak jsme oba vypadali a huhlali, ale zároveň to bylo důvěrné a cítila jsem se moc dobře: nebylo tak třeba vysvětlovat nebo sondovat, co se druhému líbí a mohli jsme spolu mluvit otevřeně. B. se mi svěřil se svým příběhem a citlivým nasloucháním mi pomohl abych se smířila s tím, co jsem si dnes uvědomila. Slíbil mi také, že mne seznámí s kamarády na internetu abych se necítila tak sama. Opravdu prý mají svůj chat a také často jezdí k jednomu fajn klukovi na Vysočinu. Budou prý rádi, až mne poznají. A nemusím se bát, nejsou to žádní úchylové, kteří by mne obtěžovali, ale docela příjemní a kultivovaní kluci, kteří jsou dost v pohodě. Tím povídáním se to ve mně už úplně uvolnilo a ani se mi nechtělo domů. Požádala jsem jej, zda b

2011-10-22 10:37:34

předchozí povídka neni kompletní nejde mi to celé najednou zkopírovat....

Cvičení CO

Stalo se to na branném cvičení v 8.třídě. Jako všichni tady jsem nejasně tušil, že mne plynové masky, chemické obleky a pláštěnky přitahují a že to není běžná záliba, ale víc nic... Byl jarní den, trochu pod mrakem... Po běžném ideologickém školení, čistění masek a poslouchání signálů CO jsme vyrazili do lesa, tentokrát poprvé obtěžkáni kromě IPCHO i maskami - některé holky měly ještě červené dětské masky s chobotem... V lese trochu poprchávalo a snad asi proto naše nová, mladá paní učitelka zavelela "Chemický poplach" hned na začátku lesa. S velkým úsilím jsem potlačoval vzrušení a předstíral, jako všichni, že je to otrava, plahočit se 3 km v plynové masce s filtrem, pláštěnce, gumákách a rukavicích. Teda všichni ne: Věrka, která se mi líbila, ale ona mne nesnášela... se do své pláštěnky začala soukat rychle - zdálo se mi, že nějak moc nadšeně ? Měla nádhernou novou pláštěnku z blankytně modrého poloprůhledného PVC a od své mladé, stejně krásné matky měla půjčené černé přiléhavé leginy ze zvláštního materiálu, který mi připomínal matným leskem chirurgické rukavice, ale to mi připadalo jako hloupost - kalhoty z gumy ? Paní učitelka si jí všimla a vybídla jí ať se ukáže ostatním, jak je vzorně připravená. Připadlo mi, že si jí sama hodně prohlíží ? Snažil jsem se na ní necivět, ale nešlo to... Musela si toho všimnout. Držel jsem se poblíž abych na ní mohl občas "nenápadně" kouknout. Po chvíli jsme vyrazili. Pláštěnky šustily, bylo slyšet hlasité dýchání a syčení ventilových komor, někteří se hihňali, Lucka se chvíli dusila než jí paní učitelka sundala víčko z filtru... Po chvíli se zpod Věrčiny masky ozval přidušený, bolestivý výkřik a začala kulhat. "Soudružko učitelko, Věruška si asi zvrtla kotník." Než se k nám učitelka vrátila, tak se ostatní vzdálili. Učitelka měla také masku plynovou masku a navíc gumovou kombinézu ( až teď vím, že to byl OPCH 51 a maska CM3 ) - teprve te´d jsem si i přes oděv, který jí byl trochu větší všimnul, jakou má i nádhernou postavu. Možná, že jinak jsem to nevnímal ? Dodnes si jí pamatuju, byla nádherná, bohyně. Sehnula se k Věrce, sundala jí gumáky a promnula nohu, která byla celá pokrytá tou zvláštním pololesklým obalem. Vzpoměl jsem si na záběry z instruktážního filmu o protichemické ochraně a ČSČK. Huhňavě z masky řekla, že otok necítí, a tak by to Věrka mohla dojít. "Jsou to jen 2 km - třída na ní počká v cíli. Ale potřebovala by aby s ní někdo zůstal !" A ukázala na mne. Neodvážil jsem se odporovat, teda spíš jsem nemohl mluvit radostí... Zdálo se mi, že Věrka na mne zpod zorníků masky mrkla ? A učitelka se rozběhla za ostatními - jenom letmo jsem postřehl, jak se jí pod gumovým oděvem rozhoupala prsa - to pod tím nic neměla ? Pohled na oblou křivku jejích boků naznačený pod gumou byl neméně nádherný. Zůstali jsme sami. Věrka se opřela o mé rameno - spíš se do mne zavěsila. Slyšel jsem jak hlasitě dýchá. Naše pláštěnky se o sebe šustivě třely a stále více jsem cítil tlak jejího pružného těla na svém boku. Belhali jsme se spolu. Cesta se lehce zvedala. Cítil jsem jak zpomaluje a stále hlasitěji a jako namáhavěji dýchá. Dostal jsem strach - nedusí se ? Ale zároveň mi bylo podivně příjemně, podivné trnutí a mrazení, které jsem dosud neznal. Čas se zastavil, ale po chvíli jsem se vzpamatoval, že jí musím aspoň nadzdvihnout masku nebo odšroubovat filtr, aby se mohla nadýchnout. Ale oběma rukama si masku rvala zpátky, bránila se, dusila se a vydávala neartikulované zvuky, jako bychom byli v opravdu zamořeném prostoru a bojovala o život s bláznem, který jí chce sejmutím ochranné masky zabít. Byl jsem zaskočen nepřiměřeně velkou intenzitou odporu, ale její přimhouřené oči pod zapocenými zorníky masky mne mátly ještě víc. Musím jí dovést k ostatním, co když je mimo ? Přidušené sténání z masky mi podezření potvrzovalo. Chvíli jsme tedy klopýtali, ale její tíha začala být nesnesitelná. Po