Chronická žárlivost a deprese ?

5 měsíců, 5 dnů

Dobrý den, popravdě ani nevím jak začít, ale asi mým dětstvím,které nebylo zrovna nejšťastnějsí, otec alkoholik , který podváděl mámu i já ho jako dítě přistihla s jinou, byl na mě a mámu agresivní, byl nás, kolikrát jsme kvuli nemu muselu v noci utíkat z domu, všechno to vypuklo tím, že muj malý bráška se otrávil mýma práškama, když mu byly 3 a mě 7 let. Otec to dával za vinu mě, protože prášky patřily mě. Našla jsem si přítele, kterého jsem milovala 6 let a odstěhovala jsem se s ním do jiného města přes půl republiky, opustila jsem celou svou nejbližší rodinu i přátelé,ale po čase jsem zjistila, že mě podvádí a tak jsem se s ním rozešla a byla opět sama a v cizím městě. Nyní mám 2 roky skvělého přítele, kterého miluji, ale stejnak trpím kolikrát až nezdravou žárlivostí, jde si někam sednout jen s klukama a mě se hned v hlavě začně promítat celý příběh o tom co tam asi dělá , s kým tam je a co by mohlo být, mývám neskutečnou fantazii a to i ve snech. a dokážu se tím sama sebe natolik rozhodit, že se mi začne dělat zle od žaludku a nemohu spát.To i když se mi zdá sen, kde mě podvádí, tak jem na něho ráno hnusná, aniž bych chtěla. Snažila jsem se to již několikrát ovládnout, protože to ničí náš vztah, ale nejde to, už jsem i přítelovi říkala, že pujdu k psychologovi, ale ten o tom nechce slyšet, prý to zvládneme i bez něho,ale já to tak nevidím, kolikrát když někam odejde, začnu mít i strašné deprese, začnu se litovat, že jsem hnusná, že kvuli mě zemřel bráška, že tady nemám nikoho a že se ze mě stává hnusný a zlý člověk, přitom jsem bývala tak veselá, ale teď už to nejde, kolikrát jsem přemýšlela i nad tím, že bych se předávkovala, ale naštěstí stál rozum při mě a nedovolil mi to. Navíc i otec od mého partnera je nevěrný své ženě. Myslíte, že to ve mě může dělat určitý blok, který mě vede k žárlivosti. Už si ze sebou opravdu nevím rady. Partnera miluji a plánujeme spolu miminko, ale bojím se, abych ty své stavy neměla častěji a abych ho svou žárlivostí akorát tak od sebe odradila. Mnohokrát děkuji za Váš názor.

Odpověď +1 ( 1 | 0 )

5 měsíců, 4 dnů
DanPencroft

Souhlasím s předcházejícím přispěvatelem, který doporučuje odbornou pomoc; osobní rozhovor s odborníkem. Pokud bychom se měli dobrat k podstatě věci a změnit, "přeznačkovat" vaše pocity, zcela je pochopit tak, aby jste s nimi mohla pracovat ku prospěchu vás a vašeho vztahu, vyžadovalo by to minimálně 3 -4 rozhovory, kdy první by byly zaměřeny na získávání důvěry, a až poté by došlo na získávání konkrétních informací.

Nemyslím ale, že ve vašem případě je nutná přímo psychoterapie, alespoň to nevidím ve vašich řádcích. Vy si problém v základní rovině uvědomujete, dokážete ho popsat a zhruba definovat, což je velmi dobré a svědčí o vaší síle a zakotvenosti v životě.

Přesto je ale problematika kterou popisujete závažná. Doporučuji vám podívat se na internet, není-li ve vašem okolí Poradma pro mezilidské vztahy, Poradna pro ženy a dívky. Jedná se o neziskové (bezplatné) organizace, které poskytují i anonymní poradenství právě v případech, které popisujete. Tam odborník po rozhovoru usoudí, jakou další pomoc potřebujete a potřebujete-li ji vůbec.

Vidím ale ve vašem dotazu jedno nebezpečí-zmiňujete se o sebevražedných myšlenkách. Myslete prosím na to, že takové myšlenky mohou v některých vypjatých životních situacích přejít v realitu. Z vašich řádek plyne, že jste citlivá žena, která má ráda život, těší se na budoucnost, ale pociťuje bolest. Nestyďte a nebojte se obrátit o pomoc, třeba i lékařskou. Bolest duše je stejně závažná,mnohdy závažnější než bolest těla. Bude-li vás bolet ruka, jistě půjdete k lékaři, bolí-li vás duše, udělejte podobné.

Docela nakonec vám přeji mnoho štěstí a pokuste se neobviňovat, tragická událost ke které došlo nebyly zaviněna vámi.

D.P.

Odpověď +0 ( 0 | 0 )

5 měsíců, 5 dnů
anonymní rádce

Samozřejmě, že "obraz muže", který ve Vás zanechá Váš otec, ovlivňuje všechny Vaše další partnerské vztahy. Dětství, které jste zažila, opravdu nebylo snadné. Nerozumím tomu, že Váš přítel nechce ani slyšet o tom, že byste si nechala pomoct? A jaký je pro to důvod? Prvním a nejdůležitějším krokem bude, že vysvětlíte příteli, že Vám není dobře, máte pro to své pádné důvody a že si prostě chcete nechat pomoct. Pokud mu na Vás záleží, samozřejmě, že to pochopí. Problémy, které Vás trápí, opravdu jsou pozůstatky z minulosti. Bylo by toho na Vás samotnou moc, i kdyby Vám po boku stál přítel třeba "ze zlata" - tak mu to podejte. Objednejte se na psychoterapii, jste na to nastavená, s efektem budete spokojená. Věřím, že se s tím vším dobře a brzy vypořádáte.

Poradna