Poradna - Partnerské vztahy


Partnerské vztahy Sledovat

Poradna Partnerské vztahy



1  2

Vložit otázku

Vážný vztah a perverze

3 let, 11 měsíců
princess.Charlotte
12

Přijde mi to, že se tyto dvě věci bohužel vylučují. Přitom bych třeba já amožná i další ráda našli podobné propojení, jen je to extrémně těžké.

12 x komentář  |  zatím nehodnoceno  |  2219 x    |  8 x  

Internetové seznamky

3 let, 11 měsíců
princess.Charlotte
7

Jsou internetové seznamky zárukou špatného vztahu?Má někdo dobré zkušenosti s internetovým seznamováním?

7 x komentář  |  zatím nehodnoceno  |  1452 x    |  4 x  

Podnikatelé nejsou perverzní?

3 let, 11 měsíců
princess.Charlotte
3

Mám spíše opačné zkušenosti se životními partnery podnikateli, ráda bych někdy poznala opak.

3 x komentář  |  zatím nehodnoceno  |  1139 x    |  1 x  

perverzní nymfomanka

3 let, 11 měsíců
princess.Charlotte
5

Má i perverzní mladá nymfomanka právo na krásný partnerský vztah?

5 x komentář  |  zatím nehodnoceno  |  1741 x    |  3 x  

Strach mě dohnal ke zradě své lásky

5 let, 8 měsíců

4

Dobrý den, jsem v nelehké situaci, kterou nevím, jak řešit a jak se zachovat.

Prvně bych asi měl říci něco o sobě. Když jsem byl malý, byl jsem dost šikovaný pro svůj fyzický handicap mezi svými vrstevníky. V rodině jsem neměl podporu, ani přínos lásky, spíše naopak mě brali jako hlupáka a styděli se za mě. Otec se o rodinu vůbec nezajímal a navíc hodně pil. Žil jsem od malička v nefunkční rodině, kdy se rodiče neustále hádali, táta se o mě nezajímal a máma se za mě styděla.

Už v nějakých 10letech jsem se cítil osamělý, přemýšlel o smyslu, proč vůbec jsem a zvažoval i konec. Utápěl jsem svou bolest v básničkách o smrti a touze po lásce. Neustálý stres mi spustil migrény a lupenku. Ještě více jsem se za sebe styděl.

První moje slečna, neboli opravdový vztah i na sexuální bázi byl až ve dvaceti, protože jsem žil romantickou představou o lásce. Bohužel slečna mě podváděla, dokonce otěhotněla, což mi oznámila 2 měsíce po našem rozchodu, kdy jsem ji již neodpustil 3 zradu. Nebyl jsem si jistý, zdali je dítě vůbec moje, ale rodina byl můj sen, ale nedokázal jsem si představit vychovávat dítě s ní, proto jsem s ní nejednal v rukavičkách potom všem a řekl ji, že jelikož je to tak jak je, tak pokud se nerozhodneme pro interupci, budu se snažit o to ,abych dostal dítě do péče, dokud ona se nesrovná.

Rozhodla se pro interupci. Já pociťoval pocit viny, který umocňovala ona i tím, že mi řekla, že jsem ji přinutil zabít naše dítě. Vzal jsem ji zpět. Náš vztah vypadal tak, že skoro denně víc jak půl roku, jsem byl nazýván vrahem dětí a bylo mi sdělováno, jak by naše dítě asi mohlo vypadat, kdybych ho nezabil. Moje rodina mě odsoudila, na základě partnerčiného vyprávění. Byl jsem sám na dně. Náš vztah skončil jejím opětovným podvodem a odchodem s jiným.

Po čase jsem našel hodnou partnerku, kterou jsem záhy ztratil kvůli té bývalé, která se opět ozývala s žádostma o pomoc, a já se snažil pomoci.

Další partnerka s kterou jsem byl 2 roky trpěla depresemi, sebepoškozováním. Opíjela se, rvala práškama, podváděla mne, nacházel ji opitou, pořezanou. Mou pozornost si vymáhala ve dne v noci telefonáty o jejím znásilnění, přepadení, těhotenství, vše lži, ale vždy jsem letěl. Když jsem to nezvládal, výhružky sebevraždou. Po dvou letech jsem se dozvěděl, že mě půl roku podvádí, načež mě opustila s oným dotyčným a nebyl to jediný její podvod. Byl jsem znechucený, zničený, trpěl úzkostmi.