chvíli jsem pocítil letmý dotek, jakoby se jen víc otřela pláštěnkou o mojí nohu... ale to se mi asi jen zdálo. Ale pak zase. Cítil jsem jak mne rukou, kterou byla do mne zavěšena lehce hladí po zádech. A druhou rukou mi najednou zašmátrala po masce, filtru a asi omylem mi ucpala vdechový otvor. Maska se mi přisála k obličeji, nemohl jsem se nadechnout a zavrávoral jsem. Najednou mi bylo hrozné horko, potil jsem se a chvíli mne mrazilo. Už jsem jí nemohl dál táhnout. Pláštěnka se mi lepila na zpocené oblečení a když jsem se podíval na Věrku nebyla na tom lépe. Její poloprůsvitná zelenomodrá pláštěnka se jí tiskla k tělu a proti světlu prosvítajícímu skrz stromy se jemně rýsoval obrys jejího štíhlého, dívčího těla. Můj pohled přitahovala její drobná, pevná ňadra, kterými se předtím na mne tiskla. Lákalo mne, jak nadzdvihávají pláštěnku, která je proti nim tlačena vrapovanou hadicí filtru a bez přemýšlení jsem je pohladil. Pod jemným plastikem jsem cítil reakci ztuhlých bradavek. Zastyděl jsem se za ten pubertální nápad, ale ona si ruku ještě přitiskla a chvíli podržela. Najednou mi to došlo. Teda mně přímo ne, ale moje tělo se přihlásilo. Svezla se dolů a přitom mne stále svírala, čímž mi pláštěnku přitiskla k tělu a lehce mne znehybnila. Strnul jsem podivnou směsí pocitů - strach i vzrušení. Nevěděl jsem co mám dělat, a tak jsem jenom stál jak mamlas a jen nadzdvižená pláštěnka v rozkroku prozrazovala, co prožívám. Asi to nedělala poprvé, ale zručně mi stáhla tepláky a začala si hrát, však asi víte jak. Ze své masky rychlým hmatem sejmula průzvučnou vložku ( měla masku CM4 ). Asi měla svojí, protože ta placka je jinak pevně přidělaná. Vznikl tak otvor, do kterého jsem se akorát vešel. Začala lehce sát. Lehce kousala svými zoubky a hladila jazykem. Volnou rukou vyndala filtr s chobotem z brašny, podala mi jej a naznačila, že mám stisknout hadici nebo ucpat nádechový otvor. Zkusil jsem to a pocítil, že saje silněji. Také začala přidušeně a vzrušeně sténat. To už jsem ztrácel sebekontrolu. Přestal jsem vnímat kde a hlavně proč tam jsme, svět se točil a bylo mí nádherně. Najednou se za námi ozvalo zapraskání větve. Lekla se, snažila se vyprostit z našeho spojení, ale to tak lehce nešlo. V panice se začala zmítat a kousla mne, však víte kam. Vyklouzl s ním z její masky. Ale to už jsem jí postříkal. Celá poplašená se zvedla, a tak tam stála s maskou a pláštěnkou zacákanou něčím bílým...před... před naší učitelkou. Teď mi došlo, že se asi vrátila nás hledat. Možná nás sledovala již déle. Čekali jsme hrozný průšvih nebo spíš ostudu. Tohle až řekne našim. Bál jsem se, ale nebylo to tak nepříjemné, spíš naopak. Vždyť paní učitelka je taky žena a mladá - bylo vidět, jak se jí pevná ňadra zvedají pod gumou ochraného obleku. Chvíli jsme tak stáli, ale pak učitelka zpod masky zahuhlala: "Co tady stojíte, takhle mezi ostatní nemůžete, musíme Věrku očistit, pomoz mi s ní, je přece zraněná, ne ?". A vyndala ze své brašny zdravotníka tampony. Nejdřív otřela Věrušce zorníky, ale spíš tu podivnou hmotu rozšudlala. Mýlil jsem se nebo byla taky vzrušená ? Asi bych měl svojí fantazii krotit. Věrka ztratila orientaci, pokoušela se vstát, ale jak neviděla, zakopla a mne i paní učitelku povalila na sebe. Pocítil jsem tak, že paní učitelka je opravdu kus - svými prsy mi tiskla masku k obličeji a levým mi navíc zacpala filtr. Snažil jsem se vyprostit z té spleti plastiku, gumy a ženského a dívčího těla, naslepo jsem šátral, ale moje ruka se vzepřela jen o něco pružného, gumového a zajela do hloubky. Došlo mi, že paní učitelce šahám do klína. Vůbec se ale neodtáhla, naopak mi ruku sevřela stehny a začala přirážet. Věruška nevím kde byla, ale asi se vyprostila lépe, protože jsem cítil jak mne zase začala sát. Zbytkem soudného vědomí jsem nechápal v jaké je asi poloze. Cítil jsem, že jí asi ramenem tisknu hadici od filtru, slyšel jsem jak namáhavě lapá po dechu, ale nechala mne a taky přirážela. To už mi bylo stejně jedno. Bylo to krásné, ale paní učitelka se stále nezvedala a já se začal dusit. Viděl jsem bílé šmouhy, v uších mi zvonilo a jakoby z dálky jsem slyšel dvojhlasné sténání a vzrušené výkřiky... ...a najednou jsem se probudila na přednášce o ZHN. Celá zpocená a vzrušená jsem se rozhlížela kolem sebe, nechápajíc, kde jsem. Krásná blonďatá Věrka vedle mne se zrovna soukala do hnědého OPCH. Ostatní žačky 3.ročníku zdravotní školy už byly ve svých lavicích skoro ustrojené v celohlavových plynových maskách starého typu, které se používaly už jen na naší škole, některé už dopínaly obleky, jiné jim předržením filtru zkoušely utěsnění masky. Můj krásný voňavý protichemický oděv ležel zabalený přede mnou, a já věděla, že to zase začíná. Co se mi asi bude zdát příště...?

2011-10-22 10:38:22

Sklad CO

Po návratu do školy si paní učitelka mne a Věrku vybrala abychom odnesli masky do skladu CO: "Za trest je vyčistíte." Spiklenecky věděla, že to není opravdu žádný trest. "Rodičům zavolám, že se do večera zdržíte a přijdu vás zkontrolovat". Odvedla nás do odlehlé části školy, kde se nacházel sklad, kam se vždy přál podívat, ale dosud se mi to nepodařilo. V mé fantazii vyvolávaly otlučené bytelné dveře s nápisem Ochranné masky a oděvy ty nejdivočejší představy. Bylo zde ticho, horko a vzduch voněl gumou. Na policích a v koších byly srovnané masky, na stojanech byly zavěšené hnědé protichemické ochranné obleky a bylo zde i několik dětských ochranných vaků. "Teď si obléknete IPCHO, protože masky byly použity v zamořeném prostoru." Teď už jsem nepředstíral, že se mi nechce, naopak jsem nedočkavě rval pláštěnku, rukavice, gumáky a masku na sebe. Věrka byla ustrojená snad ještě rychleji. Během chvilky jsme byli oba zase sobě tak podobní, což také paní učitelka hned zálibně okomentovala. "Za hodinu Vás zkontroluji. A pamatujte, že v zamořeném prostoru nesmíte IPCHO sejmout ani kdyby se vám chtělo na záchod". Předala nám kyblík s mýdlovou vodou a kartáčky, zamkla a nechala samotné. Sedli jsme si proti sobě ke koši s maskami a začali je čistit. Je to práce jednotvárná, a tak bylo spousta prostoru pro různé myšlenky ...a fantazie. Věrka klečela ve své modré pláštěnce, hlavu skloněnou, hadice od masky se jí tiskla na prsa a zabíhala k jejímu klínu, kde měla položený filtr. Soustředěně čistila jednu masku za druhou a s každou se skoro mazlila. Také ve mně vyvolávalo horko a meditativný rytmus práce a dechu zvláštní elektrizující pocit. Zpocená maska se mi těsně přitiskla k obličeji a nevnímal jsem jí již jako cizí předmět, ale jako neoddělenou součást těla. Přestal jsem vnímat co se děje kolem mne a soustředil se jen na rytmus dechu, který se zpomalil a prohloubil. Cítil jsem jak vzduch proudí filtrem a pak zase, jak proráží ventily. A znovu a znovu a znovu a znovu... Najednou jsem postřehl, že neslyším šustění kartáčku. Pohlédl jsem na Věrku a vidím, že místo čištění masky klečí a rukou si pomalu mne v rozkroku. Znovu jsem pocítil, to co v lese, ale tentokrát jsem již tušil, co můžu udělat. Pomalu jsem se po čtyřech k ní přesunul. Nechtěl jsem jí rušit a zdálo se, že si mne ani nevšímá, tak byla zabraná sebou. Po chvíli si zavíčkovala filtr a začala masturbovat rychleji. S přidušeným výkřikem se zvrátila dozadu, přímo do hromady masek a obleků, která jí zčásti zavalila. Její tělo se v pláštěnce napínalo, zmitala sebou a maska naštěstí tlumila její nadšené výkřiky. To už jsem měl o ní strach, ale s tím asi počítala, protože omdlela aniž by se předtím snažila uvolnit filtr. Udělal jsem to tedy za ní. Prohrabal jsem se k ní závalem plynových masek, uvolnil jí vdechový otvor filtru, držel jsem jí na svém klíně a čekal až přijde k sobě. Po chvilce otevřela své krásné modré oči: "Nebudeme si hrát ?" a ukázala na tu nádheru kolem nás. "Já budu jako zraněná, a ty mne budeš ošetřovat. Nejdříve se musíš obléci do ochranného oděvu. ukážu Ti jak." A začala mi podávat, co si mám vzít na sebe. Byl jsem maximálně vzrušený, protože tyhle věci jsem dosud znal jen z krátkých záběrů z televize a teď jsem si je měl oblékat, před nejhezčí holkou ze třídy, navlečenou v plynové masce a pláštěnce. "Nejdřív si natáhni tyhle přezůvky... a takhle si je upevníš... a teď oblek..." Stála těsně u mne, jak mi přidržovala kombinézu abych se do ní nasoukal. "Neboj se, pomůžu Ti" , přitiskla se v pláštěnce ke mně a rukou v gumové rukavici mne promnula v rozkroku. Bylo vidět, že je již sama nedočkavá. Chvěla se vzrušením, když mi navlékala kapuci oděvu, natahovala se ke mně a znovu se o mne třela prsy v PVC pláštěnky. Pak mi ještě pomohla nasadit rukavice a pásky utěsnit oděv. Pohyb v oděvu byl pro mne něco nového. Cítil jsem jaký klade guma odpor, ještě více jsem se potil, ale ten pocit izolace byl skvostný. "Nezapomeň na mne !" upozornila mne s tlumeným smíchem Věrka. Začal jsem jí oblékat, ale šlo mi to pomalu. Vzrušením jsem byl