Potkal jsem úžasnou ženu, které se týká to, proč to tu píši. Okouzlila mě hrozně moc, strašně jsme si rozuměli, bylo nám spolu krásně, bohužel si držela neustálý odstup, bez toho, aby mi to osvětlila. byl jsem k ní upřímný, snažil se s ní sdílet vše, snažil se s ní být tak často ,jak to šlo. Po 3/4 roce jsem nabil dojmu, že je to jednostranné a že mě to zničí a vysvobozením pro mě byl odchod po vyssi odborne na vysokou školu. Snažil jsem se na ni zapomenout, ale nešlo to.

Potkal úžasnou, nádhernou cílevědomou ženu, která o mě stála a začali si být blízcí, ale nedokázal jsem zapomenout na tu onu - nazývejme ji třeba Jitka, na Jitku. Vše se zhoršilo tím, když jsem ji potkal po 5 měsících bez kontaktu s ní a kdy jsem byl 3 měsíce v novém vztahu s novou partnerkou. Pohled na Jitku mi vrátil hned vše, co jsem cítil, jako kdyby to bylo včera a né před několika měsíci.

Opět jsme se začali tak decentně vídat a já se opět cítil jak nikdy, byl jsem šťastný s pocitem, že jsem tam, kde být mám, u ní ,ale cítil jsem hrozný strach, že se opět stáhne, já zahodím vztah s krásnou, inteligentní ženskou, ketrá o mě stojí, ikdyž to není dokonalé, ale stojí o mě a ona se opět stáhne a já budu sám. Nevěděl jsem co dělat. Nemohl jsem se s ní nevídat, a když jsem se o to pokusil, nechtěla se vzdát. Nevěděla o mé nové partnerce a moje partnerka nevěděla o Jitce. Nevěděl jsem co dělat.

Opět jsem byl ve stresu, pod hrozným tlakem, neměl jsem nikoho kolem sebe, s kým bych to probral, nikdy jsem neměl opravdového přítele a vlastně ani rodinu, která by tu pro mě byla a pomohla mi.

Žil jsem dvojí život. Tam kde jsem studoval jsem měl jistotu své nynější partnerky, v místě kde jsem bydlel jsem měl své štěstí a lásku, které se bál. Neužíval jsem si to, proklínal jsem se, snažil se vyhýbat fyzickým kontaktům, protože jsem se cítil jako špína. Vždy jsem byl romanticky založený, že se žena má ctít a rozmazlovat a najednou jsem lhal dvěma skvělým ženám a bylo mi z toho zle.

S partnerkou jsme měli hrozné problémy, ale pořád tu byla a já vždy, když jsem cítil, že nacházím sílu, že to překonám, svůj strach a půjdu za svou láskou, vždy se Jitka stáhla. Dělala to proto, že nevěděla co se děje, cítila, že jsem nesvůj, cítila, že jsem s ní, jen jak se mi to hodí a tím mi chtěla ukázat, že tu není jen když si písknu, ale já potřeboval cítit její podporu, nějakou jistotu u ní a to se bohužel vždy otočilo.

Takhle se to táhlo téměř 2 roky, kdy jsem několikrát přemýšlel v autě, že to napálím do stromu a bude klid. Utíkal jsem od přítelkyně bez vysvětlení, protože jsem vedle ní nedokázal být a stejně tak jsem byl nepříjemný na Jitku, protože jsem byl zoufalý.

Jak to bývá, tak se to provalilo - mocný Facebook. Slečny se sešly a já v jeden den přišel o vše - o přítelkyni a skvělé kamarády, které jsme spolu získali na vysoké škole a ona je poštvala proti mě, možná i oni byli velkým důvodem co mě u ní dlouho drželo a zároveň o svou lásku, Jitku.

Ten den jsem se pokusil se vším skončit, bohužel, úzkost kterou jsem pociťoval mi nepřipustila spolknout jediný prášek, protože jsem cokoliv hned vyzvracel. Slečny se staly na oko kamarádkami, ale přitom proti sobě zbrojily, zejména moje expřítelkyně, až se začaly nesnášet.