neobratný, překážely mi pogumované rukavice a také Věrka mi to neusnadnila předstírajíc, že je bezvládná. Nejprve jsem stisknutím filtru zkusil jestli maska těsní. Nadšený vzdech mi potvrdil, že ano. Věrka mi ruku na filtru přidržela aby jí ještě trochu přidusil, přivřela oči a lehce masturbovala. Potom jsem jí natahoval návleky na nohy, což zase prožívala rozkošnicky. Oblek šel nasadit hůř, protože měla na sobě pláštěnku a ležela. Je drobné postavy, a tak jí byl oděv velký. Abych jí mohl kombinézu natáhnout přes boky, musel jsem jí na chvíli vzít do náruče. S rozpaky jsem jí rovnal pláštěnku na holém těle aby jí netlačila. Klečel jsem nad ní zachumlaný v gumovém oděvu a ona mne co chvíli hladil v rozkroku, což značně narušovalo moje soustředění. Poté jsem jí natáhl kapuci, zapnul všechny trny a utěsnil pásky. Najednou jsem si všiml, že vedle mne jsou stojany s ochrannými oděvy a napadlo mne, že bych jí trochu vytrestat, protože dosud si spíše poroučela. Předstíral jsem, že jí chci jako raněnou obvázat a bleskurychle jsem jí přivázal zápěstí a kotníky ke stojanům. Nebránila se. Kdysi mi povídali kamarádi, že to viděli v nějakém videu u rodičů. Postavil jsem se a zálibně se díval na štíhlou dívčí postavu v protichemickému oděvu ležící u mých nohou, ruce a nohy mírně roztažené. Jemně se propínala, kroutila se v bocích a snažila se přirážet proti volné gumě obleku. Nechal jsem jí tak a začal šmejdit po skladu. Nevěděl jsem přesně co hledám, ale tušil jsem, co by to mělo být a doufal, že to najdu. Zamlžené zorníky mi ztěžovaly orientaci a pohyboval jsem se jak svázaný gumou, ale po chvíli jsem to našel. Přidušené sténání mi prozradilo, že Věrka zatím nestrádala. Ještě chvíli jsem jí sledoval a pak jsem jí stáhl její masku a natáhl novou, kterou jsem našel v koutě. Trochu zneklidněla, protože maska neměla výdechové ventily ani filtr a její hadice byla připojena ke gumovému vaku v brašně. Také jí zarazilo, že jí nutím, ať si do úst nasadí náústek, jako bývá u šnorchlu a nos jsem jí stisknul pružnou svorkou. Po několika nádeších poznala, v čem je zrada, ale líbilo se jí to - díky vaku vdechovala stejný vzduch jaký vydechovala, takže jí pomalu docházel kyslík a přibýval oxid uhličitý. Nedusila se tedy přímo. Pouta jí znemožńovala pohyb, ale kroutila se vzrušeněji, protože tak se jí to líbilo i dříve. Po chvíli asi začal být nedostatek vzduchu větší, protože sebou začala škubat. Ale stále neřekla nic, odmítala prohrát, doufala, že vyměknu dříve než jí dojde vzduch. Klekl jsem si k ní a začal jí hladit po napnutém břiše, mnul jsem jí stehna a klín a přes tlustou gumu oděvu zkoušel najít bradavky. To jí samozřejmě ještě víc dráždilo a vzrušeným dechem jí rychleji ubýval vzduch. Samotného mne vzrušoval dotek gumy na mém těle. Skoro by křičela, nebýt masky a náústku, které její vzrušené výkřiky tlumily. Kleknul jsem si na ní a cítil jak jako přiráží. Zkoušel jsem jí v masce jakoby políbit, a ona se začala kočičím pohybem svojí maskou třít o mojí. Skrz zamlžené zorníky nebylo nic vidět. Rozvázal jsem jí pouta a přitiskl se k ní. Ona mne objala jako klíště. Dusila se a její pohyby už byly křečovité, ale ještě několikrát přirazila než dosáhla vyvrcholení. Uvolnil jsem jí vak aby se mohla nadýchnout čerstvého vzduchu. I když to bylo relativní, protože vzduch v malém skladu značně zhoustl a byla zde velké horko. Slunce do nás pražilo skrz velké okno z neprůhledného skla. Už jen z toho horka se mi dělalo mdlo a obdivoval jsem Věrku, že tolik vydrží. Těsný dotek jejího těla zároveň oddělený gumou mne vzrušoval k nepříčetnosti a já nevěděl, jsetli smím udělat, co jsem cítil, že chci. Věrka by byla moje první holka a nikdy by mne nenapadlo, že o panictví přijdu takhle. Jenže z klidu nás vyrušilo zaštrachání klíče v zámku. Vždyť už uběhla hodina ! Nečekal jsem jak mne ohromí vzrušující pohled na slečnu učitelku. Teda asi to byla ona, neboť ve dveřích stála ženská postava v těsně utaženém hnědém gumovém ochranném obleku a celohlavové masce s chobotem. Sice jsme se stačili odtáhnout od sebe, ale naše oblečení prozrazovalo, že jsme nedělali, co jsme měli. Také ani guma obleku nedokázala skrýt mojí erekci, což slečna učitelka hned zaregistrovala. "Vidím, že jste nesplnili rozkaz a za to vás musím potrestat." Věrka pochopila, že je to hra, klekla si před slečnou učitelkou, objala jí kolena a žalovala, že prý jsem to zavinil já. "Dobře, potrestáme tedy jeho. Za trest mi doběhneš do samoobsluhy pro svačinu. Samozřejmě, že v ochranném oděvu a masce. Pak uvidím co dál. Doma jsem tě omluvila, že máš doučování a přijdeš až večer." Vyděsil jsem se - vždyť venku je spousta lidí a co když mne někdo pozná a budu mít ostudu...? O to zřejmě slečně učitelce šlo, protože se chvíli kochala mými rozpaky a pak řekla, že mi tedy odpouští: "Věrku teď pošleme domů a ty mi tady pomůžeš to uklidit". Věrka neochotně poslechla a pomalu se začala svlékat z ochranného oděvu. Slečna učitelka však zřejmě změnila názor, když jsme rozepnuli oblek a jako motýl z kukly z ní vyklouzla Věrka v plynové masce a lesklé pláštěnce přilepené potem k tělu. Slečna učitelka teď jasně bojovala s pokušením, protože stále nutkavě urovnávala Věrušce pláštěnku a starostlivě se jí ptala, jesli se jí dobře dýchá. Její zmatek a neklid dál rostl. Nevěděla asi co dělat - vždyť jsme její žáci - ale chápal jsem, že nemá cenu skrývat, co asi od nás chce. Jakoby nenápadně si občas nervně sklouzla rukou do klína. Slečna učitelka byla čerstvě po promoci a i když mladá, byl mezi námi dosud nepřekonatelný rozdíl věku, který jsem respektoval, ač se se mi o ní často zdály erotické sny, podobné právě tomu, co jsme prožívali nyní. Povzbuzen vzpomínkou na sen, jsem se rozhodl zkusit jej realizovat. Jednou rukou jsem jí stiskl hadici od filtru a druhou pohladil po mohutných prsech. Srnula, ruku odtáhla, začala bouřlivě dýchat, ale pak se uvolnila. Oběma rukama mne objala za krkem a přitiskla mne na svá prsa. Zabořil jsem se maskou do pružné gumy a čekal co bude dál. Oba jsme si klekli proti sobě a začali se hladit. Dotek gumy a plného ženského těla byl jiný, než předtím s Věruškou. Neodvážil jsem se odporovat, když mi odšroubovala hadici filtru a přes vdechový i výdechový otvor natáhla igelitový sáček a utěsnila leukoplastí. Totéž udělala sobě. Zorníky se mi rychle zamlžily. S rychle ubývajícím vzduchem se naše pohyby zrychlily. Sáček se vzdouval a splaskával, instinktivně jsem prohluboval dech, ale více vzduchu jsem již polapit nemohl. Také slečna učitelka sténavě lapala po vzduchu. Skoro jsem již nevnímal a jenom jsem cítil, jak rukama v gumových rukavicích šátrá po mém obleku a sobě i mně rozepíná spodní trn kombinézy. Věrka mi natáhla prezervativ z tlusté gumy, slečna učitelka mne položila a nasedla na mne. Věrka mi strhla igelitový sáček z masky, přes vdechový a výdechový otvor masky mi nasadila také prezervativ a odhaleným rozkrokem mi nasedla na mojí plynovou masku. Gumou obalená ventilová komora zajela do její vaginy, která jí obemkla a sevřela. Během chvilky jsem se nemohl nadechnout a obklopila mne guma jejího napůl svlečeného oděvu. Guma mne svírala, dusil jsem se, ventilovou komorou své masky jsem se Věrce probíral přirozením, dráždil na klitorisu a vlastně jsem jí skoro vydechoval do vagíny. Tma, horko, nedostatek vzduchu.Najednou jsem prožil takovou extázi, že se to nedá ani vypsat. Slečna učitelka mne přímo drtila, už se ani trochu neovládala, ale vyváděla jako šílená, jako by to už dlouho takhle nedělala. Maska jí ale ubírala dech, takže po chvíli v rozrušení málem omdlela. To už jsem nemohl, ale uvolnily mi nádechový otvor ( tím, že místo prezervativu našroubovaly hadici, s kterou se ještě chvíli hrály s Věruškou ). Pak už ani ona nemohla, a tak jen ležela a oddychovala - nádherná ženská postava, gumový oblek přilepený ke zpocenému tělu, takže byla vidět skoro každá její oblina, za zpocenými zorníky masky byly vidět krásné široké oči. Vedle ní Věruška - štíhlé dívčí tělo v poloprůhledné, lesklé pláštěnce. Nádherný kontrast... Ze snu jsem se probral až když jsem zpocený, unavený a s obličejem otlačeným od plynové masky, ale šťastný šel pozdním odpolednem domů a stále jsem myslel na to, co mi obě slíbily na příště...