Jsou to 4 měsíce. Kamarády jsem nějak trochu získal zpět i přes pomluvy a mstu již expřítelkyně, která již má jiného přítele 2 měsíce. Snažím se napravit co jsem udělal, snžím se získat svou lásku zpět již 3 měsíce, první měsíc jsem se snažil dostat trochu na nohy, vyhledal psychologa a pobral trochu sil.

Tři měsíce se snažím vše napravit a nevím co dělat, První měsíc mé snahy byla úžasná, se silou a slovy, že o mě nechce přijít, trávili spolu čas a bylo nám fajn, záhy beze slova se něco změnilo, začala si držet odstup, já už nechtěl udělat stejnou chybu a dával do toho víc, víc se snažil, stále jsme se občas viděli, poseděli, dali si pusu objali se, ale už jsem cítil takovou odtažitost. To byl druhý měsíc.

Teď posldní měsíc se občas viděli, psali ,ale už bez polibku, bez objetí. Nevím co dělat, snažím se jak mohu, denně ji píši a popřeji krásný den, napsal jsem ji ručně knížku o tom, co jak bylo, co mě vedlo k tomu co jsem udělal. Ale ona stále na Facebooku projíždí fotky mých přátel ze starých akcí, kde jsem ze svou ex a stále v sobě vyvolává ty pocity, útočí na mě se lži, kterými ji nakrmila moje ex a já se snažím jí to dlouho sáhle vysvětlit a ukázat pravdu, že to tak nebylo, ale každé mé vysvětlování nyní bere jako výmluvy a že jí dusím a omezuji.

Nevím co dělat, jak se chovat, jak k ní přistupovat, tak, abych jí dal najevo, co pro mě znamená a zároveň aby neměla pocit, že ji dusím. Jak říkám, každý den ji popřeji krásný den a zeptám se jak se má, z čehož mi odpoví tak 1 ze 3, pokusím se jí občas někam pozvat či ji něčím udělat radost. Probrat to se mnou nechce, nechce o ničem mluvit. Chtěl jsem si s ní promluvit o tom ,co mohu dělat, co jí vadí. Mluvit nechce.

Vím, že v ní je mnoho lásky stále, ale mnoho bolesti a oprávněného pocitu zrady, zklamání. Za vším co jí nabídnu vidí mou bývalou a to, že to dostávala, dkyž to chtěla dostávat ona, ale ona se mnou nepodnikala nic, jen jsem občas zašli na vínko, procházku či koukali na filmy, žádné výlety nic. A na fotkách starých vidí, co jsme podnikali s ex s přáteli, kde byli všude a že potom toužila a neměla, a já to dával ex.

Takže co mám dělat ? Odmlčet se, nebo čím dávat najevo zájem a to že ji miluji a přitom ji nedusit a nechat jí prostor proto, aby mohla dýchat a srovnat se s tím, co se stalo, ale přitom aby cítila, že to myslím vážně a sem tady.

Děkuji za každou radu

4 x komentář  |  zatím nehodnoceno  |  2071 x    |  2 x  

Chronická žárlivost a deprese ?