2012-05-13 21:53:20

Noční rychlovka

Budím se uprostřed hluboké noci. V domě ticho, všichni členové domácnosti jsou pryč. Toho využívám a zamykám vstupní dveře do domu s myšlenkou na jediné: Obléct si něco co miluji. Ano, jsou to krásně lesklé PVC pláštěnky. A chci aby se mi to líbilo jetě víc. A tím přichází i dotaz ;)

Když si pustím zvuky jehličkové tiskárny tisknoucí s hlasitým řevem jehliček, vždycky se mi postaví, a tu pláštěnku musím mít. Nejdříve ji obejmu, pomazlím se s ní, a pak si začnu oblékat 3 krásně šustívé pláštěnky. Zapínám si je na všechny druky a z prostředku dlouhých tří pláštěnek vytahuji stopořelého čuráka a otírám ho o pláštěnku. Pak si obléknu modré gumové rukavice a začnu si ho honit, a to právě při zvuku řevu tisku jehličkové tiskárny. Chvilinku si dám pauzu, hladím pláštěnku, mazlím se s ní a užívám si tu bezmoc, jak sem spoutanej, ještě sem je všechny svázal tím řemínkem a začíná se dělat krásné teplo. Najednou už cítím výstřik, zrychlím a najednou semenem pokropím rukavice, ze kterých to stéká na pláštěnku. Potom ještě chvilinku ležím, a pak přichází to nejlepší, sprcha v modročervené pláštěnce a gumových holínkách.

Najednou teplá voda polývá pláštěnku, a cítím jak se mi zase staví, tentokrát si postříkám kromě pláštěnky a rukavic i ty nádherné zelené lesklé holínky. Potom už jen nechám pláštěnku usušit, a jsu spát ;)

JENOM MALÝ DOTAZ JEŠTĚ: VZRUŠUJÍ VÁS TAKY RŮZNÉ ZVUKY? Pište mi do zpráv na profil -

pavelplasten

DOBROU NOC !

2013-04-02 20:37:59

Rád fotím proto i často chodím na procházky jen tak bez cíle pouze s foťákem. Jednou jsem vyrazil do Oderských vrchů, foťák, holínky jako vždy sebou. Po přechodu několik pastvin jsem narazil na jednu s ohradou a koňmi. Chvíli jsem je z povzdálí pozoroval a potom se mi naskytl úžasný pohled. Z jejich přístřešku vyšla sexy blondýnka, bylo mokro a trochu pod mrakem přesto na sobě měla jenom vypasovanou westernovou košili, dlouhé chapsy a holínky v malinové barvě. Užasle jsem si ji z povzdálí prohlížel a cítil, jak my v kalhotech ubývá místa, protože to byl krásný pohled.

Po chvíly jsem se odhodlal a šel k ní, dali jsme se do řeči, jmenovala se Jana a byla z vesnice nedaleko. Oba máme rádi koně, proto se hovor točil kolem nich, najednou mě požádala, jestli bych ji nepomohl s věcmi a koňmi trochu jsem měl pocit, že si mě prohlíží. Měl jsem na sobě své oblíbené Huntery, kalhoty a tričko, ale jelikož na ni byl krásný pohled, souhlasil jsem. Jak jsem již napsal, byl to krásný pohled, když se její dokonalá postava pohyboval v tak sexy outfitu, ňadra vyrýsovaná pod oblečením, zadek v uplých jeanach (v tu chvíli jsem myslel, že jsou to jeany) obtažený westernovými chapsy, holínky lesknoucí od mokré trávy, blond vlasy svázané do copu prostě bohyně. Během práce jsem si ji sem tam prohlížel a ona mě taky. Když jsme skončily, poděkovala mi a řekla, že už půjde domů, nabídl jsem jí doprovod a souhlasila, za což jsem byl rád. Řekla my, že se jenom vysleče a půjdeme. Kupodivu zůstala přede mnou, začala si je rozepínat chapsy, skoro jako by chtěla, abych se díval. Byl to nádherný pohled a já znovu cítil, jak my ubývá místo v kalhotech její nohy se postupně odhalovali a já pochopil význam hesla „Slečno vy máte krásné nohy, škoda že jich nemáte víc“. Měla malinové holínky Hunter a to o čem jsem si myslel, že jsou jeany byli hodně krátké kráťásky. Když si je sundala tak se na mě podívala a já se přistihl, jak na ni civím a všimla si i mého penisu, který by opět tvrdý jako kláda. S šibalským úsměvem se zeptala, jestli my něco nepřebívá v kalhotech? Myslel jsem, že se hanbou propadnu. Ovšem co se událo, jsem nečekal, přistoupila ke mně, sáhla my do rozkroku a do ucha zašeptala „ Líbiš se my v těch holínkách chci tě“. To už bylo k nevydržení, na hrudníku jsem cítil její tvrdnoucí bradavky, a když jsem jí sáhl do klína, potichu my zasténala do ucha.

Chytla mě za ruku a odtáhla do nedalekého přístřešku. Jakmile jsme byli uvnitř, začali jsme se líbat, já ji hladil po celém těle po zadečku, bocích, nakonec jsem jí rozepnul košili a masíroval její prsa, kde jako dvě třešničky stály její bradavky, ona my mezitím jezdila svým kolenem v rozkroku. Potom sklouzla k poklopci rozepla mi kalhoty, vytáhla ztvrdlý penis ven a zažal mě kouřit, její holínky se „nakrabatily“ a prsa vyklouzly z pod košile úplně ven. Jemně sála i kousala a hrála si z míma koulema, byla to slast, která podlamovala kolena, netrvalo to dlouho a já se udělal. Stáhl jsem si kalhoty a kleknul jsem si k ní, položil jsem si ji do čerstvé slámy, začal jsem ji líbat na krku, prsou na bříšku bylo vidět, že si to užívá. Rozepnul jsem ji jeanové kraťásky pod kterými měla už zvlhlé červené kalhotky, obojí jsem jí stáhl přes holínky pryč a po cestě „nazpátek“ jsem si užíval laskání jejich nožiček v Hunterech. Když jsem políbil její mušličku, propnula se jako luk a zasténala. Řekla ať pokračuju, ať ji hladím a zajíždím rukou po noze až do holínek protože ji to rajcuje. Chytla mojí hlavu do rukou a přitlačila si jí ke své kundičce, líbal jsem ji, lízal i sál a cítil vlny rozkoše, které se hromadí v jejím, těle až došlo na orgasmus. Její tělo se potom uvolnilo, posadila se naproti mě, objala mě nohama, políbila a řekla, že budeme pokračovat u ní doma, protože tam má pro mě malé překvapení. Už se smrákalo, oblékl jsem si kalhoty, ona šortky, košili zapnula jenom na pár knoflíků, s kalhotkama se nechtěla zdržovat.