5 let, 11 měsíců
2

Dobrý den, popravdě ani nevím jak začít, ale asi mým dětstvím,které nebylo zrovna nejšťastnějsí, otec alkoholik , který podváděl mámu i já ho jako dítě přistihla s jinou, byl na mě a mámu agresivní, byl nás, kolikrát jsme kvuli nemu muselu v noci utíkat z domu, všechno to vypuklo tím, že muj malý bráška se otrávil mýma práškama, když mu byly 3 a mě 7 let. Otec to dával za vinu mě, protože prášky patřily mě. Našla jsem si přítele, kterého jsem milovala 6 let a odstěhovala jsem se s ním do jiného města přes půl republiky, opustila jsem celou svou nejbližší rodinu i přátelé,ale po čase jsem zjistila, že mě podvádí a tak jsem se s ním rozešla a byla opět sama a v cizím městě. Nyní mám 2 roky skvělého přítele, kterého miluji, ale stejnak trpím kolikrát až nezdravou žárlivostí, jde si někam sednout jen s klukama a mě se hned v hlavě začně promítat celý příběh o tom co tam asi dělá , s kým tam je a co by mohlo být, mývám neskutečnou fantazii a to i ve snech. a dokážu se tím sama sebe natolik rozhodit, že se mi začne dělat zle od žaludku a nemohu spát.To i když se mi zdá sen, kde mě podvádí, tak jem na něho ráno hnusná, aniž bych chtěla. Snažila jsem se to již několikrát ovládnout, protože to ničí náš vztah, ale nejde to, už jsem i přítelovi říkala, že pujdu k psychologovi, ale ten o tom nechce slyšet, prý to zvládneme i bez něho,ale já to tak nevidím, kolikrát když někam odejde, začnu mít i strašné deprese, začnu se litovat, že jsem hnusná, že kvuli mě zemřel bráška, že tady nemám nikoho a že se ze mě stává hnusný a zlý člověk, přitom jsem bývala tak veselá, ale teď už to nejde, kolikrát jsem přemýšlela i nad tím, že bych se předávkovala, ale naštěstí stál rozum při mě a nedovolil mi to. Navíc i otec od mého partnera je nevěrný své ženě. Myslíte, že to ve mě může dělat určitý blok, který mě vede k žárlivosti. Už si ze sebou opravdu nevím rady. Partnera miluji a plánujeme spolu miminko, ale bojím se, abych ty své stavy neměla častěji a abych ho svou žárlivostí akorát tak od sebe odradila. Mnohokrát děkuji za Váš názor.

2 x odpověď  |  bez komentáře  |  1 x hodnocení  |  2204 x  

Nešťastná láska

5 let, 11 měsíců
2

Dobrý deň, potrebovala by som poradit ohladom nestastnej lasky. Pribeh je klasicky, stretla som chlapa, zahranicneho, pracujeceho v sr. Na prvy pohlad sme si nepadli do oka, ale postupom casu sa z nas stali kamarati, potom kamarati s benefitmi, potom sa to z oboch stran trochu prehlbilo. Avsak spominany to nechcel posuvat dalej, radsej si vzdy nasiel niekoho ineho. Ked nikoho nemal, tak vzdy dosiel za mnou. No a ja sprosta som mu to vzdy dovolila. Vzdy som vsak odmietala priznat si, ze som zalubena. Az ked som zacala chudnut, nechutilo a nechuti mi jest, vzdy, ked je s niekym inym, tak som z toho nestastna. Az teraz som si uvedomila, ze ma vlastne cely ten cas vyuzival. Uz mu to samozrejme nechcem dovolit a snad najdem tolko sily, ze mu to ani nedovolim. Lenze by som potrebovala poradit, ako sa s tym vyrovnat.

Ja som clovek dost plachy, takze s novymi ludmi sa tazko spoznavam, byvam sama, takze ma nema, kto donutit ist medzi ludi a viem, ze je to nezdrave, ale stale nanho myslim a neviem sa ho v mojej mysli zbavit. Je nejaky sposob, ako tento proces urychlit, ako nanho zabudnut, ako ho jednoduchu vymazat z mojho zivota ? Dakujem vopred za akukolvek radu.

2 x odpověď  |  1 x komentář  |  1 x hodnocení  |  1942 x  

Partnerská kríza ?

5 let, 11 měsíců
2

Dobrý deň,

prosim Vas o pomoc a radu. Sme s priatelom spolu trištvrte roka, cakame miminko. Problem je, ze obaja sme chceli miminko aj chceme, ale ako sme sa dozvedeli ze som tehotna zacali medzi nami hadky vacsie. A cim dalej sa to stupnuje. Bojim sa aj o miminko, lebo som pernamentne v strese a skoro kazdy den sa hadame. Neviem co mam dalej robit. Ono to zacne ta hadka uplnou blbostou a potom z nej je uz taky problem, ze sme dospeli uz k tomu ze sa urazame a ublizujeme si

Chceli sme navstivit aj poradnu, vsak ked sa narodi miminko toto nemoze takto fungovat dalej tieto neustale hadky. Zajtra by sme mali k jednej pani Dr. na poradnu ist, ale ja uz neverim ze sa to zmeni medzi nami. Sme obaja komplikovane povahy.

Najhorsie je ze nemam kde ist aj keby som chcela odyst,co som uz vela krat chcela. Neviete mi poradit ako dalej? Som uplne zufala

2 x odpověď  |  1 x komentář  |  2 x hodnocení  |  1534 x  

Vložit otázku

1  2