K jejímu domu to byl kousek, hned v chodbě jsem uviděl další tři páry holínek, řekla my, že jsou všechny její a nahoře má další. Odvedla mě do ložnice a řekla ať na ni tady počkám, protože se chce ještě upravit. Po chvíly se otevřeli dveře, Jana vešla nahá a já si až teď naplno uvědomil jak krásné má tělo, tedy nebyla úplně nahá, měla obuté červené broďáky Hunter, široký kožený pásek na kterém měla zapnutá očka broďáků aby ji nesklouzávali, na hlavě hnědý kovbojský klobouk byla úžasná a strašně mě vzrušovala. Seděl jsem na posteli, ona si my sedla na klín a začala mě znovu líbat. Sundala my tričko, postavila se přede mě, povalila mě na postel a stáhla kalhoty se slovy, že holínky my nechá, protože se jí líbí. Lehla si na mě a pokračovala v líbání, bylo to skvělé, znovu jsem cítil její pevná prsa, jak se třou o můj hrudník, holínky se o sebe taky třeli, vydávali vrzavé zvuky gumy a já cítil její broďáky na svých stehnech. Byl to spletenec těl, gumy a bylo to skvělé, můj penis opět stál v pozoru a Jana mi nasadila kondom. Jemně jsem ji stiskl mezi kolena a převalil na záda, usmála se na mě a já zajel svým pérem do její mušličky, až zasténala. Začal jsem přirážet stále rychleji a rychleji, masíroval jsem její prsa a sem tam zajel po jejich nohách až do broďáků aby si to užila stejně jako já. Rukama se zapřela o čelo postele, znovu se propnula skoro jako luk, z její lasturky vystříkla teplá šťávička a já ji olízal a pohrál s její kundou. Líbali jsem se a já cítil, jak se uvolňuje, najednou mě stiskla koleny a převalila na záda. Než jsem se nadál, ležel jsem pod ní a Jana nade mnou. Se slovy že teď si mě osedlá ona, si nasadila klobouk a můj penis zajel do její vlhké kundičky. Opřela se o moje ramena, políbila mě a začala přirážet napřed pomaleji, vlnila se u toho jako had, ale zrychlovala, měl jsem krásný výhled na její holínky, krásně se zvrásnily a jak přirážela tak se vlnily. Hladil jsem ji po celém těle, hrál si s jejími prsy a cítil vlnu rozkoše. Znovu my řekla skoro, až přikázala, abych ji hladil i pod holínkami a já to rád udělal. Jak jsem cítil přicházející orgasmus, přidal jsem se k ní, chytl ji za boky a přirážel také. Až přišel vytoužený okamžik, péro my zajelo hloboko do její kundy, a oba jsme dospěly k vrcholu, potom si lehla vedle mě a líbaly jsme se, stále zaklínění v sobě jsme spokojeně usnuli.

2013-07-21 22:35:59

nemám povídku ,ale tak trochu báseň milování PLÁŠTĚNEK:Když v pláštěnce nahý na postel uléhám

prostě krásně se mám.

Jen prosté v pláštěnce otírání

je pro mě milování,

milování věci prosté

není pro mě sprosté.

Je nádherné a vzrušující

a já vzrušeně sténám a slovo

pláštěnka si potichu říkám.

Můj stojící a mokrý klacek

po pláštěnce klouže,

a já k vrcholu se blížím v

pláštěnkové touze.

Ještě pár vlhkých pláštěnkových

klouznutí

a už už už

stříká ven horké bílé stříknutí,

po té poslední sténutí.

Padnu v mé láštěnce pláštěnce,

do té horké lázně bez studu a bázně.

Potom slastném pláštěnkování,

je krásné usínání.

Hezké pláštěnkové sny.

2014-02-08 02:15:16

nik78: To jsem napsal já.

2014-02-08 12:45:33

gwenik: moc hezký povídky a na začáku příspěvků sem tě i pochválil :) takže přidávám i pochvalu za psaní......

2014-02-08 14:13:01

gwenik: někteří ví a ještě pamatují časy GuFaRe , klubů na Quicku ... tam jsem býval pod nickem Gumman ... to bylo ještě na vějšce a před vojnou ... tehdy jsem od Bobruba koupil (tehdy běžně nesehnatelné) moje první OPCH70... to bylo něco, první oblečení

2014-02-08 18:06:26

magnas: Jo to byly casy. Gufare bylo hodne dobry. Pamatuju ze jsem tesne po stredni skole sel kolem jednoho frcu a uvidel jsem tam masku CM3. Hned jsem namakal pro penize a sel si ji koupit. Moje prvni maska jeste doted ji nekde mam schovanou Pamatuju jak jsme vysedavali na chatu na dial up internetu kterej furt padal, byl silene drahej a kecali s Jenbarem a spol. Jo to uz ani neni pravda...


Odpovědět

1  2  3